Období: duben 2024

Kdy by mělo být bilancování konečné? To holt nevíme, kdy přejdeme z existence tělesné do netělesné, kde se budeme z té tělesné zodpovídat. Někdy se tomu říká smrt. Tedy nyní bilancování jen částečné, aspoň co do mého točení. číst dál

Měli jste už někdy v kuchyni mušky octomilky? Při mé nepořádnosti se mi jich tu občas pár vylíhne. Chaoticky a bezcílně se motají vzduchem, dokud je nezláká cosi shnilého, zkvašeného. Tam přistanou. Asi to hledaly k obživě. A já pořád, proč je tak rád pozoruju: Nojo, jsou symbolické: část (nejen) našeho národa se jim náramně podobá: podobně se mátoží a místo zmátoření občas jen saje zkvašený nápoj od zkvašených autorit – počínaje některými církevními obézními tlučhuby papaláši (Ježíš ovšem hlásal chudobu), přes zdiskreditované bývalé prezidenty „spisovatele“, trpící alkoholicky-psychiatrickou paranoiou „spiknutí“, až po ty obskurní komunistické či další prokremelské pomatence-kolaboranty, byť z tzv. duchovních kruhů. číst dál

Podbízivá ba ošidná fráze v řadě titulků a článků - plnit si své sny. Vychází z egoistického kultu všemocného sobeckého člověka. Ale nějak hloupě, snad až nebezpečně. Co když si bude někdo plnit své sny o likvidaci někoho slušného (kolegy, nadřízeného, podřízeného, politika, publicisty…). I Babiš si plní své sny o likvidaci svobody slova a mnoho dalšího. I Putin si plní své sny o vyvražďování sousedního národa. Titulky nebo i články některých – s prominutím – hlupáčků (mírním se zde ve výrazivu), někdy až nebezpečných, snažících se veřejně zavděčit sobě podobným čtenářům, se samozřejmě nemohou cenzurovat, ale tím významnější je naše vlastní etická i logická cenzura. číst dál

/DOPLNĚNO; MJ. SEZNAM MÝCH VIDEÍ/. NA ZÁKLADĚ ČEHO JSEM SE K TOMUTO ROZHODNUTÍ DOBRAL? KROM MÝCH ÚVAH, VIZ DOLE, TŘEBA ARGUMENTY TĚCHTO MAILŮ: Proč nemám otevřenou diskuzi? Dělit se vzájemně o kus duše se dá užitečně a krásně různými způsoby. Občas nastává radostné obousměrné sdílení čtenářů a autora. Erudované doplnění či seriózní kritika může být někdy rovněž k užitku. Ale většinou na webu ani na fb nereaguji. Obzvláště nepovažuji za účelné odpovídat na některé žlučovitosti. Je dávno ověřeno, že oblasti, kterými se zabývám já či podobní autoři, tuze provokují ty, kteří je odmítají, ale nejsou schopni se sami s něčím u sebe vypořádat, a často se u toho musí nějak agresivně vyventilovat. K tomu mi s pochopením napsali: číst dál

Nikdy jsem neměl představu, co to je, to absurdní divadlo. Po sešlosti, o které je psáno dále, už to vím, a nejen já. A zas tu zafungovalo KOUZLO NECHTĚNÉHO (Václav Havel by možná řekl, že bylo odkudsi shora režírováno). Jaké kouzlo? Zeman představoval svou paranoidní sebestřednou knihu Spiknutí. A ta kohorta shromážděných dezinformačních proruských figurek - od Duky přes zkompromitovanou Bobošíkovou či Mynáře, po soudružku Konečnou – není to spiknutí? K čemu dnes slouží kdysi důstojný arcibiskupský palác? Nadarmo to nevyvolalo nesouhlasné reakce biskupa Václava Malého a mnoha katolíků po celé zemi. - A jak by mohla chybět mezi gratulanty - kdo? Jistě - Jiřina Bohdalová. Jako byla kdysi slavná Hálkova povídka o bláznivé muzikantské Lidušce, chodící doživotně po muzikách, mohla by se dnes napsat rovněž smutná povídka, i když jinak smutná, spíš satiricky, s názvem třeba Lísavá prezidentská Jiřinka (počínaje pusinkou se soudruhem Antonínem Novotným a lísáním se k dalším prezidenům za socialismu a dále; patrně si ovšem dnes netroufne k zásadovému Petru Pavlovi, tak aspoň nostalgicky k Zemanovi – jejich někdejší pusinka byla na internetu proslavená.) číst dál

V předcházejícím článku jsem se zmiňoval o umělecky  zpracované kropence, darované jednou ryzí českou studentskou duší prostřednictvím našeho premiéra americkému prezidentu Bidenovi. Víme, co je kropenka? K čemu slouží? Bývá v chrámech u vchodu a věřící mohou svěcené vody použít třeba ke smočení prstů a pokřižování se. O hlubokém mystickém významu kříže bylo pojednáno jinde na těchto stránkách. Proč se používá svěcená voda? Bývá knězem posvěcená dávným rituálem. Zamysleme se nejprve v širších souvislostech, až dojdeme k hlubokému významu čtyř kosmicko-přírodních živlů, tedy i vody, a jejich souvislosti s naší povahou, ba i činy. číst dál

Neustále se množí příklady, že počíná ono dělní lidstva. Lze to vidět i na mladé generaci, jak se stupňuje dobré i nedobré. Internet zaplavují zprávy o šílených sadistických promyšlených násilnostech mladých, jaké naše generace nepamatuje. - Ale zároveň - jak krásné jsou příklady mladých, které nikdo nenavigoval, kteří měli a mají samostatný morální či umělecký originální nápad. To naše generace moc neznala. Asi i proto, že pro to neměla za komunistů podmínky a možnosti. číst dál

