Období: září 2014

/Následující text je – řekněme - „pracovní materiál“, úvaha psaná původně pro několik zainteresovaných na projektu obnovy (vnější i duchovní) areálu bývalého vojenského objektu a kasáren. Jak o tom bylo již na těchto stránkách psáno, chtěli bychom areál využít k postupnému vybudování vzdělávacího městečka, kde by byly mj. alternativní školy, universita 21. století, sály pro kulturu a konference, zařízení pro seniory a mnoho dalšího, co naší společnosti chybí. Hlavním aktérem je profesor University Palackého v Olomouci  s mezinárodními zkušenostmi pan Gaudenz Assenza. První kroky již byly učiněny, Město Český Krumlov má nejen pochopení, ale poskytuje i užitečnou a nutnou součinnost. Jinak řečeno – občané dobře volili. Problémem pro nynější dobu je silný vliv vojenského drilu, šikany, křiku atd., který ulpěl na všem, co  v areálu je, včetně půdy, každého kamene, každého kusu betonu. K pročistění a mentální obnově může vést – jak jsme si ujasnili na semináři s anthroposofem Jörgem Schröderem – pouze oběť. Oběť poskytovaná radostně, oběť která sama sebe nenazývá obětí. Měla by mj. spočívat v nastěhování se do areálu a denní práci na obnově. Ochotní lidé už se našli. - Blíže viz www.krumlovia.cz. I z toho je zřejmé, že nejde o obdobu žádných okultně šamanských či psychotronických center, skloňujících duchovno, meditaci, spásu Země apod. ve všech pádech - pouze jako sedativum pro příznivce rychlých a laciných cest, ale o seriózní aktivity./ číst dál

Představili petici číst dál

/přepracovaný starší článek/ číst dál

Z mailů: KF: Zastavil jsem si na parkovišti u Podolského mostu mezi Pískem a Bernarticemi, protože tam letos v létě (2014) přibyla nějaká pamětní deska. Když ji tam umisťovali, jel jsem okolo a viděl tam možná 50 - 70 starých amerických jeepů a velké rojení a americké vlajky. Oni Američani tu ty jeepy nechávali naším lidem, když se vraceli v květnu 1945 domů, a ti lidi si je hýčkají a v létě v tom jezdí. Je tam cedule od Military Clubu, že v květnu 1945 Američani, i když to bylo už za demarkační čárou, ten most tanky uzavřeli, aby Němci nemohli prchat zpátky. Pak dali vědět Rudé armádě, aby... číst dál

Všimněme si: naše mentální čilost i naše vědomí sebe sama od konce zimy k létu ztrácí průzračnost, ochabuje, leniví, zatemňuje se. S létem nás to láká spojovat se s přírodním okolím. Usínáme vůči niterným snahám, hodnotám a ideám, podobně jako ustrnuje příroda, opuštěná elementárními bytostmi. Ty vystupují v celých zástupech se zemskou duší do kosmických výšin. Tím ustupuje do pozadí i naše mentální aktivita, přihlašuje se činnost smyslů a sklon k efektním požitkům, které přinášejí okamžité silné uspokojení, předvedení se před okolím i před sebou. Člověk se více začleňuje do okolního světa, spíše však jen na smyslové úrovni vnějších podnětů. Není to dáno jen dobou dovolených a prázdnin, dobou teplého počasí, ale tyto niterné procesy jsou bezděčným odrazem či otiskem velkých procesů mezi kosmem a Zemí. Pluky elementárních bytostí, tyto „myšlenky Země“, berou na jaře a  hlavně v létě lidskou mentální aktivitu v jistém smyslu s sebou k výstupu do kosmických výšin. Pro nás to znamená spíše oslabování myšlenek, jejich vzdalování či odnímání. Naše myšlenky se stávají těžkopádnými, avšak v kosmických výšinách přijímají oplodnění, tříbení a oživování. To do nás vstoupí na podzim spolu se sestupem zemské duše a všech elementárních bytostí zpět do našeho prostředí. číst dál

Při snahách o nahlédnutí za roušku viditelné přírody a o prožitky měnících se nálad během roku je dobré si uvědomit, že není nutné být jasnovidný. Tím by přetrvávala pasivita vůči samostatnému tvůrčímu pronikání k dalším stupňům poznání. Ve vztahu k duchovním skutečnostem je nutná aktivita. Nepomáhá tu ani pasivní modlitba, ani pasivní, pouze rozumářské studium na úrovni získávání encyklopedických znalostí. Vztah k duchovním skutečnostem nám musí „zachutnat“ tak, jako vůně půdy po roztálém sněhu, jako vůně posečené trávy a posléze sena, jako podzimní plody, utržené rovnou ze stromu, zalíbit se nám jako obrazce na okně, vytvořené mrazem. Jako se celá Země otevírá od jara k létu kosmu, i naše duše se láskyplnou touhou může učinit nástrojem duchovních sil. Pak vzniká pravá součinnost s děním během ročních zemsko-kosmických nálad. Ty nejsou dosažitelné horucnou prosbou, ale tím, že se s nimi člověk postupně spojuje. Sám musí vyvíjet a vysílat svou duchovní aktivitu vůči poznatkům o duchovním dění. Při studiu o duchovnu bychom neměli zůstávat u pouhých fantaskních představ, které si libovolně dokreslujeme bez úcty k realitě. To, co zprvu přijímáme jako duchovní  myšlenky, bychom jednou měli pociťovat jako životní mocnosti.  číst dál

