Období: červen 2023

Prožitek léta zpracovává bezpočet uměleckých děl včetně hudby – namátkově, od Vivaldiho přes Gershwina či Nováka po Pilarovou. - U Malvernu připravujeme k tisku knížku, kterou jsem nazval Úsměvy a příběhy letní louky. - Vrcholí nám doba dovolených, které prožíváme většinou v kumulaci s ostatními dovolenkáři, často za nemalé peníze. Koncentrace lidí na metr čtvereční v rekreačních střediscích i u vod slaných i sladkých je vysoká. Jistě, jinak to dnes mnohdy ani nejde. Možná o to ani neusilujeme. Rabindranáth Thákur (mimochodem – i jeho křestní jméno – Rabi – značí slunce) popsal, jaké uvědomění přinášelo hrdinovi jeho knihy každoroční uchýlení se na dva či tři týdny do ústraní přírody k obnově niterné čistoty: „Čím více občas žiji o samotě na řece nebo ve volné přírodě, tím jasněji chápu, že nemůže být nic krásnějšího a většího než prosté a přirozené vykonávání obvyklých povinností denního života. Od trávy na zemi k hvězdám na obloze, vše koná právě totéž a v přírodě jeproto tak hluboký mír a vše přesahující krása, že nic neusiluje o překročení svých mezí…“ číst dál

Napřed trocha obvyklého vytahování. Maria G. mi po nedávném čtení webu napsala: „Vy si umíte báječně hrát s češtinou. Je moc sympatický váš smysl pro humor. Někteří "duchovní" lidé, zabývající se "velkoformátově" duchovnem, jsou nesmírně vážní a důstojní a permanentně ve stavu napojení kamsi na cosi, převyšujíce ostatní (nebo se nabíjí nebo chytají vibrace či vnuknutí), jsou v „jiných sférách“. Na dveřích mají NEKLEPAT. Když se snesou na úroveň obyčejného smrtelníka, zásadně udělují jen moudré rady a když se usmějí, zásadně jen shovívavě. číst dál

Poděkování – slova „děkuji“ vše usnadňují. číst dál

Jistě, že může dojít k překlepům, to bylo, je a bude. Ale autor textu, daného nějakým médiem na veřejnost, by se na to měl předem podívat. Podobně jako ti, kdo to zveřejňují. A mé jedovaté okomentování některých perliček. číst dál

Aha, už jsem si vzpomněl, jak odpovědět na něčí nedávnou otázku, kdy jsem začal psát. Asi ve třetí či čtvrté třídě jsme se museli naučit zpívat jednu budovatelskou píseň vítězných komunistů. To mi lezlo krkem a coby od osmi let pravidelný posluchač Hlasu Ameriky a dalších svobodných rádií jsem si „zabásnil“. Při hodině zpěvu ve škole bylo nutné otvírat pusu, ale co z ní jednomu ze třídy šlo, to „souškaučelka“ nemohla slyšet. Vzpomínám-li si dobře, pak moje první „literární dílo“ bylo přibližně následující, viz níž: černě povinný text ke zpívání, modře velkými písmeny text můj. Tu svobodu jsem potřeboval, v duchu jsem pak na soušku jazyk vyplazoval a dlouhý nos činil. Podobně jsem si „upravil“ sovětskou hymnu Sojuz něrušimyj respublik svobodnych splotila navěki Velikaja Rus… Třeba to někdy okomentuju, je to i dnes docela aktuální text. Asi bych pak začal příslovím, že čím výše leze opice, tím víc „svítí“ její holý zadek, anebo Esopem – Pes s uťatým ohonem tvrdí, že ohon hyzdí. číst dál

