Období: prosinec 2018

Jesličky našich niter; i chlév může být čistý číst dál

Oldřich Janeček byl vzácný člověk. Pracovali jsme spolu v redakci Gemmy, on byl mnohem starší. Ve všeobecném mumraji v redakci, pokud začal tiše a bez emocí hovořit Oldřich, všichni jsme uctivě ztichli. Mluvil málo, ale tím hodnotněji. Napsal několik knížek, poslední byla o Atlantidě, rukopis psaný roztřesenou rukou však již nebyl čitelný. Tedy jsme to vydat nemohli. Své knihy psal za stísněných podmínek: neměl svůj pokoj ani koutek, tedy psal v kuchyni na jídelním stole, vedle hrnců a talířů. Když párkrát zajel ke mně do Písku, sděloval jen tak mimochodem velké vzácnosti. Třeba právě o astrologických a astronomických souvislostech zrození Ježíšova. Spolupracoval coby rodák z Podkrkonoší s pí I. Charvátovou, astronomkou z Úpice.  Tedy jsem ho umluvil k napsání následujícího pojednání, které jsem doplnil doslovem. Někdejší sestup Krista na zemskou scénu je centrální událostí vývoje lidstva. Předpovídali ji proroci a jasnovidci různých národů a nyní může sloužit všemu dalšímu lidstvu k plnění jeho úkolu v plánu Prozřetelnosti. Seznámíme se nyní s tím, co se tehdy událo na nebi a na Zemi, ba jak se spojilo nebe se Zemí.  Může to být pro leckoho krůčkem k hlubšímu osobnímu prožitku Vánoc. číst dál

Vánoční fáze. číst dál

Milí milionoví přátelé, číst dál

Ač od této milé paní farářky bývají na FB příspěvky až tak časté, že je často pomíjím, tento přípěvek pana Friče, který sdílela, je velice osvícený a mohl bych ho ve všem podepsat. Mám radost, že takto myslící lidé nejen existují, ale jsou i ochotni své náhledy zveřejnit.  Narozdíl od jakéhosi prokremelského matoucího veterináře, předstírajícího jasnovid či schopnost "nakmitat" na něčí vibrace a poté činit neomylné jasnovidné závěry a předstírat luštění záhad, a přitom ochotného servilně naletět na kdekterý průhledně či rafinovaně podstrčený ruský destrukční klam,  usuzuje tento pan Frič  s použitím "prachobyčejné" etiky a logiky. Takovíto "obyčejní" lidé se selskou logikou, neohánějící se svým "jasnovidem", mají mou největší úctu a důvěru. Jsem vděčný, že jsou. A hlavně pro takové se snažím psát své knihy a články. Při své praxi a kvalifikaci v humanitní, thanatologické, lektorské, poradenské či v redaktorské a hlavně sociální oblasti či oblasti komunitní sociální politiky a pomoci potřebným, kdy jsem netušil, proč jsem se zrovna tam octnul, se mi k tomu sbíraly i určité předpoklady. Není to zásluha moje, ale určitého vedení. Jsem za to vděčný. číst dál

Motto: Duši druhého neléčíme tím, co říkáme, ale tím, co jsme. číst dál

Sháníme nejrůznější meditační obrazy či obrazce, které někdo obestřel slibným závojem tajemna a rychlých okultních účinků, ale ty nejesoternější výtvarné hodnoty naší vlasti, jako je Muchova Slovanská epopej, vyzařující dosud do aury naší země ty nejduchovnější slovanské síly, pomíjíme často jako nudné, dobré snad jen pro jakési vlastenecké staromilce. Proto se trochu porozhlédněme právě po hlubším smyslu tohoto hmotně i duchovně monumentálního veledíla. Zatímco dlouhá řada našich uměleckých osobností začínala skromně tady doma a po ovacích ve světě na domov zapomněla, patří Alfons Mucha k oné nepatrné menšině - třeba vedle Fráni Drtikola, se kterým si rád psal - která se dokázala stáhnout ze světové slávy a tiše sloužit své vlasti. Snad i proto byl i duchovní vývoj jejich osobností tak plodný a požehnaný. číst dál