Období: březen 2014

Tak jako člověk má složku viditelnou a složku neviditelnou, je tomu i se Zemí. To se v dávných dobách vědělo i se podle toho žilo. Hmotná planeta není ničím jiným nežli viditelným trupem zemské mateřské bytosti. Tato zemská duše se však nepřekrývá vždy s hmotným tělem, ale v určitých obdobích vystupuje do sférických výšin. Uvnitř fyzického planetárního těla je pouze v zimě. Na jaře se počíná vysunovat a ve vrcholném létě stojí na zemském těle, v objetí se Sluncem. S podzimem se stahuje zpět a v zimě setrvává v hmotném lůně. číst dál

Podívejme se i na některé aspekty negativního lidského působení na Zemi. Je jich mnoho. Nemusí jít vždy jen o kácení deštných pralesů nebo způsobování ozonové díry apod., i když i to je závažné. Všude platí - jako vskrytu, tak navenek. Jen se ta vnější reakce trochu opozdí. Co však člověk ze sebe vypařil svou pýchou, krutostí k říši rostlinné, zvířecí a lidské, svou nenávistí, výbuchy vášní atd., to otravuje nejen zemské substance dole, ale vystupuje i do astrální zemské sféry. Podívejme se, jak to účinkuje na počasí. Letní přírodní procesy jsou zpoza clony duchovního světa řízeny vysokou duchovní bytostí, archandělem Urielem. Jeho nabádavý zrak proniká jak do zemských hlubin, tak do lidských srdcí. Hlubiny Země se pod ním rozechvívají. I naše duše by se asi zachvěla, kdyby byla vnímavá k tomu, na co vše jí může bedlivý pohled Urielův poukázat. Je to duchovní postoj napomínající, nabádající, ne však naším lidsky povýšeným způsobem. Urielův letní plamenný zrak odhaluje vše nesprávné, poukazuje ke všemu, co má být napraveno, prohloubeno, zčistěno. Jeho lehký záchvěv můžeme občas zachytit, jen jsme třeba nevěděli, z jakého zdroje tato zodpovědná a ukázňující inspirace pochází. číst dál

K souhlasným reakcím některých z Vás na nedávný článek o energiích doplňuji téma ještě následujícím textem. číst dál

Kdosi moudrý napsal kdysi tato slova modlitby: číst dál

//S částečným využitím starších článků./ číst dál

BULVARIZACE  A  MATERIALIZACE  ESOTERIKY číst dál

Na keltskou velikonoční tradici odkazuje svatý Kolumbán, když říká: "Chcete-li znát Stvořitele, nejdříve poznávejte stvoření." Prostřednictvím těsného sepětí s Bohem v přírodě keltští světci objevovali skryté hlubiny v sobě - svatý prostor a smysl pro společenství se světem, s jinými lidmi a s Bohem.  V tradiční modlitbě, která možná zachycuje keltského ducha lépe než kterákoli jiná, v Krunýři sv. Patrika, je vzýván Kristus, aby objal a ochránil Boží přítomností, rozpoznávanou v každém aspektu naší existence. číst dál