Období: listopad 2018

Sergej N. Lazarev číst dál

Psychologie davů a jejich vůdcůVáclav Cílek92 25. listopadu 2018 Sdílet20 Tweet1 3 číst dál

Opět několik námětů. číst dál

Budeme mít po něm ještě někoho takového? Neznám zatím nikoho. číst dál

Už si ani neuvědomujeme, jak hezky to tam mohlo vypadat. číst dál

Přisedl si ke mně, když jsem coby student v roce 1968 zašel na kolínskou jedenáctku do zahradní hospůdky ve Strašnicích. Působil tento asi padesátník krásné postavy unaveně, snad až zatrpkle. Nedůvěřivě a pomalu začal hovor. Asi se ale potřeboval svěřit. Potěšilo mne to, s námi vlasatci se tehdy starší lidé moc nebavili. Říkal, že ho nedávno pustili po devíti letech z kriminálu. Za co? Byl jedním z českých pilotů britské královské perutě, bojujících s nasazením životů proti nacistům za naše životy. Přežil, i když v momentě sestřelení v to nedoufal. Byl jsem tehdy bambula nedovzdělaný a nevěděl jsem, kdo to byli čeští letci v britských královských službách (a přitom spolu s polskými se nejvíce vyznamenali). Prsty na rukou měl nějaké zdeformované. Když si všiml, jak si je netaktně prohlížím, vysvětlil mi, že v jednom z našich komunistických koncentráků museli vězni dávat ruce na stůl a bachaři jim po nich dupali. Režim chtěl mít jen sovětské hrdiny. Komunisti se „odvděčili“ těm, kteří za nás bojovali v západních armádách, falešným obviněním ze špionáže pro Západ a vězněním, někdy ubitím hned při výsleších. Neměl mi to tenkrát ještě kdo říct. Tedy jsem pána poslouchal asi trochu nechápavě. A přitom on byl z těch nemála, kteří za naše životy nasazovali ten svůj. Jak se mu asi později, až dodneška, jevil národ, za který bojoval? číst dál

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/s-putinem-vyvrelo-nohavicovo-sobectvi-jiri-cerny-o-puskinove-medaili-a-necekanem-padu-komunismu-60613?dop-ab-variant=2&seq-no=1&source=hp číst dál

Žádné trápení není věčné. Někdy ale přezrálé sebevědomí nižšího já musí být drceno následky toho, co jsme si sami zapříčinili v minulých i v tomto životě. Jednotlivé řády hierarchických bytostí – orgánů boží činnosti, nám pomáhají řídit naše kroky, abychom dovedli splatit a odčinit svou karmu, a abychom ve zdejší škole života nesli kříž své karmy s trpělivostí a odevzdaností do boží vůle. Sami se můžeme učit odhadovat, jaká výchovná lekce na nás musí přijít, abychom byli - každý podle své povahy - skromnějšími, slušnějšími na blízké i neblízké lidi, nezávislejšími na svých choutkách a chutích a chtění a pachtění,  laskavějšími, pravdomluvnějšími, pracovitějšími (i myšlenkově), abychom nezatěžovali svými náladami a zlozvyky okolí, ale spíš sami byli oporou... Pýcha a předstírání je jako poklop, pod kterým cosi hnije k nemoci. Nemáme-li (spíše - rozpouštíme-li) pýchu a všechny další nectnosti, které plodí, pak začíná být naše duše naplněna nekonečnou vděčností k Bohu a oddaností do jeho Vůle, pronikající nás všeočisťující a samospasitelnou láskou a bezpečím.  číst dál

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/obrazem-krizem-krazem-ruskem-po-stopach-ceskoslovenskych-leg/r~2bba1e8c747a11e88980ac1f6b220ee8/ číst dál

Jak jste se porval s osudem? číst dál

Jindřich Šídlo číst dál

Jako malý jsem si maloval podle fotek různé herce (Wericha, Mastroianiho, Bardotovou... i Delona). Tím jsem si je bezděčně do sebe víc zafixoval a příležitostně jsem je dál sledoval. Nedávno mi přišel hromadně přeposílaný mail s údajnými výroky Alaina Delona. Nechutné, hloupé. Že by byl skutečně takový? Ó ne. Kdosi naletěl podvrhu a tedy to vytrvale přeposílá. Asi to vyhovuje jeho životnímu obzoru. číst dál