Období: říjen 2017

Nejprve citát Viliama Bucherta: "Jára Cimrman byl univerzální český génius. Sice fiktivní, ale na to se historie ptát nebude. Neexistoval v podstatě obor, ve kterém by nevynikal. Novodobý Cimrman je teď na Pražském hradě. Také všemu rozumí a všechno umí. Prezident Miloš Zeman totiž v sobotu večer při předávání státních vyznamenání ve svém projevu šermoval názvy různých knih a sám sebe pasoval do role někdejšího badatele. Kdyby to šlo, snad by si i sám udělil vyznamenání." číst dál

Možné hodnocení: Byl hodný chlapec. Rád četl, byl bezúhonný, vzdělaný. Nebyl sukničkář ani alkoholík. Dokázal ukázněně a systematicky myslet, i používat své emoce jen tam, kde to měl promyšlené. Udělal ve svých začátcích mnoho prospěšného pro svou vlast, dokázal řešit i nezaměstnanost, nastolovat kázeň. Svou vlast miloval, účinně ve své době napomohl řešení jejích potíží. Pro svou myšlenku dokázal nadchnout a vzorně zorganizovat dospělé i děti a mládež. Byl přesvědčivý, jednoznačný. Skvělý řečník. Dělal meditaci, snažil se proniknout ke svým minulým inkarnacím, otevíral si čakry, zval si tibetské guru. Sliboval krásnou budoucnost.Tolik dobrého či aspoň zajímavého na něm nacházíme, že? Jmenoval se  Adolf Hitler. - To Lenin byl otevřenější: Ty, kteří viděli v jeho konání "jen to dobré" a pomáhali ze všech sil, označil za "užitečné idioty" a poté se jich zbavil.  Vida - pozitivum Lenina: otevřenost. Že?  číst dál

Svět zachvátil hněv a bezradnost, říká sociolog a jeden z lídrů sametové revoluce Fedor GálLidé v celé naší euroatlantické civilizaci jsou rozhněvaní a bezradní, protože v jejich životě chybí pevný bod a naděje, říká sociolog Fedor Gál.  číst dál

Existuje jedna ošklivá,  ale účinná metoda, jak odnaučit štěně dělat loužičky tam, kde nemá: vymáchat mu v tom čumáček. Nedoporučuju to, je to kruté, ale jde o princip: když někdo s něčím nerozvážně blbne a straší, riskuje, že si toho ještě užije. Jinak řečeno - neúměrným strašením si koledujeme o to, aby se to splnilo. číst dál

PROHLÁŠENÍ OBČANŮ K VOLBÁM       / Luboš Dobrovský, Milan Churaň, Roman Joch, Václav Malý, Dana Němcová, Martin Palouš, Petr Placák, Miloš Rejchrt, Jiřina Šiklová, Petruška Šustrová číst dál

Věřím, že v těchto volbách jde o hodně. Proto nebuďme VOLOVÉ a pojďme VOLIT! A jestli nepůjdete, tak příští čtyři roky na nic nekafrejte, neremcejte a nestěžujte si. Nemáte na to právo, protože jste ani nedonesli hlasovací lístek k urně. A to je fakt škoda. Ta hlasovací urna je totiž jediná, po níž můžete stále ještě něco dobrého prožít… číst dál

PROTOŽE JSEM VE PSANÍ MOC UPOVÍDANÝ,  UDĚLAL JSEM JEDNOU I NĚCO STRUČNÉHO: číst dál

V nedávném rozhovoru prohlásila režisérka Helena Třeštíková trefně, že český národ dnes řeší jen máslo. Připadá mi, že se patrně stává pro mnohé hlavní životní hodnotou (dodávám - v přepočtu na průměrný plat pořád o víc než třetinu levnější než na sklonku komunismu). Už Voskovec a Werich v Hej rup vynalezli "maslóstroj". O Zemanovi tam paní Třeštíková říká, že je to člověk, který se raduje z konfliktů. To je podstatné, trefila to. Dodejme: Patrně když vyrůstal mezi třemi ženami (matka, bába, teta) a bez mužské autority, měl odbojnou potřebu je nějak provokovat, naštvávat. Měl tam jakousi pokřivenou roli muže, kterým ještě nebyl. Byl tam jediný mužského pohlaví a přesto musel tuto "přesilu" poslouchat. Jistě nerad. Možná si střádal i bezmocnou nenávist. Asi mu to v povaze zůstalo, snad mu tam zastydla puberta doposud. Teď touží být mužem, jenž je na očích všem a ukáže, co všechno může. A činí to tím, že narozdíl od dětství nejen naštvává, ale rozeštvává a šokuje - a to je zas ten pro něho uspokojivý výsledek - konflikt. Toto úchylné potěšení poněkud připomíná veřejné sebeukájení narušených exhibicionistů.  Chová se zároveň jako zuřivý chlapeček, když dostal amok, pouze s větší dávkou promyšlené zlomyslnosti. Hlavně něco rozbít, dupnout někomu na nohu, plivnout si na někoho, urazit, ostrakizovat, ironizovat a ponížit někoho - ať jsou to ženy, vysokoškolští profesoři, novináři, Ferdinand Peroutka nebo EU. číst dál

Jan Tříska byl pyšný, že je Američan, žil ve Spojených státech rád. Měl rád i Američany. „Hodný lidi,“ říkával o nich. Tamní volby nikdy nevynechal, hlavně když jel volit Obamu, bezchybnou češtinu jen tak pro radost prokládal anglickými slovíčky. Když se „belhal“, což byl jeho výraz pro běhání, denně pět kilometrů v pět ráno opuštěným centrem Prahy, které tak miloval, naoko si stěžoval, že když potká jiného kolegu-běžce, je to buď Američan, nebo Američan. Hned po roce 1989 se vracel do Česka za unikátními nabídkami, udělal tu spoustu práce a kolegy „americkým“ perfekcionismem až obtěžoval. Stal se tak jedním z mála umělců, kteří dokázali navázat na drasticky přerušenou kontinuitu divadla a filmu let „zlatých šedesátých“. číst dál

Nevím už, jak to přišlo, že jsem se v 90. letech ocitl v nadační radě Cesty ke světlu, kde byl členem i návštěvníkem Robert Fulghum. Moc situací v životě, kdy jsem zalitoval, že jsem se nevěnoval víc cizím řečem, u mne nenastalo, ale tahle byla jednou z nich. Ale říkám si v takových situacích taky - nemusím být u všeho. číst dál

Co víme o své minulosti? Nebyli to v dějinách žádní "oni", ale zas jen my. Možná: Byl jsem křesťanem, protože jsem jménem Krista válčil a zabíjel. Vedl jsem "svaté" války a domníval se pyšně, že sloužím Bohu, ale sloužil jsem Satanu. Vedl jsem inkviziční soudy a říkal jim soudy boží. Tak daleko jsem zneuctil jméno Kristovo a jeho Všelásku, že jsem často mučil, zabíjel, upaloval lidi, kteří měli jasnovid, smysl pro pravdu nebo znali víc, než jsem znal sám. Proklínal jsem jinověrce a myslel jsem, že jen to, v co já věřím, je pravdou. I taková mohla být má minulost či mých blízkých. Nechápal j... číst dál