Období: duben 2017

Eurytmie je poměrně mladé pohybové umění (něco přes sto let), vycházející z poznatků antroposofie. Mohou ji praktikovat děti, dospělí i senioři. Není tancem, pantomimou ani gymnastikou, ale "viditelnou řečí" či "viditelným zpěvem". Je provozována buď jako pedagogická metoda, nebo k léčení, nebo jako jevištní umění. Uměleckou eurytmii, kterou vytvořil Rudolf Steiner, představují dramatická díla, vyprávění, hudební skladby a orchestrální díla. číst dál

https://video.aktualne.cz/dvtv/nejsme-narodem-udavacu-a-kolaborantu-ale-porad-si-malo-vazim/r~5169e0d02be311e794b9002590604f2e/ číst dál

Vždy můžeme být někde nějak užiteční, a nemusíme k tomu být žádní mystici či esoterici. Stačí mít oči otevřené a věřit si. Dáváme-li lásku a sdílení krajině, stáváme se citlivějšími i na to, co krajina dává nám. Samozřejmě, že rádi vyhledáváme "nabitá" místa. Ale - jsou místa, která bychom my měli nabíjet. Příklady? číst dál

Protože jsou všude, píšu tam o všem možném. Oč mi to míň mluví, o to jsem upovídanější při psaní, je tu nejmíň stopadesát kapitol. Chudák přítel nakladatel, bude to muset asi hodně proklestit. (Jsou tam i některé upravené texty z těchto stránek.) Název jsme ještě nedomluvili, ale bude tam určitě slovo elementálové. Kdy to vyjde, to  nelze nikdy říct. Pro zvědavější čtenáře přikládám obsah: číst dál

Jistě jste poznali, že je tu: Jan Werich, Jean Marais, Danielle Darrieux, Brigitte Bardot, Gerard Philipe, pak jeden co ještě nebyl ani Zlatý slavík,  a Bess (podle Gershwinovy opery Porgy and Bess) - ta podle vlastní fantazie. (Portréty spolužaček, do kterých jsem byl zamilovaný,  se nedochovaly, těm jsem to hned dal, abych sklidil obdiv a přízeň.) Ale prosím nechtějte ode mne portrétovat, dnes už bych nenamaloval ani kliku od Písecké brány. číst dál

Není blok jako blok: Jeden jsem měl v dětství psychický, a malováním do papírového bloku jsem se odblokovával. A teď je to z bloku na blogu. Dává mi to sem můj brněnský přítel pan Karel Jirka. Já si sem obrázky dávat neumím. Dnes už bych z toho nic nenamaloval. Je krása si aktivně vybavovat krásy z dětství. Mimo jiné i proto, že emočně aktivní vzpomínání naopak na nepříjemnou minulost by odsávalo (vyčerpávalo) síly éterického těla. číst dál

Ó prosím, Bože můj živný, ať duch můj doletí ke hvězdám (vytesáno na epitafu z náhrobku Karla IV.) číst dál

Sebestřednost ucpává, vcítění projasňuje. Jak to? Dojdeme k tomu. Jel jsem s kolegou na služební cestu. Brali jsme benzín. On se ujal z místa spolujezdce tankování. Poté šel zaplatit. Co tam dělal tak dlouho, bylo mi záhadou, pak řekl, že si prohlížel nějaký časopis, který by mu doma před ženou neprošel. Sláva, už jde. Hned se ale otočil, chce ještě nanuka. Vybírá ho přepečlivě, poté stojí další frontu u pokladny. Konečně přichází, ale nenastupuje. Dnes už podruhé myje čelní sklo a světla, obojí ovšem čisté. Dává si záležet. Já sedím za volantem, za mnou pět aut, stačilo by malinkato popojet, ale klíčky si vzal kvůli tankování on. Stydím se. Pak ještě hledá v kufru bundu, co kdyby byla zima. V duchu se omlouvám všem ženám, jejichž činění jsem měl někdy za marnivé, rozvláčné či bezohledné. Když jsem na něho zahartusil, kolik dalších tu čeká kvůli němu, jen se ušklíbnul: Takovej momentíček je nezabije. číst dál

