Období: září 2018

Alice Masaryková: Ve stínu otceDana Musilová8 SERIÁL číst dál

Nejprve z mailu pana Martina Dohnala: Vzpomněl jsem si na to, co jsme si říkali o Anastázii. Je to problém s touto knihou, která je podle mého nesmírně elaborovanou a geniální manipulací (Ježíš Kristus byl jen člověk, muslimští teroristé jsou vlastně hodní, protože brání krvavými útoky ohrožení své svobody ze západu, Usama  bin Ládin byl hodný, protože bojoval proti převtěleným egyptským mágům v Americe apod.) – Je to nenápadné, ale velice sofistikované překrucování dobra a zla, moc mne mrzí, že jsme některým lidem tuto knihu doporučoval, navenek se jeví krásná, ale pořád víc, hlavně od čtvrtého pátého dílu začne z toho čtení mít člověk zvláštní pachuť. Jinak velmi zajímavé knihy D. Sul. jsou bohužel nasáklé těmito myšlenkami a  najednou mi příjde, že je těžké je brát jako inspiraci, když kromě zajímavých věcí – třeba popis velmi exaktního jasnozření budoucích epoch v souladu s duchovní vědou v některých amerických filmech, tak najednou také nevím, jestli vychází vždy tento autor, radikálně protizápadní a protiamerický, z pravdy. Ledacos se mi vyjevilo při čtení tohoto textu S. Prokofjeva, je to bez komentáře. Celé je to zde: číst dál

Anna Veselá   24.04.2018  Podľa kanadskej terapeutky Victorie Prooday sú naše deti v úbohom emocionálnom stave. Posledných 15 rokov je svedkom tragédie, ktorá jej v tichosti prebieha pred očami. Môžu jej to dosvedčiť učitelia aj profesionáli pracujúci s deťmi. číst dál

Z POZVÁNKY: „Svátky v našich nitrech vybledly, posvátnost překryly pavučiny všednosti. Duše okorávají. V dávných dobách byla ještě nebesa otevřena, člověk vzhlížel k duchovním bytostem. V posledních staletích jsme se těmto bytostem odcizili. Jako jsou menhiry význačnými body v krajině, jsou i svátky body v čase, kdy se pootevírají nebesa a působí až do lidských niter. Pootevřeme si tuto možnost. Můžeme strávit čas nejen poučováním, ale i prožitkem.“ (KF). Setkání se spisovatelem Karlem Funkem na téma: číst dál

Psáno neznámým autorem trochu drasticky, leč trefně: Jak malý a ubohý je národ, který odmítne zachránit životy dětí. Kdo není bílý, nemá v Česku právo na život?Jak velký může být národ, jehož 10 milionů obyvatel dostane na kolena 50 dětí, které si prožily ty největší hrůzy, jaké si pravděpodobně ani neumíme představit? Takový národ je chudší než tito sirotci, chudší duchem. Tím spíš, že před pár lety obyvatelům tohoto národa svět otevřel náruč, byť měl také své problémy a starosti. Čtvrt milionu jich přijal. A my dnes říkáme "ne" záchraně života několika dětí. Jak smutné... číst dál

Mnozí jiní by dali bůhvíco, aby ji získali. Český básník Otokar Březina byl ovšem opačné povahy a OSM NÁVRHŮ NA UDĚLENÍ NOBELOVY CENY ODMÍTL. Spíš jej to stresovalo. Raději žil skromně na Vysočině jako měšťanský učitel. Od jeho narození uplynulo 13. září 150 let. číst dál

„Slib chudoby je praktikování vnitřní prázdnoty, která se dostavuje jako důsledek mlčení osobní touhy, osobních emocí a představivosti, aby duše byla schopná přijímat shůry zjevení slova, života a světla. Chudoba je neustálé aktivní bdění a očekávání před věčnými zdroji kreativity; je to duše, která je odhodlána ke všemu, co je nové a nečekané; je to schopnost či způsobilost učit se vždy a všude; je to bezpodmínečný předpoklad – „conditio sine qua non“ každého osvícení, veškerého zjevení a zasvěcení.“ Valentin Tomberg: Méditationssur les arcanesdu Tarot, Paris 1984, s. 147. číst dál

Druhý Václav Havel tu není a asi hned tak nebude (nerozpoznali bychom ho, nevolili, protože by většina z nás nepřijala jeho mravně občanské hodnoty,  ba možná někteří by kamenovali), ale i tak mají volby význam. Dostávám hromadnými maily krom ojediněle seriózních námětů na kandidáty i různé agitační trapnosti, abych určitě volil toho či onoho – Jakla, Nose… , o kterých tam praví, že jsou to ti praví, co vše napraví (co dokázali krom podbízivého nadávání na všechno?). Už styl oněch agitací je tu žlučovitý, tu fanatický, tu velkohubý… Možná by nám prospěl způsob myšlení či metoda, kterou kdysi zvolil vůči jednomu politickému lumpovi celý svět (odlišně se zachoval jen Václav Havel - viz dále). Na rakouského prezidenta a zároveň generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima se až počátkem 90. let provalila jeho nacistická minulost – a nebyl to jen řadový člen, nýbrž nacista velice aktivní. Dělal mrtvého brouka (vida, vzor pro naše komunistické pohlaváry – zločince), neodstoupil z funkce, neprojevil lítost. Demokratická Evropa reagovala správně: platila dohoda (možná spontánní), že žádný státník Waldheima do své země nepozve, a žádný nepřijme jeho pozvání do Rakouska. číst dál

Jak krásné je posílat radost těm, kteří nám kdy pomáhali, i těm, kterým my toužíme pomoci. číst dál

Nejprve zkráceně dotaz čtenářky: ...zaujaly mě Vaše knihy... Ráda bych se Vás také na něco zeptala. Pokud budete chtít finanční odměnu, mohlo by to být převodem na účet, jestli souhlasíte.Moje zdravotní problémy mi zřejmě stále ukazují na nedostatek radosti v životě. Ale já vlastně nevím, jestli je ta radost skutečně pro všechny. Jestli nejsou lidi, kterým má být radost v určité inkarnaci odepřena, takže nevím, jestli se vlastně o ni mám snažit, nebo ne. Třeba rodiče nějakého zvlášť závažného zločince, který ublížil mnoha lidem. Mohou se ti rodiče vůbec z něčeho radovat? Mají překonávat tu bolest, která je vždy bodne do srdce, když se chtějí z něčeho radovat? Nebo to mají přijmout jako svůj úděl, že tento život dožijí bez radosti, ale třeba v pokoře. Je na tom něco patologického, nebo není?Děkuji za Vaši odpověď, pokud mi ji dáte.S pozdravem… číst dál