Období: únor 2018

Informační války byly a i dnes jsou pro Rusy účinnější, než války zbraní. Svědectví z doby před pučem: Jak jsem šířil fake news pro Gottwalda; Zapomenutá kniha ukazuje, jak Rusko šířením pomluv už jednou zlikvidovalo českou demokracii; Co předcházelo únoru 1948? Komunistický puč by se úspěšně neodehrál bez dezinformační kampaně tehdejšího Sovětského svazu a podpory tajné služby NKVD. Možná vám následující text po 70 letech od převratu připomene i něco z dneška. Budoucnost totiž většinou odráží události z minulosti. Jde o to, jak je ta budoucnost daleko. Vytvářet nedůvěru a informační zmatek je pro expanzi sovětského Ruska ve skutečnosti důležitější než „pouhá“ vojenská tajemství. Nejen zaostalé země, ale i plně rozvinuté demokracie lze diskreditací vybraných osob účinně zničit. Poprvé jsme si to vyzkoušeli v roce 1945 v Československu, kde jsme rozeštvali armádní kádry, katolíky a protestanty, Čechy i Němce, zdiskreditovali podnikatele a pomluvami zničili armádní důstojníky tak, že je mužstvo přestalo poslouchat, takže museli být nahrazeni. Toto řekl v červenci 1961 pro list Washington Post sovětský zběh, spisovatel a bývalý příslušník NKVD Anatolij Granovskij. číst dál

Převrátil dějiny i v tom, že jako o prvním od dob Jiříka z Poděbrad se psaly letáky a nápisy... NA HRAD. Tedy - HAVEL NA HRAD - bylo to krátce po 17. listopadu 1989. Adresováno (nejen) těm chytrým, kteří se dnes tak rádi zabývají tím, co měl či neměl Václav Havel dělat. číst dál

Vzýváme Masaryka, ale volíme Zemana. Česko je zmatená země; Češi jsou malý národ a vždy měli problém s elitami: bylo jich málo, nebo utíkaly jinam.  Mladí Češi Evropskou unii odmítají častěji než stejně staří Slováci, Poláci či Maďaři. Není to velkým selháním českých elit? číst dál

"Před  více  než  jednou  miliardou  let  dopadl  na  evropský číst dál

Trocha mailování k minulému článku s přáteli K. J. a M. D., tedy jakýsi trialog. K. J.  mi k minulému článku na tomto webu napsal: Děkuji  za rozšiření obzorů o tom, jak to je v českých duchovních luzích a hájích. Nedávno jsem u Steinera četl, jak je to s možností poznat minulou inkarnaci. Minulá inkarnace je prý podstatně odlišná, než jak by si člověk myslel, že byla. Nebo ještě také jinak - Steiner tvrdí, že znakem pravosti nějakého zážitku či poznatku o minulé inkarnaci má být také to, že by člověk v žádném případě nečekal, že by mohl být v minulém životě tím či oním, k čemu se vztahuje ten či onen zážitek. Je mu úplně cizí. číst dál

Už víte, kým jste byl minule? Ne? Jak je to možné, když máte dnes k regresi tolik příležitostí? Tak to se musí napravit, někoho vám seženu – napsala mi dobrácká čtenářka. Není to problém, s dealerskou svůdností nabízí jalové nadšení regrese do minula dnes leckdo. Když jsem s díky odmítl, politovala mne, že nevím, o co jsem přišel, ona už o sobě prý zná „všechno“ a je jí hej, je „odblokovaná“. Alespoň si to myslí. A jak je to se mnou? Když jsem po převratu naivně toužil po regresi, neměl jsem možnost. Teď je možností habaděj, ale už netoužím. Jsem podivín? Jak pro koho. Kdo chce, může sledovat následující modelový příklad. číst dál

Po čtyřdílné "zemaniádě", tedy téměř seriálu článků na tomto blogu o ješitném králi, který zatím neprozřel, si v době předjarní odpočiňme a začtěme se do hladivého pohádkového svatográlského příběhu o králi, který zpokorněl a prozřel, a o lesním poustevníkovi Immanuelovi. Je z knížečky Manfreda Kybera Země zaslíbení - za totality jsem ji opsal s marnou touhou, aby někdy vyšla. Ale touha nebyla marná, po mé "přímluvě" v nakladatelství Malvern skutečně vyšla.  Tuto kapitolu ponechávám v půvabném prvorepublikovém překladu Pavly Moudré, moudré to mystičky. Byla též spisovatelka -  tvořila a překládala od konce 19. století až po druhou světovou válku - literaturu anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou, například Kiplinga, Carlylea, Dickense, Scotta, Musseta aj. číst dál

Pro leckoho je sice hezké číst na blogu "to duchovno", ale ono je od zemských věcí neoddělitelné a právě ve vztahu ke světu se v člověku ukazuje, co z vyšších pravd už přijal a zpracoval, co přijal teoreticky ale ještě musí zpracovat, a co ještě nepřijal, ač by mohl či měl. A co nepřijal oprávněně. A i to nepřijaté bysme měli mít co nejpravdivěji prokouknuté. Každý to máme v sobě jinak. Obecně: Do světa bychom se neměli nekontrolovaně nořit a unáhleně reagovat svými emocemi, ani z něho lenivě unikat, ale sledovat a přemýšlet o dobru a zlu, a podle svých možností jednat. Pokud se nám dostalo daru vyšších hodnot, pak pro to, abychom se jimi řídili vůči světu. Trochu se toho týká i následující mailování. číst dál