Když na můj fb občas zareaguje někdo česky nebo slovensky (někdy někdo mile, někdy něco hezky doplní), ale mj. i nějaký nesouhlas či se ozve nějaká „potrefená husa“, a někdo píše i docela žlučovitě, je i to dobře. Aspoň je vidět, že příspěvky nejsou cenzurovány. Jak už jsem zde ale několikrát vysvětloval a omlouval se, reagovat na všechny individuální reakce, i ty mnohé mailové, milé, kladné i nesouhlasné, opravdu nemohu, to by zabralo veškerý můj čas, i ten na psaní pro ty další. číst dál

Novodobé „slovo do vlastních řad“. - Tedy - Češi?: Na pracovištích se za komunistů disktovalo - polohlasně a jen mezi nestraníky - zda byl další povinně shlednutý sovětský film zas tak blbý, jako vždycky, nebo o trochu méně. To ještě mělo smysl. Jsme ale národem expertů. Za totality se na „čtyřce“ nad zadním dvojkolem tehdejších linkových autobusů RT, v hospodách nebo doma či jinde „odborně“ diskutovalo, kdo měl být v hokeji raději nasazen do útoku, kdo do obrany či kdo mě být v bráně, abychom byli mistry světa…, atd. Každý „věděl“, co nám chybělo k mistrovství světa. Sázelo se ve sportce a sazce, později i matesu, zda vyhrajeme pár korun, poté se vedly diskuze „expertů“. Tématy bylo, zda je lepší Slávie nebo Sparta, Matuška nebo Gott, nebo kde právě je fronta až na ulici, protože dostali nedostatkovou cibuli, banány, kedlubny, tvrdý sýr, libové maso či jakýkoliv salám, atd. Každý rád nezištně radil, kam jít do fronty. To bylo solidární. číst dál

S autorkou, Renátou Peterčákovou, jsem byl před asi třemi desetiletími v kamarádském kontaktu. A nyní překvapení – zareagovala na můj poslední článek, viz níž, přenesený i na fb, následujícími moudrými postřehy. Jsem tomu tím radši, že je to ze Slovenska. Je v tom národní sebekritika, ale ne sebeztracování, a hlavně naděje  pro Slovensko. Nedokázal bych to takto dokonale a krásně promyslet ani napsat. Proniká až k národní duši. Tvrdí, že vzniká, byť zatím v menšině, nové společenství lidí, základ nové duše národa - na hodnotách Ducha. A zároveň živý základ nadnárodního filadelfského myšlení. Skláním se. - Například: S úctou som tak i k ukrajinskej obetnej krvi, ktorá musí byť preliata na prebudenie časti sveta. číst dál

/Níže odkaz na komentář Martina Fendrycha; Zhodnocení Magdy Vášáryové; Dále doplněno; Národní lež...; Slovenská hymna?.../. I aura národa, historicky i současně lidmi vytvářená, přitahuje více lež, nebo více pravdu. Karma, i ta národní, není trest, ale jen logické následky příčin. Proč se na Slovensku tak snadno lže, a bez nápravy? Možná to souvisí i se situací, že k někdejší kolaboraci s Hitlerem, k perzekuci Čechů a vývozu Židů do koncentráků dosud mlčí. Je to tedy elementál dosud odkudsi živě inspirující, dle své kvality. Bojují Slováci o svou tvář? Tu lepší? Zdá se opět, že ne. Pod okupačním křídlem Putina se domnívají být bezpeční. To mnohým stačí. Z říše uherské do říše proruské – poslušně, loajálně, oddaně jimi zvolenému premiérovi a prezidentovi. Že jim nevadí, že je gay, budiž. Že jim nevadí to vše ostatní? Škoda pro všechny. Ukázkový Stockholmský syndrom na Slovensku. A trefný dodatek dokonalé ženské logiky Marie G.: Ještě, když už se Slovensko řítí do katastrofy, mohli by si vzít nazpět Babiše. Ten by je jen doplnil a nám by se ulevilo. číst dál

Říkáváme občas, kdo byl naším duchovním učitelem. Ještě před těmi duchovními, či i souběžně s nimi, to byl pro mne po celé mládí jeden neobyčejný, ale zároveň „vobyčejnej“. Krom ledasčeho jiného jsem se od něho naučil i pohrávání si se slovíčky či nenápadné nadsázce, takže posluchače či čtenáře někdy matu, zda to myslím vážně nebo nevážně. V jedné písni mne nasměroval i na Morgensterna. Ve svém dospívání jsem denně poslouchal na VKV Suchého Gramotingltangl, 25 minut živého povídání a muziky, která se v našem rozhlase jinak skoro nehrála. V šedi socialistického vysílání to bylo vzácné osvěže... číst dál

Bylo to první, zdaleka ale ne poslední sovětské veto vůči západní pomoci, zejména americké, tedy pomoci naší životní úrovni. Americký Kongres s plánem generála G. C. Marshalla na obnovu Evropy souhlasil. SSSR a jeho poddanské východoevropské země subordinovaně odmítly. 3. 4. 1948 podepsal americký prezident Harry Truman plán velkorysé pomoci stále ještě válkou zdecimované Evropě. V článku ze 3. 4. tr. pro SZ - „Nadšení z vítězství vystřídaly beznaděj a strach. Pak přišel Marshallův plán“ napsal Michal Komárek mj.: číst dál

Vážený pane prezidente aneb hlas (jednoho) z lidu. číst dál