Období: květen 2017

Ptal se mne přítel pan Karel Jirka v souvislosti se smrtí Zbigniewa Brzezińskego, pamatuju-li ho. Ano. Patří k velkým Polákům a velkým postavám mezinárodní politiky. Poznal ruskou politiku osobně při bydlení na Ukrajině i jinde. Měl své zkušenosti, například když se kremelští komunističtí vládcové rozhodli ve 30. letech vyhladovět neposlušnou Ukrajinu, kde byly z hladu několikamilionové oběti. Napsal jsem mu: Polsko-americký politolog, diplomat, poradce dvou amerických presidentů -  profesor Brzeziński má zásluhu i na Reaganově doktríně, kdy se USA rozhodly Sověty uzbrojit. číst dál

Jak to? Tak jako máme složku viditelnou a složku neviditelnou, je tomu i se Zemí. Kdysi se to vědělo a podle toho se i žilo. Ba i meditovalo. Zeměkoule není ničím jiným než viditelným trupem zemské mateřské bytosti. Ta však nespočívá vždy ve svém těle, ale cyklicky vystupuje nad povrch, do výšin nebes. Uvnitř planetárního fyzického těla je jen v zimě. Na jaře jako by vysunovala hlavu, část svého já, později i ruce a ve vrcholném létě stojí na zemském těle a přijímá kosmické oplodnění Slunce a hvězd. S podzimem sestupuje s tímto oplodněním dolů a v zimě setrvává v zemském lůně. Takto zemská bytost „dýchá“, i když je to proces cyklický, v každém zeměpisném pásmu jiný. Tam, kde je jaro, počíná Země vydechovat. Její životadárné síly pronikají z hlubin na povrch a tím se příroda oživuje, probouzí, zelená. V létě jako by duše Země zadržela svůj dech na nebesích. I lidé bezděčně vyciťují poezii „vysokého nebe“, která láká k rozprostření se do dálek a umožňuje napojovat se na světové myšlení. I příroda prožívá vzmach vzhůru. Je to čas mohutné přírodní lásky. I rostliny pracují na tvorbě plodů. Zemská duše sní svůj blažený sen na nebesích, ohřívána otcovskou láskou Slunce. číst dál

Tehdy se rozezpívali ptáci a zvířili ticho pod oblohou, po obou stranách cesty rozkvetly záplavy květů, kraje oblaků se zabarvily; ale my jsme to neviděli. Kráčeli jsme rychle kupředu, zabráni do svých myšlenek. číst dál

Volal mi kvůli něčemu jakýsi starý antroposof z Orlických hor, a hned si podebraně postěžoval, že se nic nezměnilo, že je to jako za komunistů... Nabádal mne raději moc do telefonu nemluvit, jsme prý odposloucháváni. číst dál

Předposlední část. číst dál

Nejprve mail od čtenářky - a protože jsem se v tom zčásti poznal, přikládám taky dál k sebezpytování: číst dál

Nedávno zesnulý spirituální badatel Sergej Olegovič Prokofjev napsal: "Bolševici počali v Rusku strašný, sedmdesátiletý experiment umělého a násilného zavádění absolutně zahrimanizované duše vědomé. Tito lidé a jejich ideje tvořili nejvyšší myslitelný protiklad k bytostné podstatě  a k úkolům slovanské národní duše." Podobně napsal R. Steiner po bolševickém převratu: "Ještě nikdy se nesrazily větší protiklady než duše evropského Východu a protilidský trockismus a leninismus." Elementál nepřiznané viny čeká na příležitost k pomstě a násilí. Kontakt se svědomím nebývá snadný, protože by žádal změnu myšlení. číst dál

Povíme si, jaký je psí život s člověkem. A nejen toho, co "jítrničku sežral". Na "dětství" psa, tedy štěněcím věku, případně i jeho dalších zkušenostech záleží, umí-li přijímat lidskou přízeň či má-li z lidí strach. Snese-li pes hlazení, pak nemusíme být ani zvláště senzibilními, abychom si povšimli tohoto rozdílu: hladíme-li psa, naše ruka vyzařuje něco hřejivého, po čem pes touží, vtahuje to přímo magneticky. Hladíme-li dejme tomu králíka či ovci, pak tento proud z naší ruky nejde či není tak silně přijímán. A proč? Něco si o tom povíme. číst dál