Nejprve něco povýtce osobního. Pociťuju v nynější situaci zajímavou a myslím že tentokrát dobrou změnu. A jak vidím z reakcí, mají to někteří podobně: S omezením možností se mi i snižuje potřeba fyzického setkávání a o to lépe vnímám spřízněnost na dálku. Potřeba jak solidarity s trpícími a potřebnými, tak sdílení se čtenáři se mi poslední dobou naplňuje nečekaně – asi jak mají lidé víc času; je tu dost reakcí na mé psaní, tvůrčích dotazů, ohlašují se lidé zrající k antroposofii, či co zrovna potřebují nějakou oporu (po ztrátě blízkých apod.) - tedy to, co bylo dřív v menší míře. Zvýšilo se to i po uveřejnění některých videí, naposledy mého rozhovoru na DVtv a Ostrůvků. Jsem tím, krom neustálého psaní knih, se kterým nebudu nikdy hotov, blaženě vytížený, takže semináře a přednášky, které nyní nemohou být, jsou nahrazovány touto formou. Nemohu ale vždy odpovídat v rozsahu podle požadavků. Mnohdy lze odpověď nalézt i v článcích na těchto mých stránkách. Tedy alespoň své vědomí rozšiřuji nejen na pomyslný kruh těch co znám, ale nyní mnohem více i na širší okruh všech čtenářů. Proč to píšu? Protože to může dělat každý, byť v jiné formě. Sdílet poslech hudby v duchu s někým, kochat se pohledem na přírodu či nebe, denní i noční, též v duchu s někým konkrétním anebo s lidstvem jako celkem. Stačí radost a vděčnost, že to tu je. Jsem ve věku odkládání koníčků a naopak potřeby hlubšího zrání. Tato doba k tomu ovšem může vést i mladší.
číst dál