Karel Funk (») | 31. 5. 2019 | přečteno: 1009×
V roce 1986 jsme měli s Martou předplacený zájezd do jižního Ruska, ale se zastávkou na Ukrajině, kde jsme měli poznávat místní krásy a dvakrát přespat poblíž Kyjeva. Již několik týdnů před tím, tedy i před katastrofou, jsme dostali dvakrát po sobě lehký niterný náznak, že by bylo lepší nejezdit a raději poznávat krásy své nynější vlasti. Napřed jsme toho nedbali, zájezd byl zaplacený a těšení veliké. Několik dnů před odjezdem dostala Marta z duchovního světa třetí varování: „Jedete si tam pro smrt“. Tedy – nebyl to zákaz, bylo to na nás, ale jasně řečené riziko. Vůbec jsme tomu nerozuměli, ale přeci jen jsme, ač velmi neradi, poslechli a zájezd odřekli. Byli bychom tam jeli pár dní po katastrofě, kdy její rozsah napřed tajily a poté aspoň zlehčovaly komunistické orgány v SSSR i u nás, které varování zprvu sveřepě označovaly za nepřátelskou západní propagandu. Důrazná varování a pravdivé informace o naměřené radiaci zaznívaly v té době jen v Hlasu Ameriky a na Svobodné Evropě, to už bychom ale byli na cestě. Varování tedy přišlo včas. Ti naši občani, kteří se služebně či turisticky nacházeli poblíž a potřebovali vyšetření či další lékařský dozor nebo péči, měli být zprvu zdravotníky odmítáni, později při nutných návštěvách alespoň nesměla být ve zdravotnické dokumentaci příčina takto uvedena. Přičemž radioaktivní spad byl 400x mohutnější, než po atomové bombě na Hirošimu, a radioaktivní mrak se přehnal třikrát přes Evropu. číst dál