Články od Karel Funk

Ivanov (původně Omraam Mikhaël Aïvanhov): "Lidé v Římě požadovali chléb a cirkusové hry a my citujeme tento slavný detail z římských dějin, jako by žádný jiný národ nikdy takové požadavky nevznášel. Ve skutečnosti lidé stále vznášejí stejné požadavky, ale v jiné podobě. Modernizovali je, to je vše, ale jsou stejné: jíst a bavit se, a proto stávkují a vyvolávají revoluce. Cirkusové hry jsou dnes kino, televize, hudební sál, noční kluby, fotbalové zápasy, zápasy... O představení není nouze! Je to stále stejná povaha, která se potřebuje bavit a pro kterou jsme našli více potravy. Kolik lidí se ptá po Božím království a jeho spravedlnosti? Kolik lidí se ptá po světle, čistotě, pravdě, dobrotě? Vždy jde jen o peníze, jídlo a potěšení... číst dál

SCHILLEROVÁ navrhuje ty dvě krávy prodat na jatka a slibuje z výtěžku zvýšit důchodcům důchody o polovinu. - O budoucích finančních záměrech informuje stylem: Možná že jistě ale třeba určitě snad. V případě neúspěchu vyhledá podle jména šumperského psychiatra Leona Kravčenka, ten tomu musí rozumět. číst dál

Poznámky psaní nedůstojného příteli důstojnému, možná by to mohlo přijít i do jedné z dalších knih, pokud k nim dožiju:  Tak jako kdysi Simonová zpívala Kéž lavičko kéž bys promluvila, napadala mne v mém bývalém bytě parafráze u dvou křesel - Kéž křesílka kéž jste promluvila. Tys v jednom z nich, v mém křeslu pro hosta seděl, ale i někteří další vzácní, mj. antroposofové Tomáš Zuzák, Vladimír Nejedlo, Ratmír Zoubek, Harrie Salman…, ale i Milan Friedl, unitář Václav Antropius, Anička Soukupová (pečovatelka o F. Drtikola, jeho žákyně), Tána Fischerová (těžce jsme se tam pohádali)… A jedna pon... číst dál

"...Kde končí smyslů vědění, tam teprve je brána, která životní skutečnosti otvírá duševnímu bytí." číst dál

NEJPRVE I. ČÁST: Porážka Hitlera - záminka k sovětské územní expanzi a okupaci; Ostudné činy Rudé armády se po druhé světové válce často tajily číst dál

PROTOŽE, JAK JSTE SI NĚKTEŘÍ MOŽNÁ VŠIMLI, MI BYL KÝMSI ZLIKVIDOVÁN MŮJ FACEBOOK, ZASLAL MI PETR TOMAIDES OCHOTNĚ ODKAZY NA 52 MÝCH VIDEÍ, JSOU K PŘEHRÁNÍ: číst dál

Subjektivní podivnost: Když vzhlížím každou chvilku od počítače do okna, vidím tam kulatý měsíc v plné fázi. Myslel bych, že jsem ho tam takhle viděl včera, předevčírem, vždycky. Podobně třeba – když vidím na jaře jiřičky, jak si staví-nalepují z kousíčků bláta v rozích mého okna hnízdo, hádal bych se (se sebou), že ho tam stavěly včera, před týdnem či před měsícem, a ne před rokem. Anebo bych se asi se čtenáři hádal, že jsem o tom ještě nepsal. Ale poctivěji - tuším že asi jo. Učeně se tomu říká konfirmační zkreslení. Tedy vnímání jen toho, co se nám líbí či co potvrdí naše názory. Lze si toho všimnout i ve vnímání vztahů nebo věcí veřejných a politiky. Všimnout si konfirmačního zkreslení u politiků, to by nám šlo, ale nutno si všímat i u sebe; Zas prý někdo kradl? No jasně, všichni jsou zloději. Nebo z duchovní vědy – někteří stoupenci vysokého zasvěcence od něho odvozují svoji vlastní vysokost. Možná jen z nízkosti svého snobismu. Lze se s tím setkat v těchto kruzích často. číst dál

