Období: rok 2022

Není větší potěšení pro ortodoxního lumpa…, předznamenali v Žebrácké opeře Kurt Weill a Bertold Brecht už roku 1964 činnost nastupujících socialistických papalášů i nynějších kariéristů s estébáckou či rozkrádací minulostí. A možná – není větší potěšení pro ortodoxního zloděje na prezidenta si dělat naděje. číst dál

Na ulici v mládí, na ulici ve stáří, ale s jinou činností; Její zásluhy pro budoucnost – byly snad malé?; Podle Murphyho zákona bývá na poslední titulek, končí-li otazníkem, obvykle odpověď záporná. Zde platí, že to spíš neplatí. Dočtete se níž. V dětství jsem četl různé fejetony (též feuilleton), od Karla Čapka, Karla Horkého, Jana Weniga či Jindřicha Šimona Baara (krátké črty Mžikové obrázky, napsal toho tři knihy) nebo Šumaváků Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera. A poslouchal krátké příběhy starého mystika, léčitele, bývalého Masarykova protibolševického legionáře Františka Brože.  ... číst dál

"Toč se a vrč, můj kolovrátku, však jest adventu zase nakrátku a nedaleko Štědrý den!" V dalším Erbenově textu pokračovat nebudeme, je dost pochmurný. Jen jsem si na to vzpomněl, protože s mým psaním o adventu a Vánocích si taky připadám jako kolovrátek. -          Zpíváme si koledu ...Nám nám narodil se. Všimněme si. Je to poukaz k uvědomění si zrození Krista pro lidstvo. Narodil se nám všem,  to je ta radost. Tedy tento prožitek bychom měli radostně rozestřít na celé lidstvo. A pak si plně uvědomit -  tedy i pro mne. A jednou i ve mně.   - Uprostřed osobního zaujetí, co asi dostanu pod stromeček, co komu nadělím, jaký model jesliček či jaká cingrlátka na stromeček vybrat, komu nesmím zapomenout popřát „šťastný a veselý“, jestli budou Vánoce na sněhu či zas na blátě  (aby nám nechyběla obvyklá dávka nespokojenosti)… se nám nějak ty skutečné Vánoce vytratily. Podstatně k tomu přispěla někdejší komunistická ateizace i dnešní blahobyt. Ono veselí ze zrození Mesiáše se ale může plnohodnotně vyvinout až z plně vážného uvědomování si hlubokých kosmických vánočních dějů. číst dál

Od: Milion chvilek z.s.  ‌ Komu: Karel Funk ‌ Datum: 18. 12. - 09:21  Havel v srdci, demokrat na Hrad  8. ledna se postavíme za lepšího prezidenta. číst dál

Malá asociace: Když před pár lety navštívil Zemana v Lánech premiér, bylo uveřejněno přebohaté menu, asi hodovali dlouho do noci. Náhodně jsem pak vylovil ČAS – časopis Masarykova demokratického hnutí, poslední letošní číslo 139. Mj. jsem se dočetl: Když Masaryka navštívil v Topolčiankách tehdejší premiér Švehla, pozval ho Masaryk po formálním přivítání na večeři. Dal mu bohatý výběr. A co myslíte že povečeřeli? Pan premiér si přál: „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík.“ Na to Masaryk: „Já taky!“ A tak vypadala večeře premiéra a prezidenta na zámku. číst dál

Z dalšího textu níže: Někdy i drobnosti symbolizují něčí charakter či napovídají budoucnost. Pamatuju z televize sice jen vteřinovou ale výmluvnou situaci z roku 1990 či 1991: Asi pět našich politiků si po nějakém jednání připíjelo v hloučku skleničkou. Přiťukával si s úsměvem každý s každým. Ale ne úplně každý: Když udělal Havel se svou skleničkou vstřícný pohyb k ruce Klausově, ten ruku odtáhnul. Tedy k přípitku nedošlo – z odmítnutí Klause. Arogance, pýcha, závist a pohrdání jako hrom. číst dál

