Období: duben 2019

Milý pan Stanislav Kopečný, který se sám od sebe chopil pořádání mých programů v Pardubicích, má stejného koníčka jako já. Zajímá nás původ či podobnosti některých českých slov. Člověk, aniž by byl jazykový odborník, tak lépe proniká k duchu jazyka, snad i k duchu a kořenům národa a k myšlení našich předků, utvářejících po staletí náš jazyk. I naše mateřština, tedy řeč, jakou mluvila naše matka a její matka..., utváří a naplňuje naše éterické tělo. číst dál

Dom u Bielej ruže. Je tam vždy krásně. Slouží jako centrum pro duchovní a kulturní akce, které pořádá má vzácná slovenská přítelkyně (známe se od roku 1993, občasně spolupracujeme od r. 2008) Perla Perpetua Voberová (eurytmie, školený zpěv, čerpání z antroposofie...). číst dál

Nehodlám rozmnožovat rádobyesoterické výklady té či oné události. Ale zároveň: při ranním probouzení do onoho dne, kterého čekala lidstvo ona výstraha v Notre-Dame, jsem v nitru slyšel smutné vyzvánění zvonů. To se mi nestává. Myslel jsem napřed - že by předzvěst něčího úmrtí v mém okolí? Nebo že by mého? (Nevzpouzel bych se.) Po zprávě o oné události se mi postupně rozvinuly tyto úvahy: Příliš se k této ztrátě stavíme, jako bychom přišli o naše vlastnictví - jak mi napsala kamarádka. Má pravdu. Svatá stavba nebyla a není naše běžné lidské vlastnictví. Byla vytvořena zbožnými lidmi z Boží inspirace. Byla to tvorba Boží. Kdysi se při nějaké ztrátě moudře říkávalo - Bůh dal, Bůh vzal. číst dál

Souvisí to s celou Evropou, tedy i s námi. VH, který se podílel na našem přijetí do EU a NATO zdůrazňoval, že EU má mít význam v prvé řadě k zachovávání a společnému pěstování duchovních ideí a hodnot, nikoliv jen hmotných. To se bohužel neděje. Moje vzácná kamarádka Perla Perpetua Voberová k tomu napsala: Ani som netušila, že sa to Francúzske, ktoré už dva mesiace pripravujem tak veľmi priblíži. Keď som písala asi pred tromi týždňami nasledovný článok, pripravujúc tak umeleckú slávnosť a umelecký ateliér s tvorbou profesora Egona Kráka a Gerharda Auera na francúzsku poéziu, netušila som, že hrozivý požiar katedrály Notre Dame tak naplno zasiahne celú Európu. Záhadná krehká bolesť, o ktorej som v onom článku písala, akoby ma včera vidiac ten ničivý plameň naplno zasiahla, bytostne sa ma dotkla. Veď tak s veľkou láskou celý život spievam Ave Marie od rôznych skladateľov a s mariánskym impulzom som tak bytostne hlboko spojená a včera horelo to, čo jej jej najväčším symbolom v Európe a práve vo Francúzsku. Tých 12 hviezd na vlajke Európy sú hviezdy nad hlavou Matky Božej zobrazenej v Jánovej apokalypse. Ako sa tým pohľadom na ničivý požiar toho najsvätejšieho zachvieva vnútro každého, kto len trochu umelecky a morálne cíti uvedomujúc si možno, že konzumná cesta Európy, ktorou sme nastúpili asi nie je správna a horiaca katedrála udiera v našom srdci na poplach. číst dál

Vybráno z mailu paní M. G.: číst dál

Zvoník od Matky Boží tentokrát mlčel. Jistě, je to smutná událost - poškození odvěké památky, jednoho z umělecko-náboženských symbolů zbožnosti nejen  čtvrté poatlantské kultury, ale i hodnoty celého současného lidstva. Rána hlavně pro Francii, ale i pro další lidstvo. Snad nejen věřící, ale dokonce i ateisté mohou uznat takovéto hodnoty a litovat části jejich ztrát. číst dál

s názvem O ŽIVOTĚ PO ŽIVOTĚ - CO NÁM LÉKAŘI NEŘEKNOU. - O chvíli odchodu, jak se můžeme učit zvládat odchod svůj i blízkých, jak je doprovázet a jak jim pomáhat, co prožívá duše "Tam" - jakými stádii prochází až k dalšímu zrození... číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=vPFXAjDsiNohttps://www.youtube.com/watch?v=vPFXAjDsiNo číst dál

Převzato ze stránek asociace hospiců: číst dál

Tato kniha nás nesměruje jen do míst takzvaně energeticky nabitých či silově vibrujících. To bývá snadné, ale je to málo. Spíše se věnuje mystériím, zasutým do paměťových stop národa, i esoterice kosmického ženského principu. Text neobsahuje jen místopisné údaje, ale především inspirace k určitým prožitkům na těchto místech a k prožitkům světového mariánství a vztahu k němu. Pokud místa zde uvedená není možné navštívit osobně, pak pomocí těchto textů lze na nich pobýt i jinak, jemně ve svém nitru. Různí autoři považují za posvátné resp. niterně obohacující různé lokality. Je to věc neměřitelná. Proto i náš výběr míst je povýtce subjektivní. Nejen autor, ale i vnímavý čtenář jistě cítí, že k posvátným místům a tématům je nutné i v představě přistupovat tiše, s úctou a pokorou. Pak mu snad vydají vzácné zážitky a vývojová poučení. číst dál