Období: rok 2024

„První svíčka zapálena a vánoční výzdoba rozmístěna…“ oznámila na sociální síti X předsedkyně komunistické strany Kateřina Konečná, právě dojemně sedící u adventního věnce. číst dál

NEJPRVE Z IVANOVA. K UVEŘEJNĚNÍ PODNÍTIL, PŘEKLAD LASKAVĚ A NEZIŠTNĚ POSKYTL PŘÍTEL MARTIN DOHNAL. číst dál

Nejprve doplněný starší článek s mailem, co mi napsala roku 2020 paní Šárka Procházková, žijící pracovně v Americe. „Děti měly týden volno ze školy - byl Den díkůvzdání a vyrazili jsme využít sluníčka a vykoupat se. Vrátili jsme se v sobotu večer a v neděli jsme si vyrobili adventní věneček a děti si ozdobily stromeček /tady je to takový zvyk, že stromeček se zdobí na první adventní neděli, tak ho děti chtějí dodržovat/, mají radost. - Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, někdo zvonil u dveří. číst dál

Tak jsem se na mém fb dočetl, že odešla Ing. Mirka Zavoralová. Milé vzpomínky mám na ni, krajanku z nedalekého českobudějovicka. Ovládala mj. jak hospodářskou kontrolu, tak masáže, a ty nebyly u ní jentak ledajaké pošolíchání. Byla u toho přemýšlivá, vynalézavá, někdy i přísná. A jinak? Přímá. Bezprostřední. Třeba: z nudy na povinném „odborném“ školení (80. léta) jsem si pro zábavu sepsal příběh, kam jsem začlenil jména všech 53 přítomných účastníků z celé republiky, byť nenápadnou formou v různých slovních spojeních. Holt maniak jazykový hračičkář. Například jméno Hlinovský – rodná hlíno, v skývu chleba se nám měníš. Mirka mi to vytrhla a veřejně jim to celé přečetla. Napřed nijak nereagovali, asi nebylo napoprvé snadné své jméno v tom rozeznat, pak ožili a ručně si to opisovali (počítače jsme ještě neměli). Tedy díky jí můj první úspěch u čtenářů. číst dál

Čeho všeho musel být svědkem Husův pomník od Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí (krom německých a po letech sovětských opilých vojáků). Říkal mi v mém mládí - kolem roku 1977 starý pan Kurt Mötzker o dovádění v jeho mládí: měl bohatého tatínka a tedy od raného mládí forda. S dvěma kamarády popíjeli, pak sedli do aut (nepoužívám to rádobyironické klišé „posilněni alkoholem“, připadá mi slabomyslné, podobně jako dehonestující zkratka Staromák) a před půlnocí se vsadili, že musí dojet, každý svým autem, odtud až na Staroměstské náměstí – ale po chodníku! Dojeli, dokonce pak objížděli zdejší sousoší pořád rychleji stále dokola. Nad představou takovéhle zábavy jsem při poslechu tohoto vyprávění zaplesal, na nic takového se nezmůžu.  V jejich věku a v oné době bych se k nim možná přidal. - Po půlnoci se doma unaveně svalil do postele a vyspával spánkem opilcovým. Když se v pozdním ránu probudil, byl malér. Tatínek věděl vše. Držel ranní noviny, kde bylo skotačení oné trojice komentováno pod nadpisem Řádění zlaté mládeže, dokonce i se jmény majitelů aut a fotkami z jejich dokladů. Ta ostuda! Policie našla podle SPZ majitele, zkontaktovala novináře, a ti to okamžitě zpracovali. Krásný úlovek. číst dál

Nalézám v sobě stále častěji dvě protichůdné a přece k sobě harmonické tendence, nálady: Ohlašuje se mi spousta inspirací k činnostem a k vyjádření různých obsahů, které jsem kdy promyslel či prožil či získal a vstřebal a kamsi uložil k trávení, takže nevím, co dřív - a zároveň se úlevně osvobodivě rozprostírám rozsáhlým nekonečným světem a časem v Mlčení, v Nicnechtění. Je to ustání aktivity, v důsledku inspirativní, ač není momentálně viditelně druhými pozorovatelné. Možná trochu jako u dění ve velkém, v kosmu: vysoké letní nebe, otevírající se s Duší Země kosmu. Co bude u mne více převažovat? Nevím. Co je mi do toho. Ale hlavně, že to bude vždy ve společenství s blízkými lidmi – ať hmotně nebo častěji jen v duchu, tedy ať v kontaktu psaném, povídacím nebo „jen“ niterném - s těmi, se kterými nedošlo k viditelnému kontaktu. Tedy s většinou čtenářů. číst dál