V dětství jsem poslouchával v rádiu pohádku Sůl nad zlato, četla ji skvěle Růžena Nasková. Jistě i tato pohádka Boženy Němcové patřila k oněm, jejichž základ se skrytou symbolikou vymýšleli dávní rozikruciáni. Jenže jsem název neposlouchal pořádně a myslel jsem, že to je Sůna Zlato. Tedy jsem čekal nějakého hrdinu Sůnu, kterému s láskou říkali Zlato. Nikdy tam ale žádný takový nevystupoval. Připadá mi dnes jakási podobnost: Jeden, co chce být tady králem, má zlato, ale lidem sype do očí sůl. Ale nějakou divnou, spíš tu silniční. - Karel Čapek o pravé soli napsal, že humor je sůl života a kdo je jím dobře prosolen, vydrží dlouho čerstvý. Svatá pravda. Prosolená duše je vždy mladá. Ani někteří tzv. duchovní lidé moc smyslu pro humor či pro uznání něčeho, co sami nevymysleli nebo nečetli, nemají, patrně aby dali okolí najevo, že to či ono nedosahuje jejich duchovních výšin. číst dál

Sami sebe sice kritizujeme za švejkování, to ale bylo za dob paternalistického Rakousko-Uherska i za dob tupých mstivých komunistů často pochopitelné, pokud jsme neměli hrdinství k jasnému protestu a ke snášení tvrdého trestu a šikany pro sebe, rodinu i příbuzné. Uchovali jsme si ale většinou ještě něco jiného: smysl pro nadhled, odstup od sebe, vidění svých národních vad, někdy i sebeironii. Je v tom jedno z mála našich kladných specifik. Nemají to ani Slováci. Rusové – přímo naopak: jsou světu trapní, jak sami sebe pociťují a prezentují smrtelně vážně a důležitě. Jak moc by jim pomohlo, když už ne sebereflexe, tak aspoň to naše někdejší vynalézavé podvádění vůči vrchnosti. Té jsou ale povětšině buransky nacionálně oddáni. Mají to lokajství vůči panstvu v krvi už staletí. Po pravdě většinou netouží, stačí jim prolhaná sebepochvalná propaganda, imperiální přivlastňování si území a vynálezů sousedů a manifestace své mocné hegemonie. Je to novodobý fašismus. Jejich zakrnělé já čerpá sebevědomí z megalomanského já vůdce. Rádi slyší sliby vůdců a nevadí jim jejich neplnění. Po pochvale shora běžní Rusové touží jako smyslná poddajná kočka po pohlazení. Pak se třou pánovi o nohu. Jejich lucifersko-ahrimanská vrchnost to ví a čerpá z toho podporu. číst dál

V tradičním východním pojetí – a většinou i takovém, jak je nám budhisty podáváno nyní - je nirvánický stav vědomí cílem, který přináší i takové vyhasnutí přání, že se člověk již nemusí inkarnovat (leda ze soucitu, jak připouští Buddha). Bylo by to dotočení karmického kola, vystoupení z životní žízně. Vyvanutí životní síly znamená, kdy už se jedinec nezachycuje v žádné činnosti; životní síly se nezachycují (neaktivují) v dalších projevech světa. Ti, kdo jí dosáhnou, jsou budhisty považováni jednou provždy za vývojově hotové, za dospěvší k cíli. Tak se to kdysi jevilo. Je tu však skutečnost, kterou východní nauky tehdy nemohly brát v úvahu: lidský vývoj je nekonečný, člověk si osvojuje další a další hodnoty, a překonává další a další svody, poznává agresi vlastní a reaguje na útoky zvenčí, hledá a nalézá pravdu v nových situacích i další možnosti a kvality ducha a duše. číst dál

Pojem Vysílat lásku bývá zprofanovaný. Jenže to neznamená, že to nelze činit. A je to úplně snadné: to nejlepší, co v sobě máme, sdílejme v duchu s tím, u koho vidíme, že to potřebuje, či kdo se nám často vlouďuje do mysli. Občas zjišťuji: někdo to jaksi „nechce“, spíš to nepřijímá. A to bez ohledu na to, jak je třeba navenek takzvaně duchovní. Museli bychom to do něho silově ládovat přes moc. Jiný to vtahuje velmi dychtivě. Kdo třeba, z těch známých? Takový Zelenskyj či nyní mučená statečná Běloruska Palina, jak jsme o ní četli v článku, který jsem sem nedávno převzal. A skrze tyto jedince se sytí i duše jejich národa. Proto je milujme. Je to duchovní čin. Tam ruské bomby nic nezničí. Dopadnou jednou karmicky zpět na původce. Asi jako když si pustíme pozpátku kousíček filmu. číst dál