Je pouhou básnickou vzletností tvrzení, že v každé rostlině je její bytůstka? Něco jako malinkatá víla? A že je ráda, když se nad květinu s láskou a pozorností skloníme? František Drtikol maloval krásné elementární bytůstky, vnořené či jemně vykukující z květin. Na rozdíl od mnohých malířů, zobrazujících někdy až kýčovitě nebo s pitoreskní fantazií tyto bytosti, je Drtikol přirozeně viděl. Malbou vyjádřil dojem, jaký z nich měl. Je těžko říci, že je lze doslovně „vidět“, protože nemají pevný vzhled, na jaký jsme navyklí v naší hmotě. Lze je ale vnímat a komunikovat s nimi na emoční úrovni. ... číst dál

Modlitba posilující ve strachu číst dál

Další nález z útrob počítače. Kdysi mne kamarádka poňoukala, abych dal na blog následující mail, který jsem jí poslal. Tedy tak činím. číst dál

Citovost musí vzejít z pročištěného rozumu, jinak je matná, chaotická, desorientovaná v hodnotách, kterými se nechává nekontrolovaně unášet. Obejití intelektu nevede ke spiritualitě – v duchovním životě, v prožívání přírody ani v umění. Intelekt však musí vyjít z Platónovy jeskyně pouhého smyslového vnímání a být prosvětlen a oživen až k chápání nadsmyslna. Rozkoš tonutí v mlhavém mystičnu není cestou k Bohu. Člověk musí vrůstat do nadsmyslného světa „sebou samým“, tj. principem duše vědomé! Jinak je to růst bez kořenů, proto jen dočasný, pak následuje zhroucení. To nebývá vždy zřejmé. Mnoh... číst dál

Co jsme si odnesli z letošního léta? K počátkům podzimního zklidnění a zbystření nitra bývá užitečné podívat se na sebe zpětně, jak jsme prožili možnost vzestupu svých duší k nejvyššímu jasu roku. číst dál

Veškeré bádání a tedy i přijímání výsledků bádání, tedy i vstřebávání obsahu ročního koloběhu a svátků, by mělo vycházet z obdivu k těmto skutečnostem. O předpokladu obdivu k pochopení skutečnosti mluvili již staří Řekové. Podle Rudolfa Steinera (přednáška Svět smyslů a svět ducha) musí po obdivu přijít další stav. Můžeme ho označit jako úctu k předmětu přemýšlení. Po stavu obdivu musí přijít stav úcty, uctívání. Myšlení, které se odloučí od uctívání, od uctivého vzhlížení k tomu, co se myšlení naskýtá, nebude moci proniknout do skutečnosti. Myšlení nesmí jen tak na vlastních lehkých nohách jaksi poskakovat ve světě. Musí zapustit kořeny v pocitu úcty k základům světa, když přejde stanovisko obdivu. číst dál

Nezoufejme si v tlaku světového i svého zla posledních desetiletí, ale hleďme na ně s pochopením jako na nutnost k svobodnému rozhodnutí ze svého Já. Před zlem nelze zavírat oči nebo si ho přikrášlovat, ale správně a hluboce neosobně rozeznat, plně si ho v sobě, třeba až do dna, ale bez ukřivděnosti protrpět a pak s vyšší pomocí sbírat síly k jeho rozpuštění, osvobození. Dobro, které bude takto vydobyto z přeměněného zla, bude zvláštního mystického rázu a bude působit jako druh svatosti, dosažené s boží pomocí. Zárodečná schopnost budhi, která se takto pod vlivem Vodnáře vytváří, přinese v budoucnu rozmach všech sil přirozeného zření až k jejich dokonalosti - k přiblížení se  pohledu na chrámy zasvěcení budoucnosti. číst dál

Já těch, kdo nenastoupili do proudu duchovních snah, je ztuhlé, nepohyblivé, žije jen ze svých schémat a mentálních frází. Je to já vyhaslé, studené. Začínají-li být vyšší snahy aktivní, touží-li člověk po esoterních pravdách a jejich uskutečňování v sobě,  lze to připodobnit k jiskře, k planutí či ohni. Postupuje pouze ten, kdo má v sobě oheň touhy, kdo pracuje se svým vyšším Já. To musí být napájeno ba odhalováno z duchovních oblastí. Odtud je označení Archanděla Michaela jako ohnivý kníže vesmírných myšlenek. Přijímání vyšších pravd se děje ohnivou touhou i ohnivou odpovědí. Připomeňme, že i seslání svatého Ducha na apoštoly se dálo v podobě ohnivých jazyků.   číst dál