Ve slušné škole, kde se neznámkuje, má mít žák radost z toho, když jeho spolužák zvládne obtížnější část učiva; třeba mu s tím i pomůže. Ve státní škole dítě cítí, že když spolužák něco pokazí, nepochopí, nezvládne, že jeho vlastní výkon - třeba i prostřední - se tím dostává výše na žebříčku hodnocení, s vyhlídkou na lepší známku. A o ty známky jde, nikoli o radost z poznáni, z nových dovednosti.
číst dál