Období: duben 2015

Závěr ke knize, která teprve bude. číst dál

/z připravované knihy/ číst dál

Je kříž jen náhodným tvarem, který má připomínat oběť Vykupitele? Nezapomeňme, že mnohé, co se dálo kolem Spasitele, mělo i svůj symbolický význam. A kříž? Proč zrovna kříž? Trochu si o tom zauvažujme. číst dál

ASTRONOMICKÁ  ESOTERIKA číst dál

Kristus prosí apoštoly nikoli o pomoc či dokonce zbavení svého utrpení, ale říká - modlete se a bděte. Potřebuje posilu pro dokonání svého úkolu, je na pokraji agónie. Zároveň touží, aby éterická síla apoštolů (tedy nikoliv běžný osobní magnetismus) byla k použití dále - nemocným apod. Jeho fyzické tělo jako dosud žádné fyzické tělo je natolik prozářeno mohutnými dvanácti silami makrokosmu, že hrozí jeho rozpad. Kristus umdlévá, je blízko fyzické smrti. Hmota těla je vystavena náporu duchovních sil, jako dosud žádné tělo v lidské historii. Prosí Boha Otce o odejmutí tohoto kalichu, ale přesto - nechť se děje Vůle Otcova. Hovoří k nebesům - Otče nemohu, ale musím vykonat tento čin. Pak ještě celou noc a celý den na kříži, s bičováním, trním korunováním, opakované přecházení ke Kaifášovi, Pilátovi... V zahradě Getsemanské už je v agónii, říká Otci, že je konec, vychází krev a pot. číst dál

V období od Vánoc přes Epifanie až k Velikonocům si znovuzrodivší se duše mohla v tomto proudění uvědomit svůj význam pro svět. O Velikonocích nastává předěl - duše může vystupovat ze sebe a nastupovat cestu k pochopení významu světa pro sebe. číst dál

D O M A číst dál

Ruská propaganda v Česku sílí, upozorňuje BBC číst dál

PROTOŽE KNIHA (viz nadpis) JE PATRNĚ JIŽ ROZEBRANÁ, BUDU ZDE OBČAS UVEŘEJŇOVAT NĚKTERÉ ČÁSTI Z NÍ, S PŘÍPADNÝM PŘEPRACOVÁNÍM ČI DOPLNĚNÍM TEXTU. číst dál

Pomalu ale důkladně se v moderní době stávají blížící se Vánoce pro mnohé synonymem mamonu a šíleného tempa. U někoho skřípání zubů, pokud není bohatství podle jeho představ. Vyvolávají emoční reflex stresu, chvatu, zmatku a vyhrocených konfliktů a problémů. Leckoho myšlenka na Vánoce spíše děsí. Psychologové, jejichž ordinace jsou tou dobou beznadějně obsazené, mají již dávno zavedený pojem "vánoční deprese". Stali jsme se dobrovolně otroky svých představ a požadavků. Bereme se v tom zmítání napůl ironicky, ale účastníme se furiantsky. Kolik je v tom tupé stádovosti a prestiže. Přijali jsme hru na stále dražší dárky, stále více druhů cukroví či stále důmyslnější umělé blikající osvětlení vánočních stromečků, oken, balkonů, ba i celých domů. Tato hra je fraškou i tragédií zároveň. Horečným úsilím před svátky, přirovnatelným k zběsilosti elektrického vláčku, dokud není vypnut či se neporouchá, si chceme zajistit klidnou chvilku. Ale klidnou jaksi "na úrovni", s přehlídkou hmotných pošetilostí. Chvatem chceme dohnat klid, jaká to absurdita. Mnozí potřebujeme nějaké pohoršení, které si pěstujeme, snad abychom se snáze řadili mezi ty "lepší". A rádi se bojíme budoucnosti. číst dál

Kdyby někdo hleděl na Karlovo grálské úsilí optikou dnešního komerčně zkarikovaného podávání tohoto hluboce posvátného tajemství, asi by mu Karel připadal jako středověký prostoduchý pošetilec, který se pověrčivě pachtí za jakousi chimérou v podobě nějaké kamenné misky. číst dál

Římské církvi se ve středověku podařilo zevně zlikvidovat svého největšího ideového konkurenta - keltské křesťanství. To zaniklo v devátém století. Semena toho mohutného esoterního proudu však byla již dávno zaseta a ani církev se svým rozvětveným ideologickým aparátem nebyla všemocná. Keltská křesťanská esoterika žila dál v pověsti o svatém Grálu, která se tehdy odvíjela od hrdiny Parsifala. V tomto proudu byla mimo jiné obsažena jak nauka o nebeských hierarchických řádech, tak spirituální chápání přírody. Protože keltská církev byla silně svázána s raným východním, slovanským křesťanstvím, lze předpokládat, že tento proud žil i později ve škole v Budči, jejímž žákem byl i svatý Václav, a v klášteře na Sázavě, založeném svatým Prokopem. Proto můžeme keltské křesťanství považovat za mateřskou půdu, kde mohou splynout pojetí slovanská a germánská, evropský Východ se Západem. Nejvýznamnějším nositelem tohoto propojení v dějinách byl kníže Václav a Karel IV. číst dál

Není správné chtít dosáhnout Grálu. číst dál

„Říkáš, že toužíš po Grálu. Bláhový člověče, rmoutí mne, když to slyším. Neboť žádný člověk nemůže Grál nikdy získat, dokud není znám na nebesích a jeho jméno není u Grálu vysloveno. To ti o Grálu musím říci, neboť vím, že tak tomu je, a sám jsem to tak viděl…“ - Tak pravil poustevník Trevrezent k Parsifalovi ve svatográlském vyprávění Wolframa von Eschenbach. číst dál

V období od Vánoc přes Epifanie až k Velikonocům si znovuzrodivší se duše mohla v tomto proudění uvědomit svůj význam pro svět. O Velikonocích nastává předěl - duše může vystupovat ze sebe a nastupovat cestu k pochopení významu světa pro sebe. Vítězné světlo jarního slunce, tento obraz Zmrtvýchvstání, jí září vstříc z dálav světů. Svit jarního úplňku, přemožený vítězně stoupajícím sluncem, je kosmickým znamením a poukazem, že k opravdovému spojení se světem nepostačuje matné, měsíční myšlení z odraženého měsíčního svitu, ale musí zazářit i v člověku sluneční aktivní myšlení. číst dál