SYMBOLICKÉ: Statečná vězeňkyně svědomí se narodila 21. 3. - to je začátek Skopce - znamení počátků, počátek astrologického roku, tedy i počátek naděje. Tu přináší i svým mučednictvím. Je ohromující, že si své hodnoty zachovala i v krutých podmínkách vězení. Nepoddala se. Další drobná symbolika: Vizuální extrapolací lze na jejím foto odhadnout, že perel na  náhrdelníku má 12. Objímá ji celý zodiak. - Jak připomněl Karel Jirka, je možná inspirována Arch. Michaelem nebo Duchem národa, nebo obojím. Možná další symbolika: Od 5 - 22 h musí sedět na železné stoličce v zimě, vlhku a bez oken. Železo je Michaelský kov pevné vůle k dobru. Napsali o ní: "Veřejně prohlásila, že je Lukašenko diktátor, policistovi, který vtrhl k ní domů, strhla z hlavy kuklu, řekla soudci, že ji nemá právo soudit. Když pak ve vězení odmítla šít uniformy pro bezpečností složky, dostala další rok odnětí svobody navíc. Příběh běloruské hrdinky Paliny Šarenda-Panasjuk, statečné ženy, která vzdoruje režimu, napsala pro Heroine.cz běloruská novinářka Iryna Chalip." číst dál

Dlouho jsem zájemce o mé semináře či jiné programy hledal, inzeroval, nabízel… Nelituji toho. Pak jsem zlenivěl a ztichnul. Ani toho nelituji. Nedávno to ale samo od sebe ustoupilo opačnému trendu. Najednou zjišťuji, že se sami hlásí ti, co něco skutečně potřebují – nebo já od nich, jako třeba zintenzivnila natáčecí spolupráce (nedávná i připravovaná) s Petrem T.. Tedy: jedno ustupuje, druhé nastupuje. Vycházení za někým je nahrazováno něčím přicházením. Jsem tomu rád, rád bych ještě něco stihnul, než mi přijde odcházení. Možná to má logiku vývoje. Bude mi pětasedmdesát, raději jsem „vkřeslen“ u počítače, záleží mi víc i na sdílnosti toho, co nabízím, na niterném porozumění. číst dál

Paní Maruška Zítková, obětavá pracovnice mj. na poli duchovní osvěty, kdysi zorganizovala mé povídání, viz odkaz níž,  o původu a možnostech měnících se prožitků období Adventu, který vyúsťuje ve dvanáctidenní prožívání Vánoc, počínajících 25. prosince a končících 5. ledna (Vánoce nejsou Štědrý den, to je jen vigilie; nespočívají ani v plných břichách bramborového salátu, konvenčních frázovitých přáních či v trumfování se v drahých dárcích). Ježíš se narodil do chudoby, ne do hostiny. Vzpomeňme letos při ztišeném noření se do těchto posvátných mysterií v našich bezpečných příbytcích i našich bratří v Rusy nenávistně a bezdůvodně devastované Ukrajině, těch povražděných mužů i trpících žen, dětí a starců – záměrně bombardovaných škol a nemocnic, ba plošně i celých měst,  i těch milionů domácností bez vody, tepla a jídla. Krom příspěvků do sbírek můžeme pomoci i vroucí pravidelnou modlitbou. Prosme o Kristovu pomoc a milost pro ně. číst dál

Uplynuly nedávno čtyři roky, kdy opustila hmotný svět dr. Milada Škárová, zabývající se různými duchovní směry, včetně antroposofie. Jistě by ode mne nechtěla nekrokology, ty nepíšu, tedy jen určité dílčí zpřítomnění oné někdejší reality. Neměla to lehké. A to ani v praktickém životě. Například – ve stáří nejméně dvakrát v rozmezí krátké doby upadla na chodníku s nákupem a natloukla si. Nežehrala, nic nechtěla, jen mi to hned zavolala. Špatně se to hojilo, jezdil jsem k ní do Brna na Lesnou jí - i při své mužské nešikovnosti - trochu pomáhat či nakoupit. Za večerů jsme probírali ledacos, o antroposofech se vyjadřovala dost diferencovaně, ba kriticky. Proto mi připadaly ty oslavné ódy antroposofů po jejím odchodu na její adresu poněkud, řekněme, zvláštně. číst dál

https://www.prahain.cz/politika/poslanec-ondrej-kolar-proc-tu-trpime-ruskeho-velvyslance-ze-vlada-nepomaha-opak-je-pravda-9736.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.context&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=DG4QlhZosxs-202211261800&dop_id=18608539> číst dál