Období: červenec 2018

Vyjel jsem si na pár dní se „krušnohořit“ na Klínovec do penzionku, kde se snídá i večeří na terase mezi klečí. Mám vypozorováno, jak krásně zprůzračňuje naše nitro rostoucí nadmořská výška, ba každých sto metrů je znát. číst dál

Vykonáváme cizí přání, aniž jsme si všimli. Není náhodou, že naše společnost je nejvíce zasažena – samozřejmě aniž by si to připustila – ruskou propagandou. Za komunismu nepokrytě, nyní rafinovaněji. Podle průzkumů jsme nejateističtější zemí Evropy. I proto nese vliv ruského neo-leninismu u nás i nadále takové plody. Užívání si materialismu je na východ od nás omezováno chudobou. Na Západě je ateismus i materialismus poněkud usměrňován a korigován náboženstvím a tradičními hodnotami. Při našem slabém náboženství a hodnotovém vykořenění u nás tedy kvete ateismus, a při nynější životní úrovni i materialismus. Náš ateismus, přejímaný z Východu (SSSR resp. Ruska), tedy dává ideální možnost nekontrolovanému a nekorigovanému otevírání se západnímu materialismu „co hrdlo ráčí“. Komunismus (ateismus) nás zbavil obezřetnosti vůči lákadlům kapitalismu. Máme tedy u nás nyní spojeno obojí – ateismus i materialismus - bez blokování. Říkávalo se, že jsme duchovní křižovatkou mezi Západem a Východem. Spíše dnes platí, že jsme ohniskem-příjemcem toho nižšího z obou stran. Nebo ne tak úplně? Jsme to ještě my – národ Husa, Karla IV., Komenského, Palackého či Masaryka, nebo národ prohnaného miliardáře, podporovaného komunisty, a proruského prezidenta buranských manýrů, podporovaného většinou národa? číst dál

A je to tu zas: mohutný letní Archanděl Uriel, Archanděl saturnské nirvánické grandióznosti, nás z letních výšin bedlivě prohlédá až do hloubi nitra a přísně i laskavě nám odhaluje to, co je třeba ještě přepracovat. Zemská Duše se v létě vznáší od zemského planetárního tělesa do výšin kosmu, k planetám a zodiaku. Můžeme tam nakročit s ním, pokud se k tomu tiše ale pevně rozhodneme a pokorně soustředíme. Bere tam s sebou i zemské elementární bytosti (undiny, sylfidy…), proto je letní příroda tak strnulá, opuštěná, jakoby mrtvá. číst dál

Na můj minulý text, místy trochu povrchní, reagoval oprávněně přítel Karel Jirka: Je to velice pěkné počtení. Jenom bych asi nesouhlasil s tím, že kromě "babišnovin" jsou tu jenom ty elektronické. Z těch hlavních a podle mne seriózních jsou tu třeba Hospodářské noviny a Deník, které mají podle mne stálou kvalitní úroveň, i třeba ono Právo, ale i řada časopisů z nichž některé jsou založené výraznými novináři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Babiš, například: Respekt, Reflex, Echo 24, Reportér, spíše levicovější A2 Alarm - to jsou ty větší, pak jsou tu nízkonákladové kulturní týdeníky typu Tvar apodobně. Ono má smysl o nich vědět a podporovat je, aby nezanikly. Zrovna dnes (asi to nebude náhoda) jsem četl na facebooku velmi trefný a důležitý status paní Veselkové (farářky Obce křesťanů) s výňatky z recenze Pavla Hlavatého ke knize Timothy Snydera "Tyranie - 20 lekcí z 20. století", ve které se píše o těchto věcech a o této důležité podpoře tištěných novin. číst dál

Mnozí se pokoušeli vyjádřit, co je humor. Asi sama jeho povaha se vzpírá definici. Řekl bych, že humor má podobný účinek, jako zenový koan. Rozdíl je v tom, že ona osvobodivost a někdy absurdita je u humoru resp. vtipu sdílená s lidmi, že humor se vymýšlí a dělá pro sblížení, sdílení s lidmi. číst dál

Jedna kapitola z připravované knihy  Úsměvy a příběhy letní louky. číst dál

'Jako by mi srdce rozřezával nůž.' Annie Yang: žena, které čínský lágr vysál barvu z vlasůPřežila. Na rozdíl od statisíců dalších praktikujících Fa-lun-kung, jimž rozřezali těla a ukradli orgány. Toto je otevřené svědectví Annie Yang, oběti čínského pracovního tábora a matky odtržené od syna. „V lágru mi zbělaly všechny vlasy. Sebrali mi právo být člověkem,“ popisuje minulou i stálou bolest v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. číst dál

Z mailu: Koukám že se mi toho na léto nahromadilo nějak moc, budu se muset víc vytrhovat z celodenního civění na klávesnici a obrazovku. (s občasným podíváním se na dvě hnízda jiřiček v rozích mého okna). Slíbil jsem povídání na pouti na Svatou Horu u Příbrami (pouť vykonám autmo), pár dní na programu kamarádky Hanky Gitevy (říkám tomu s uznáním giteviáda), pak nabídnutý rekondiční týden v Losinách (budu zlosyn z Losin), některou sobotu povídání se sympatickou antroposofickou skupinou z Pardubic, 30. září povídání s eurytmií Perly Voberové o O. Březinovi a A. Pammrové v pražské Obci křesťanů… aj. Při mé nepořádnosti a roztržitosti je problém to uhlídat, občas zatrnu, jestli se mi do mého poklidu neozve telefon s dotazem, kde jsem, že na mne čekají. Sekretářku, jako kdysi v práci, si už dovolit nemohu. číst dál