Podívejme se na tyto události očima badatelů duchovní vědy, R. Steinera a S. O. Prokofjeva. Když se Kristus po svém ukřižování odpoutal od svého fyzického těla, nastalo něco neobvyklého, k čemu v lidstvu dosud nedošlo. Zatímco duše běžného člověka se po smrti odebírá do duchovních planetárních sfér, v Nanebevstoupení Kristus neopustil – v protikladu k životu člověka po smrti – Zemi, aby se odebral do oblasti mezi hvězdami, nýbrž snesl nebeské síly, síly horního devachanu, dolů na samu Zemi. Nevrátil se do výšin duchovních světů, ale přinesl nejvyšší nebeské síly, síly devachanu na Zemi. číst dál

Modlitba posilující ve strachu. číst dál

Jak připomněl kdysi v LN Jeroným Klimeš, narození Ježíše kdysi spadalo do slunovratu - protože on je to světlo, které zvítězilo nad temnotami.  Do rovnodennosti z historických důvodů naprosto přirozeně zapadlo vzkříšení - definitivní vítězství Ježíše nad smrtí. Jenže - současná doba vzala svátkům veškerou symboliku a vítězství světla nad tmou je jen přežilý frázovitý folklór. Sebereme-li rituálům ideovou náplň, pak nám zdegenerují. Toho jsme svědky. Z Vánoc zmizela křesťanská idea: "Bůh štědře obdaroval lidi a seslal jim svého Syna. Proto my všichni se máme vzájemně obdarovávat a stejně štědře jako on krmit hladové krky koledníků /dnes ovšem hladové nejsou, spíše koledují pro zábavu/, aby v této době milosti nikdo netrpěl nedostatkem." Vánoce dnes polarizujeme takto: buď je vůbec neslavíme, nebo svým vyvoleným blízkým - ale pozor: pouze jim - kupujeme přemrštěně drahé dary.  Jak se z Vánoc stávají svátky obžerství, z Velikonoc se stává prodloužený víkend.  Idea  definitivního vítězství světla nad temnotami se vytratila - a zdegerenoval i rituál.  Sebereme-li rituálům ideologii, zdegenerují nám. číst dál

... číst dál

Vyštrachal jsem kdesi starý test inteligence se 16 otázkami. Coby šťoura jsem si k němu dopsal ještě dalších 16 otázek. Pustíte se do toho? Odpovědi jsou níže. (Podotýkám, že mé výsledky byly velice chabé - krom odpovědí na ty vlastní otázky.) Chybné odpovědi na znalostní otázky nejsou nic hrozného, ale chybné odpovědi na otázky, vyžadující logiku, by nás měly trochu vybudit. číst dál

Odpověď pisatelce paní M. na mail: Mám někdy trochu pocit, že se svými karmickými údery až nadbytečně rozštelováváte, že je sama pro sebe příliš komentujete. Pak i tělo je náchylnější k dramatickým poruchám či krizím. K zachycení tichého pocitu pomoci, bezpečí, láskyplnosti duchovního světa Vám možná ta častá emoční rozjitřenost někdy trochu překáží. Použiju možná přehnané slovo - Vaše niterná panika Vám možná právě způsobuje i ty hrozivé sny, o kterých píšete. Spalování nekalého se děje v sebepoznání a harmonii, někdy i v obtížích, ne v rozjitřenosti. Často mám jako vzor Martu: jí stačilo  všechno tiše snášet při jasném uvědomění si, že to má v jejím životě očistné místo či výchovný úkol, aniž by musela přesně zjišťovat, z jakého důvodu se tak děje.  Pravé a plné poznání v dané chvíli je někdy jen možností a věcí zasvěcenců, my bychom se v některých situacích mohli jen dohadovat... Více či maličko se nám to snad může ujasnit až po odžití určitého času, který naší domněnce dá případně za pravdu či ji naopak vyvrátí - a to je to krásné učení. číst dál

Sto let od stržení mariánského pomníku máme za dveřmi. Jsme jiní? Už od roku 1990 jsou opět vedeny diskuze, například v Lidových novinách, zda  obnovit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, či ne. Snad nastala doba, kdy horké hlavy, zejména socialistů, vychladly, bitky nebudou vedeny, kdy již není třeba obávat se obnovy režimu Habsburků ani komunistů, či kdy zničený sloup již nebude ztotožňován pouze s katolickou církví. Tehdejší stržení pomníku bylo líto i Masarykovi. Spolu s pomníkem Mistra Jana Husa tehdy tvořil symbol ideové rovnováhy našeho národa. A tvořit bude opět. Jak to?  Čas diskuzí skončil, i když jistě se najdou ne už horké, ale přemoudřele "střízlivé" hlavy, infikované komunistickým zmarem vůči všemu vyššímu a vůči historické paměti. číst dál