Planá – Pozvání k Pokračování Podzimního Podvečerního Popovídání s Příjemnými Posluchači. Povídá Publicista Karel Funk, Povede Příjemně Daniel Drda, Přijede Pěkně Pět Profesionální Pěvkyně a Pedagožka Jana Chaloupková, Profesionál Petr možná s kamerou. Pestrý Program Připravován. Patrně i Představení Poslední Připravované Publikace Pojmenované Předběžně Pracovně „Pestré Příběhy a Povídky Pro Potěšení“. číst dál

Není každá práce užitečná. Ne každá práce šlechtí člověka. I takový Hitler byl pracovitý, ba dělal i meditace do čaker, dnes i masový zločinec Putin a jeho hrdlořezové jsou pracovití. Putin pilně plení část lidstva, i se pilně radí i se šamany. A u nás? Namátkově – lháři dezinfo-scény se činí jak mohou, někdejší fízlácký udavač slušných lidí, taškář, lhář a velkozloděj Babiš je též pracovitý (a jak je za to retardovanou částí davu oddaně obdivován a oceňován). A v malém? Třeba i taková bordelmamá se má co ohánět, aby svým svěřenkyním zajistila výdělek. číst dál

Martin Fendrych | Komentáře číst dál

JAK SES CÍTILA PŘI SVÉM NĚKOLIKADENNÍM POBYTU MEZI ŘEHOLNÍMI SESTRAMI? číst dál

I/III - Předesílám: než se pokusím psát o lenosti, přiznávám se k ní. Tedy - dále jen volně podle toho, co o ní píší zasvěcenci. Lenost vzniká z nehybnosti astrálního těla a urychluje odumírání vnitřního života. Lenost, netečnost a nekonání povinností přináší vnitřní zmrtvění. Je snadné pozorovat spíš u druhých, jak jsou mnozí pohodlní myslet, čímž sebe sami ochuzují. Jejich duševní i tělesná pohodlnost škodí nejvíce jim samým a bere jim schopnost k dalšímu pokroku. Zapadají pak do lenosti jako člověk, stojící na bažině, do níž se pozvolna propadá. číst dál

Film o nepodstatné části velikánovy osobnosti. Zabývá-li se mravní spodina čímkoliv a kýmkoliv, zaujme ji jen to nižší, kam sama dosáhne, a šíří to. Případně to u pojednávaného objektu zvětší nebo mu to podvrhne. číst dál

/S částečným využitím a doplněním mého staršího článku./  - Předloni jsem psal: Nevím jak jsem k tomu přišel, ale mezi vzácné osmdesátníky, které mi bylo darováno kdysi či nedávno, letmo či lépe poznat, patří kromě například Freda Strejčka či Jiřího Stivína i Marta Kubišová. Často jsem si povídával s její příjemnou maminkou, když v sedmdesátých letech prodávala gramodesky, zprvu v Celetné, pak v Jungmannově ulici. Vyzvídal jsem, jak se má paní Marta. Osudy perzekvované zpěvačky jsem sledoval nejprve aspoň touto cestou. Když jsem se jí jednou přímo zeptal, jak je to se zpěvem její dcery, odpověděla diplomaticky, nevědouce nejsem-li nastrčený fízl: Zlí jazykové tvrdí, že nesmí. číst dál

BYLO O TOM MNOHO PSÁNO (I NA TĚCHTO STRÁNKÁCH). Nejprve Tomáš Halík: „Měli bychom se zastavit a přemýšlet a v rodinách mluvit o těch posledních věcech. Nejenom, kde má člověk uloženou závěť a vkladní knížky, ale také o tom, jak by si člověk přál, aby se s ním lidé rozloučili, kde a jak by chtěl být pohřben,“ řekl o tom moudře pro Českou televizi. A dodejme – i jak by o zemřelém bylo smýšleno. Tedy – jen s láskou, ať byl jaký byl. O další soud a nápravu bývá postaráno i bez nás a lépe. - I svatí nám mohou být v těchto dnech blíž. Nemusíme rozeznávat, kteří, ale pomáhají nám svými inspiracemi. Ztišme se, zanechme chtění a třeba k nám závan lehce pronikne. číst dál

Komentář: Oslavme 28. říjen. Zrod státu, který porodily západní demokracie. číst dál