Legrácky

Čeho všeho musel být svědkem Husův pomník od Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí (krom německých a po letech sovětských opilých vojáků). Říkal mi v mém mládí - kolem roku 1977 starý pan Kurt Mötzker o dovádění v jeho mládí: měl bohatého tatínka a tedy od raného mládí forda. S dvěma kamarády popíjeli, pak sedli do aut (nepoužívám to rádobyironické klišé „posilněni alkoholem“, připadá mi slabomyslné, podobně jako dehonestující zkratka Staromák) a před půlnocí se vsadili, že musí dojet, každý svým autem, odtud až na Staroměstské náměstí – ale po chodníku! Dojeli, dokonce pak objížděli zdejší sousoší pořád rychleji stále dokola. Nad představou takovéhle zábavy jsem při poslechu tohoto vyprávění zaplesal, na nic takového se nezmůžu.  V jejich věku a v oné době bych se k nim možná přidal. - Po půlnoci se doma unaveně svalil do postele a vyspával spánkem opilcovým. Když se v pozdním ránu probudil, byl malér. Tatínek věděl vše. Držel ranní noviny, kde bylo skotačení oné trojice komentováno pod nadpisem Řádění zlaté mládeže, dokonce i se jmény majitelů aut a fotkami z jejich dokladů. Ta ostuda! Policie našla podle SPZ majitele, zkontaktovala novináře, a ti to okamžitě zpracovali. Krásný úlovek. číst dál

Někdy od dvacíti let si pamatuju jeden z prvních hitů tehdejšího klučíka Gotta - Ú ú ú úterý třetího zaaáří, tó je den den v kalendaaáři, tó je ten den kdy jsem jí byl představen. A smluvil si s ní schůzku - na kdy - no přece na středu. - A dnes to takhle připadlo. Ne Gott, ale datum. A navíc je nov. - Ale ještě k těm šoférům – opět z reality: To takový soudruh Toman, v 70. letech předseda VDI Obzor (k zaměstnaným invalidům ovšem vstřícný postoj neměl, spíše arogantní), měl šoféra vysoce pracovitého: Když dovezl svého papaláše na nějaké jednání, obvykle polo- či celodenní, nezahálel. Popojížděl a poohlížel se po okolí a navštěvoval prázdné byty a chaty, aby si odnesl cennosti (hotovost, šperky…). Kdo by se měl na pozoru před služební Volhou. Soudruh Toman netušil, jaké cennosti si za zády, v kufru své  Volhy, veze. Onen šofér si vozil nálepku, že je zapojen do tehdy propagovaného hnutí Brigáda socialistické práce. No, vlastně, příznačné: rozkrádání byla skutečně hlavní socialistická práce. Tedy své "brigády" ve volném čase (i to bylo vyžadované) trávil po svém. (To já jsem musel chodit na brambory, tehdy povinná nedělní pomoc studentů a úředníků jezeďákům. O chmelu nemluvě.) číst dál

Čeho všeho musel být svědkem Husův pomník od Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí (krom německých a po letech sovětských opilých vojáků). Říkal mi v mém mládí - kolem roku 1977 starý pan Kurt Mötzker o dovádění v jeho mládí: měl bohatého tatínka a tedy od raného mládí motorku. S dvěma kamarády popíjeli, pak sedli na motorky (nepoužívám to rádobyironické klišé „posilněni alkoholem“, připadá mi slabomyslné, podobně jako dehonestující zkratka Staromák) a pro zábavu jezdili na poklidném Staroměstském náměstí kolem pomníku pořád dokola. V jejich věku a v oné době bych se k nim možná přidal. - Po půlnoci se doma unaveně svalil do postele a vyspával spánkem opilcovým. Když se v pozdním ránu probudil, byl malér. Tatínek věděl vše. Držel ranní noviny, kde bylo skotačení oné trojice komentováno pod nadpisem Řádění zlaté mládeže, dokonce i se jmény majitelů motorek a fotkami z jejich dokladů. Policie našla podle SPZ majitele, zkontaktovala novináře, a ti to okamžitě zpracovali. číst dál

