Období: červen 2021

Z mailu: Asi je to dobre: K tomu mému povídání pro CT24 nedošlo. Ulevilo se mi. Daniela D. se omlouvala, že  prenosové vozy jsou na tornádu... takže byly číst dál

To se ta príroda zas zbláznila. Opravdu príroda? Nezbláznil se napred clovek? Nereaguje príroda na jeho konání? Zestrucníme-li na zacátku to, co bude dál, pak astrální výpary nižšího lidského cítení, vyzárené do zemské aury, se postupne mení v neco, co se cloveku vrací jako „trest“ prírody. Vezmeme-li poslední necelé dva roky doby covidové, kolik nejruznejších vášní zde zintenzivnelo. Od vztahové ponorkové nemoci uvnitr izolovaných rodin pres divoké diskuze kolem roušek i trapných politiku až po tragédie tech chudáku, kterí v podnikání zkrachovali a jsou bez výdelku. Následným lékem by zde bylo víc soucitu a cinné solidarity. číst dál

Milá souvislost: číst dál

Byly doby, kdy i umelecké znázorování smutku bylo církví považováno za hríšné. V nekterých orientálních kulturách nebyl smutek vyjadrován nikdy. Máme mu propadat? Asi záleží, ceho se týká. Patrne nejvíce se každého z nás dotkne smutek z úmrtí nekoho blízkého nebo vzácného. Je to lidsky pochopitelné, ale presto: kdyby nebyl nebo byl co nejdríve rozpušten, bylo by v nitru víc místa pro jas lásky a pro pokorné prijetí behu vecí. Smysluplné prehodnocení tohoto postoje nás naplní a dostane z nejhoršího. Muže nám k tomu pomoci uvedomení si následujících skutecností. číst dál

Motto: Ano, videl jsem, jak lidé pred smrtí utíkali, už predem zdešeni tím setkáním. Avšak neklamte se, toho, kdo umírá, jsem nikdy nevidel, že by propadl hruze... (Antoine de Saint Exupéry v knize Citadela) číst dál

Krátce jsem se kdysi v mládí setkala se sestrou Libušky Šafránkové – Mirkou. Obcas jsme se potkávaly na vysoké - nejaký cas navštevovala náš rocník. Jak jednoduché: studijní kruh tvorili vždy lidé s príjmeními od stejného pocátecního písmene, tedy nás tam byla hromada spolužáku od S a Š. číst dál

Zprvu bezdecne, pozdeji i vedome mužeme touto dobou vnímat: Zeme vydechla. Její duše se zdvíhá ke Slunci a hvezdám, ba celá zemská duševnost se tam vylila. Pohlíží do vesmíru. Bere s sebou i mnohé elementární bytustky, proto je príroda na zemském povrchu jakoby uspaná, opuštená. Život Zeme se odehrává ve výškách, kde proudí svetové myšlenky. I my se k nim nyní mužeme pri ztišení snáze dostávat, i naše duše se muže odevzdávat kosmickým dálavám, tak jako duše Zeme, vždyt jsme její soucástí. I Kristus, který je spojen se zemskou duševností, se zejména v dobe janské spojuje se svety hvezd a Slunce. To vše proudí v duších, oddávajících se kosmu. Kristus, který byl v zime duševne stažen do nitra Zeme, nyní spolu s výdechem Zeme sám vydechuje a sálá své síly, aby prijaly slunecnost, která mu zárí vstríc. Slunecnost Krista, vyzarovaná Zemí, splývá s duchovními silami Slunce.    číst dál

Pocátku štepení lidstva na dve vetve, které bylo kdysi zasvecenci predpovezeno, si lze povšimnout i v našem národe. V nekterých obdobích minulosti žil více jednotne - ve spolecném cítení prostý lid a buditelé, umelci, lidí duchovní, ba i šlechta. V dobe baroka pronikl tento styl až do nejmenších ceských vísek, kde ženy vyšívaly s tímto cítením, stavely se tak kostely, kaplicky, domy (napr. jihoceský selský barok)… V dobe národního obrození opet naši buditelé oslovovali široké masy, lidé predminulého století znali a milovali své básníky (Vrchlického, Sládka, Máchu, Erbena aj.) i skladatele ci architekty. Byl to skoro totožný myšlenkový svet a tytéž ideály. Malíri, herci, operní pevci byli národem jednotne cteni. Ješte Masaryk byl jako osobnost jednotne vetšinou národa uctíván ci alespon prijímán. Po dlouhé dobe byl takto velkou vetšinou prijímán ješte i Václav Havel. Na stavbu Národního divadla se sbírali lidé z celé vlasti. Pred nedávnem došlo k opaku – zlato z pozlacených predmetu v ND si návštevníci odloupávali, kradli. NÁROD SOBE rozkrádá. Príznacné je dnes jak vykrádání posvátných témat, vlasteneckých i esoterických, tak vykrádání sošek svetcu z kostelu za úcelem kšeftování. Obojí je totéž. číst dál

Jednou z nejvýraznejších oblastí, kde se projevuje hra konvencí a celosvetový materialismus, bez ohledu na spolecenské zrízení a mnohdy ani vyznání víry, je vztah ke smrti. číst dál

Moc se mi líbí tahle stará slovícka jako škapulír, okrínek ci haltýr (doplnte si laskave ty hácky). Škapulír byla druhá ci tretí knížka, kde se mi slovo pro název líbilo tak, že jsem k nemu musel dopsat knížku. Ted mi hárá hlavou slovo haltýr. Pamatuju z Diakonie starého pana Hejla, jak nám vyprável, jaký haltýr si v mládí udelal: u brehu potucku ci rybníka si ohradil prkny ve vode asi metr ctverecní, a ryby, které nachytal, si tam dával, dokud na ne neprišla v kuchyni rada. Nebo pri vetších akcích jako jsou pohrby, štanda, svatby a další tragické události, se z haltýre vylovily všechny ryby. Myslím, že to slovo pochází od nemeckého halt - stát, tedy zastavování pohybu tech ryb. Když pominu, že by mi bylo tech ryb líto, byl to ale hezký nápad. A knížka haltýr by tohle vysvetlila, zrovna tak video, s tím, že to je haltýr na myšlenky, poshánené dohromady, které by mi zas uplavaly, tak si je dávám do ohrádky (dokumentu). číst dál

S jarem se probudila duchovní podstata Zeme. Láska a krása i cisté ideály se obnovily a rozprostrely po hmotném i nehmotném povrchu Zeme v nabídce lidstvu. Po jarním zkrášlení prírody, po otevrení jarních kvetu se v cloveku mají pod dotekem nebeského svetla obnovit ideály a smysl pro krásu a dobro. V jarním vzduchu proudí univerzální obraz nebeských ideálu a nabízí inspiraci každé bytosti, která se snaží se mu otevrít. V léte se nebeské ideály stále více vtelují do zemských sil, padají k Zemi jako zlatý déšt. Plynou v letních mracích (jak rádi se na ne díváme), ozáreny kosmickou Inteligencí ochranných bytostí. Zmohutnelý jarní proud Rafaeluv zažehne do léta celou prírodu plodivými silami. V plném léte ustává rust rostlin. Vývin jejich zelených cástí je v letním útlumu zemské aktivity zastaven a na jejich koncích zahorí zhmotnelý zázrak – posvátný ohen kvetu. Je snesen a utkán z mohutných a líbezných nebeských prostoru. Jsou kvety dílem náhody? Jestliže ne, pak je stvorila bytost tak krásná, jako jsou její kvetné projevy – skupinová duše každého rostlinného druhu. číst dál