Čeká-li někdo módní paranoidní neurotické nadávání na vlády, na společnost, na předpisy, na úředníky, na svět nebo alespoň na zlou Ameriku, která za všechno může, hned po Kalouskovi, bude zklamán. Začnu u sebe. Jsem rád, že už nejsem otrokem vlastních (či z konvencí přejatých) představ či požadavků na zdraví, na „duchovnost“ ap., z jejichž neplnění jsem se pak musel s vědomím viny psychicky sbírat. Ale nejen požadavky na duchovnost. V zajetí vlastní chtivosti je pak opravdu těžké a bolavé si neplnit „své plány“ (= většinou chtivosti ega). A jak se někdy umí člověk přesvědčivě litovat, nejdou-li věci, jak si nalinýroval. Je nerozumné zotročit sám sebe vlastními urputnými přáními a představami, třeba o trávení volného času, kdy člověk sám sebe přesvědčuje, jak jsou nutné, a pak úpět, že na to není čas nebo peníze nebo vhodná parta nebo počasí... Nebo naletět na chvástání či reklamy typu Zatočíme s celulitidou; Přepereme blbou náladu; Víme, jak na výchovu; Léčení čerpáním vibrací z pyramid; Nakmital jsem na vibrace Karla IV., Masaryka a Havla a to vás bude šokovat:... číst dál

Bylo Rusko někdy hodnotovým přispěvatelem dějin? Nikoliv. Spíše jejich destruktorem (i přes ojedinělé hodnoty literatury a hudby, což už dávno ustalo). Tak to bylo, je a patrně ještě pár tisíciletí bude. Proputinovské hlasy u nás je třeba rozeznávat a označovat, bez ohledu zda jsou jejich nositeli okamurovci, komunisti, dezoláti, někteří politici, rozkrádači cizího majetku nebo část antroposofů. číst dál

PO NÁVRATU ZE MŠE SVATÉ ZA LIBUŠI ŠAFRÁNKOVOU – TROCHA POREFEROVÁNÍ. DALŠÍ SKVĚLÝ NÁPAD DANIELY DRTINOVÉ. číst dál

Z DALŠÍHO: „Dnes okupanti zahnaní do kouta zabíjejí a nechávají bez domova tisíce lidí, které ještě včera chtěli „integrovat do Ruské federace“. Kanibalistická taktika „spálené země“ hodná Hitlera,“ - Ministerstvo zahraničních věcí dodalo, že útok ruských okupačních vojsk na přehradu je podle protokolu k Ženevským úmluvám válečný zločin.- „Rusko dále posouvá hranice své agrese. Útok na přehradu v Nové Kachovce nad obydlenými oblastmi je srovnatelný s použitím zbraně hromadného ničení proti civilistům. Tato brutalita bude odsouzena a potrestána,“ napsal Lipavský.- Evakuace probíhají v celém regionu, povodně jen na Ukrajinou kontrolované straně Dněpru ohrožují nejméně 16 000 lidí. Po destrukci přehrady je v oblasti zatopeno již nejméně osm různých obcí. Úřady se dále připravují na záplavy v celém regionu... "Probuďte mne za sto let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím: pijí a kradou." Saltykov-Ščedrin (1826 - 1889) číst dál

Z Centrum.cz: Karel Havlíček Borovský: „Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil se jako Čech.“ - Řekl po návratu po 18 měsících z Ruska, kam odjel jako nadšený rusofil. - „Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přinášejí jen výše zmíněné. Bez výjimek.“ Vrátil se s přesvědčením, že slovanská vzájemnost /míněna tehdy pod křídly Ruska/ je zcela nereálná. Kolik dalších, až do našich dnů, by potřebovalo podobnou lekci? A další jeho dosud aktuální výrok: „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“ číst dál

Omraam Mikhaël Aïvanhov: „Je skvělé chtít být svobodný, ale ne jen tak ledajakými prostředky. Mnoho lidí dělá vše pro to, aby unikli svým závazkům, utekli od povinnosti a přerušili vazby na ostatní, myslí si, že potom budou svobodní. Ne, to není způsob, jak být svobodný. číst dál