Monika Mikulíková číst dál

Okolí dlouho netušilo, že jsem jasnovidec. číst dál

- antroposofové z Goetheana: svolají konferenci a diskutují, zda je tato situace u Steinera popsána s nějakým stanoviskem. Vytknou poškozenému, že měl o případném zlomení nejprve s pachatelem zavést diskuzi. číst dál

/Kravínium (Werichův termín) z nejen českých a nejen politických pastvin; Doplněný text, rozesílaný po internetu a uveřejněný na těchto stránkách v r. 2012, PROČ  BYCHOM  SE   NETĚŠILI,  KDYŽ  NÁM  NĚKDO  KRÁVY  DAL, zde tvoří cca čtvrtinu, další tři čtvrtiny jsem aktuálně dopsal. KF/ číst dál

Hledá se kreslíř Renčínova či Jiránkova typu, který by jednoduše nakreslil k následujícím příslovím, úslovím či slovním obratům jejich doslovné znázornění. Bavilo mne to vymýšlet. Protože mne práce zdržuje od lelkování, volil jsem takovéto vymýšlení - něco mezi obojím. Případně by si kreslíř mohl vybrat jen několik z těchto námětů. Pokud bych nenašel jinou možnost vydání, vydal bych to vlastním malonákladem (bez distribuce) jako malou knížečku nebo soubor kartiček, kreslíř by byl spoluautorem. Bylo by to vhodné jako originální dárek. Kontaktní adresa pro kreslíře viz dole (neslouží k jinému tématu komunikace). číst dál

DOMA: číst dál

NNNNNNNN: Někdejší Nejapné Nápady Noční Nespavosti – Nyní Nově Napsané číst dál

Kamarád si myslí, že ho jeho úmorné říhání postihlo v důsledku někdejšího SARS i nynějšího koronaviru. Nabízím mu už od 90. let do dneška své odhady, kam by se mohl podle alternativních a oficiálních metod obrátit a co by mu bylo možná řečeno (seřazeno abecedně). číst dál

Nobelova cena zajisté poputuje do Čech; Diabetologové - jste zbyteční; Diabetici jásejte; Járo Cimrmane - styďte se, zapomněl jste objevit lék na cukrovku, teď ho konečně objevil váš nástupce Zeman; Pane Hahnemanne, když jste vynalezl homeopatii, kde stejné se léčí stejným, jak to že jste nedoporučil léčit cukrovku cukrem? To muselo čekat až na českého objevitele? Vstoupíme do dějin: Tak jako v Americe černý pátek na burze, tak světlá sobota na Pražském hradě. A dost možná, že následující kuřácký poznatek, připisovaný Cimrmanovi, je právě od Zemana: "Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov." číst dál

Jak úžasné je moci se svobodně ztotožnit s oficiálním svátkem - mám teď na mysli svatého Václava. Je tu i vědomí o ztotožnění zákonodárců s národními hodnotami. Alespoň v něčem. Pořád si vychutnávám ten přímo bipolární rozdíl oproti někdejším komunistickým sabatům, kterých jsem si v práci "užil" až až. číst dál

Já někdy. Abych si usnadnil vhodná a neotřelá vyjádření nebo i souvětí při psaní, poznamenávám si občas do zvláštního dokumentu výrazy, vyjádření či charakteristiky, které nechci zapomenout, protože se snad někdy někdy do něčeho hodí.  Vím, že většinou mne to podruhé už nenapadne. Nejčastěji mne něco napadá nejspíš v autě, ale na různé účtenky, okraje novin či staré obálky, které najdu v dosahu, se to na volantu špatně píše, obzvláště v hustém provozu. číst dál

Jak zjistil reportér Funk, nenastoupilo do služby slíbených 60 hradních strážců, ale pouhých 23. Proč? číst dál