Pohledy na svět jinak

ANTHONY DE MELLO (autor skvělých knih, kdysi i u nás oblíbené Modlitba žáby aj). Nečinil prvoplánově propagaci křesťanství, ale je v jeho díle explicitně obsaženo. Byl priest - náboženský vůdce, psychoterapeut, spisovatel… Oslovil miliony v mnoha zemích. Pro své příběhy čerpal inspiraci z náboženských tradic křesťanství, zenového buddhismu, taoismu nebo islámské mystiky. "Lidské srdce touží po Pravdě, která je osvobozuje a činí šťastným. Proto je velkou záhadou, proč bezprostřední reakce člověka na Pravdu je nepřátelská a ustrašená. Duchovní učitelé našli způsob, jak překonat odmítavý postoj svých posluchačů - vyprávět příběh. Budete-li poslouchat pozorně, příběh vnikne do vašeho srdce a překoná překážky bránící vstupu Božího ducha." V roce 1998 vydala Kongregace pro nauku víry  stanovisko, kde tvrdí, že části jeho díla se vzdalují od křesťanské víry a jsou neslučitelné s katolickou naukou. číst dál

Ludmila Z. psala v článku ze 7. 2. tr.: O těch zvířatech - milé pomyšlení. Zažívám to velmi silně - často mě napadá, že to není vztah člověk a tupé zvíře, ale člověk a zvíře, co si od člověka bere i odezírá vše co užitečného potřebuje ke šťastnému životu – bezpečí, podporu, povzbuzení, radost, soucítění, a hlavně Lásku. To všechno si od něho nějak střádá do sebe a použije obratem zase člověku ku radosti. číst dál

Nocoval jsem kdysi v hotelu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Před usnutím jsem přemýšlel o Otokaru Březinovi, který tu mnoho let pobýval. Vstřebával jsem do sebe tiše jeho verš „Nekonečností čekají na nás jiná slavnější jara, věčností hřmící písně vysvobození“. V posvátné chvíli mezi bděním a spánkem jsem formou imaginace spatřil, spíše prožil celou Březinovu velikost: v kosmickém prostoru zde zůstal natrvalo vyzářen živý otisk jeho grandiózního ducha v imaginaci průhledně zlatavého chrámu, podobného mohutnému oltáři, zářícího na pozadí nekonečna Božím zasvěcením do dálek i do naší národní duše. Je zde trvalá inspirace pro náš národ, spíše její možnost. Ve zlomku vteřiny jsem pochopil, že tento duch nakročil svým Uměním do kategorie skutečných Zasvěcenců. číst dál

Nůžky lidstva se rozevírají. Co je tím míněno, viz níže. Děláváme si začátkem nového roku bilance a předsevzetí. Občas pozoruji, jak nám z nich za pár dnů zbude jen rozpačitý úsměv před těmi, kdož nám připomněli, že jsme nevytrvali. Jeden zlý duch je odehnán a časem se vrátí i se sedmi dalšími – praví se kdesi v Bibli (neumím v ní hledat, proto necituji přesně). Můj někdejší kolega si na Nový rok předsevzal, že bude abstinovat. Večer šel toto slavnostní předsevzetí trochu zapít. Domů byl šťastně navrácen třetího. Jdeme obyčejně do sebe jen tak daleko, aby to moc nebolelo, a hlavně abychom tam sami sebe doopravdy nepotkali. Novoroční závazky bývají často jen směsí jalového nadšení a opití svědomí rohlíkem (soudím podle sebe). Jak pečlivě ohleduplní jsme ke svým slabostem, jak důsledně nedůslední ve svých předsevzetích (omlouvám se výjimkám)! číst dál

V REŽIMEM DOPORUČENÉM KLIPU ÚTOČÍ RUSOVÉ NA UKRAJINU S HESLEM „RUSOVÉ KUPŘEDU“ A MODLITBOU OTČENÁŠ; VELKÁ ČÁST DUCHOVNÍCH JSOU BÝVALÍ TRESTANCI A POLICISTI... K dosavadní stovce důvodů, proč bych nechtěl žít v zaostalém, dekadentním, nabubřelém, vychlastaném a imperiálním Rusku (ekonomickým, hygienickým, vztahovým, nevzdělanostním…) mi přibývají další: číst dál

I PŘI ROZHOVORU S NEPŘÍJEMNÝM NEBO ÚTOČÍCÍM HOSTEM ZACHOVÁVÁŠ NOBLESNÍ NADHLED A NENECHÁŠ SE VYPROVOKOVAT. JAK TO DĚLÁŠ? číst dál

Nejprve z mailu čtenářky MG: Tak jsem zase přečetla Vaše články. Konkrétně mne zaujal ten, líčící méďu v moři, kterak se znovu a znovu dopracovává k záchranné kře. Já jsem se kdysi pohybovala po sinusoidě - velké euforie a pocity štěstí, nebo propady a pocity beznaděje. Život je ale i tím milosrdný, protože si mě obrousil. Dnes už vím, že úspěch nemusí být úspěchem a katastrofa s prohrou je často výhra. Já vím, že některé situace člověka zaskočí, ale když se zadaří na sebe zadívat stylem: Jak tě vidí duchovní bytosti? - pak vše člověk přijme jinak. číst dál

