Jsou úmrtí, která nazýváme předčasnými, vždy opravdu předčasná? A v jakém smyslu? Vždy jen něco zmaří? Občas leckdo namítne, že Bůh je krutý, nechá-li někoho zemřít předčasně, snad i na vrcholu sil. A co když je to jinak? Sice to může být nastřádaná karma z povahových zplodin, do kterých jsme u druhých snad nenahlédli, nebo ochrana před dalším zlem, které by si člověk ještě zasel… Ale může to být i něco jiného: Podle zasvěcenců se dosud čisté, neporušené ideály duší těch, kteří odešli předčasně, tedy zvláště mladých. vlévají do společného - řekněme - rezervoáru mentálních a morálních sil Země a odtud inspirují současnou i další generace k duchovní čistotě, spravedlnosti, k pokroku, k obrozování. Pachatel, tak jako jiní vrazi a sebevrazi, obzvláště takto chladnokrevní, si samozřejmě přidělal obrovskou karmu, sotva lze dohlédnout, jak dlouho potrvá a co ho čeká. Bylo to jeho vědomé rozhodnutí, tedy karmicky tím hůře pro něho (platí to jak pro jednotlivce, tak pro vražedné násilí jednoho národa vůči druhému). Oběti však čeká něco pro ně v budoucnu cenného. Za takovéto oběti bychom se měli modlit, vysílat jim světlo ducha - ať už stavem své duše, nebo Otčenášem, který má vždy sílu. Jistě jsou někde slouženy i mše. Právě v době vánoční, velikonoční a kolem svátku Dušiček a Všech svatých jsou odtělení vnímavější i pro naši modlitbu. (Nezapomínejme, že Vánoce nejsou Štědrý den, to je jen předvečer - zasvěcování se Pánu, vigilie. Začínají 25. prosince a jejich mohutné duchovní proudy k nám plynou 12 dní a nocí, až do svátku Epifanií 6. ledna.)
číst dál