Období: leden 2015

LAHODNÉ  UMÍRÁČKU  LKANÍ číst dál

Měl jsem v dětství to životní štěstí, že naši rodinu navštěvoval jeden nedostudovaný českobudějovický lékař, rodinný přítel. Někdy u nás pobýval i delší dobu, byl to pro něho dočasný úkryt před převážením na časté výslechy, ze kterých se vracíval zlomený a niterně zbědovaný.  Protože se u jeho strýce našly nějaké zbraně, neodevzdané a uschované ještě z války, což režim považoval za pokus o převrat, byl vyhozen ze studií a byl pro mne jedinečným zdrojem pravdivých informací o tom, co se kolem nás děje. Dal mi hvězdářský dalekohled, a tak jsem mohl v dětství, kdy ještě není duše příliš zanesena pozemskostí, z naší pavlače po večerech nořit své vědomí do hvězdných dálek - nevěděl jsem, že prožitek těchto bezedných kosmických dálav, "obydlených" jen všudypřítomným mohutným Duchem,  je to, čemu se říká meditace. Učil mne malovat, poslouchat hudbu i nahlédat do úžasných tajů matematiky, jinak než to bylo ve škole. Pěstoval ve mně touhu poznávat pravdu - i tu kolem sebe, protože pravda je nedělitelná. číst dál

Zdeněk Káďa Zelený, jenž prošel Mírovem i jáchymovským lágrem, přesto byl ještě v 88 letech na skautské výpravě a v 84 letech v USA číst dál

Kolegům z práce, příbuzným či známým, kteří se ke mně vrhají i na ulici či při nákupech se svým "šťasný a veselý a bohatýho ježíška" či "zdravíčko, zdravíčko a zase zdravíčko" a podobně, klidně popřeju to, co jsou zvyklí slýchat a nebudu je zatěžovat tím, nad čím by si ťukali na čelo. Jejich přání přečkám ve vší slušnosti. číst dál