Tu lepší si nechme jako druhou. číst dál

Už zas provokuju, co? Poté, co jsem před lety napsal do nějakého článku nebo knihy o letním bouřkovém, třaskavém, ale obrodném působení, napsal mi jeden z těch, kteří si patrně přečtou jen titulek článku (třeba tehdy „Hromy a blesky na naše hlavy“), a odpoví a posoudí a soudí dále podle toho (a takové někdy bezděčně či „děčně“ rád provokuji), tedy to napsání vnímali škodlivě ba hrůzostrašně a pojali potřebu mne duchovně opravit a pokárat (takových už tu za ta desetiletí mého psaní bylo, čerpám si ale z jiných zdrojů…). Chápu v jiných přáních, třeba k narozeninám, dobrý smysl a úmysl přání „všeho nejlepšího“, nebo „zdravíčka a štěstíčka“ atd., jak se to paušálně, „jak se sluší a patří“, psává. Nepohrdám tím. Je to od někoho ovšem konvenční, frázovité, opsané, sériové. číst dál

Postup k psaní tohoto článku je u mne jako většinou: při prvním nápadu to napsat si říkám, že je to napadnutí pitomost. Někdy u toho zůstanu a nenapíšu to, třeba to pitomost je, to možná nerozeznám. A někdy to sveřepě zkouším napsat. Hlodá to ve mně, tak si jdu aspoň napsat „na někdy“ pár klíčových slovíček. Ale tím už jsem sám sebe lapil. Ze slovíček větičky, z větiček článek. A zas mám přes noc „o zábavu postaráno“, než budu k ránu usínat. Vím, brát sebe ve všem vážně, může být na pováženou. I tak jdu honem napsat aspoň kousek, třeba ve tři ráno, než to zapomenu. A pak, když už jsem se lapil do toho tématu, píšu dál. Říkám si, to jsem se sebou zase dopad. Míchá se mi psaní a spaní. číst dál

"Byla silná a křehká zároveň." Medička padla v sanitce jen den před odjezdem z fronty  Martin Novák https://www.aktualne.cz/autori/martin-novak/l~i:author:23/>Den> chyběl dobrovolné medičce ukrajinského zdravotnického praporu Špitálníci k tomu, aby se na čas vrátila z frontové linie domů. Aby znovu viděla svého manžela a matku. číst dál

(kolem 40 řádek) Reminiscence na skvělou operu Soročinský jarmark ruského šlechtice-aristokrata 19. století - Modesta Petroviče Musorgského (škoda že se v jednačtyřiceti upil) na téma jedné Gogolovy povídky. Zajímavé, nádherné vyprávění, i Musorgského hudba – trochu již impresionistická, ale psychologicky věrohodná (podobně jako jeho Kartinky nebo strašidelná čarodějnická Noc na Lysé hoře. Jednoho tu napadá - jako by se v Rusku to magické čarodějnické řádění nějak usídlilo, jen nyní nabylo technické dokonalosti a širšího dosahu.) číst dál

Dialog s nespokojenou rehabilitační pracovnicí z doby po jedněch Velikonocích: číst dál

Prožívám nyní dvě protichůdné a přece k sobě harmonické tendence /nálady/: Vynořuje se mi (napadá mě) spousta inspirací k činnostem a k vyjádření (zpracováním spíše psaným nebo točeným) různých obsahů, které jsem kdy vstřebal a kamsi uložil k trávení, takže nevím, co dřív - a zároveň se úlevně osvobodivě rozprostírám rozsáhlým nekonečným světem a časem v Mlčení, v Nicnechtění. Je to taky aktivita, ale bez viditelných stop. Možná trochu jako vysoké letní nebe, otevírající se s Duší Země kosmu. Bude stále více převažovat? Nevím. Co je mi do toho. Ale hlavně že to bude vždy ve společenství s blízkými lidmi – ať hmotně nebo častěji jen v duchu, tedy ať v kontaktu psaném, povídacím nebo „jen“ niterném - s těmi, se kterými nedošlo k viditelnému kontaktu. číst dál

Četl jsem nadpis, kterak prý jakási: jana-paulova-se-obava-ze-ucast-ve-stardance-jeji-telo-nezvlane (takto uveřejněno 21. 6. 2024). Chudák. Mám snad slzu uronit nebo rukama lomit? (nevím jak se to dělá). Jiná se pochlubila novinářům, že zhubla o celá tři kila. - No to je. Jeden žasne. Další ujišťuje s ukrutně nazlobeným obličejem a výhrůžně zaťatou pěstí, že svou sportovní soupeřku zadupe do země. Soupeřka ukazuje o ní  totéž. - Jiný výhružně až zvířecky se tvářící svalovec (ani orangutan by to nesvedl lépe) je ztotožněn asi celoživotně jen se svou „fyzičkou“, bicepsy. (Patrně je tu nepřímá úměra mezi velikostí svalů a mozkovny.) Kam takoví zadupali svůj život, svou budoucnost? Aktuálně - nějak mi připomínají sportovce džudistu Putina. Ten pojídá i vyříznutá syrová srdce jelenů, které skolil. Není tu symbolika - nechtěná náhrada chybějícího srdce vlastního? Tudy to ale natrvalo nepůjde. číst dál