/KVĚTNOVÉ PEL MEL, částečně z mailů/; „Hold tobě, ty jsi Pánem nebes! Ty putuješ oblohou se srdcem rozšířeným radostí! Tvé paprsky jsou na všech tvářích.“ Ze staroegyptské hymny na Boha Slunce, tehdy zvaného Ra. Viz níže. - Nebudeme zde nyní probírat půvab dávných posezení a popovídání venkovských sousedů na lavičce ve stínu lípy, ani milenců v přírodě. V máji můžeme vnímat opět o kousíček víc ze svěží zemské duše. Jak to? Tak jako máme složku hmotnou, viditelnou - a složku neviditelnou, je tomu i se Zemí. Kdysi se to vědělo a podle toho se i žilo. Ba i meditovalo a rituály konány. Zeměkoul... číst dál

Kdepak, tohle není o soudružce Konečné, to je starší.  O té až na konci. V mém mládí jsem bydlel v Hluboši u Příbrami. Při jedné ze silniček po této větší vsi sedávalo na lavičce několik místních drben, jinak převážně členek strany. Bedlivě pozorovaly káravými pohledy nás mladé chuligány, vlasaté, prostořeké, randící, nijak se v obci neangažující (činnosti veřejné všeliké bývaly očekávány, vylepšovaly i kádrový posudek). A nastojte: Na dlážděné silnici před jejich lavičkou se při prvomájovém jitru zaskvěl bílý budovatelský nápis skoro metrovými písmeny, pořízený vápnem a štětkou: DRBNY ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ. Jestlipak uhádnete, kdo v tom měl prsty? A výjev hodný pozornosti: opravdu oslavily svátek práce prací: V kleče s kyblíky mydlinek drhly rejžáky silnici. Kdyby některý soudruh neznal souvislosti, jistě by zjihnul nad tou pracovní směnou. číst dál

Základními rysy toho, kdo je (nebo začíná být) malinko či více prostoupen Kristovým impulsem, i kdyby si to neuvědomoval, je vědomí pospolitosti se světem (národem, lidstvem, živým tělesem Země, kosmem), a to, že veškeré jeho cítění, myšlení a konání je prolnuto nadějí. A malá asociace, jedna z bezpočtu možných: Pramínky čisté vody - doslovně i přeneseně. V mém mládí jsme s partnerkou ty v naší krajině vyhledávali a navštěvovali. Podobně jako jsem si za komunistů, kdy se voda z vodovodu nedala pít, jezdil s kanystrem pro vodu do pramínku v šumavské Dobré vodě. číst dál

Chtěla bych Vám napsat něco málo ke knihám, které jsem přečetla a shodou okolností jsou Vaše, - To jsou mi milé náhody. vnímám však, že jste vytížen - To bývá jen má výmluva pro nepříjemné lidi a to Vy nejste. a pokusím se být co nejúspornější, abych nadmíru nerušila. Pokusím se vyvarovat svých tendencí odbíhat a vracet se, případně ztrácet se. - Mně se to děje pořád. Jsem neuhlídatelný (jako ve všem). číst dál

https://amail.centrum.cz/download.php?msg_id=00000000db3b00d5ce6404bf3b89&idx=1.2&filename=image001.jpg&r=27.920391377155696 číst dál

Na počátku zemského vývoje byl člověk jen neoddělenou, neindividualizovanou buňkou všeobecné jednotné velké duše. Neměl nynější sebe-vědomí. Tato jednotka byla jako volná, ničím neukončená vodorovná linie (řečeno geometricky – byla to zatím přímka, nikoliv úsečka). Shora, z duchovních světů, jí volně procházela božská duchovní síla – vertikála. Tato kolmice byla činnou inteligencí oné všeduše. Ani tato kolmice nebyla ohraničená. Tyto dvě linie tvořily první základní  průsečík, sestávající z pasivní, přijímací horizontály, a aktivní vertikály. - Postupem vývoje se člověk oddělil od této kosmické všeduše, obydloval Zemi, úsídloval  se nejen niterně, ale i pouze v určitém místě, „zahušťoval“ se. Ztrácel i vědomí výšin. Duše byla pevněji upoutávána k tělu. Vytvořil tak aktivní jednotku. Ta se postupně ohraničovala, osamostatňovala, uvědomovala ve svém individuálním Já, a tím byla nahoru i do stran ukončena. Vznikal kříž. číst dál

Velikonoce letos 17. resp. 18. až 21. dubna - Velikonoční Pondělí;  číst dál

Pomineme-li svátky obžerství, za kterými se šklebí Lucifer a Ahriman, či takzvané lidové zvyky a obyčeje k pobavení nižšího já, tedy jakési anti-velikonoce, je zde grandiozní kosmický děj, týkající se každého z nás, chceme-li se malinko otevřít. Přibližme si ho. číst dál