V těchto nových, donedávna netušených okolnostech, kdy nemůžeme tak jako dosud podle libosti využívat mnohé nynější vymoženosti, pohodlí a lákadla civilizace, se nám možná bezděčně poodkrývají z podvědomí paměťové stopy na podobné dávné situace z historie lidstva. Dávaly krom strádání i své výchovné hodnoty: skromnost, zbožnost, obětavost, ztišení požitkové astrality, poznávání půvabů přírodního okolí svého domova, ale i solidárnost a vědomí sounáležitosti s lidmi se stejným údělem. Mnohokrát jsme už prošli různými morovými ranami, jak to známe dosud jen z dějepisu. Nyní nastalo pro lidstvo podobné dění. Utrpením zvyšuje naše sebepoznání, brzdí rozmařilost, mnohým nabízí vyrovnání se s nižší životní úrovní. Oproti dávným epochám máme ale ten největší poklad: Krista, dostupného trvale v zemské auře. Nemusíme se jen hroužit do bolu nad zbědovaným ukřižovaným mužem před dvěma tisíciletími, ale můžeme vědět, že trvale splynul s veškerým naším okolím, že je svou Láskou přítomen latentně i v našem nitru. Asi potřebujeme po delší době opět stimul k uvědomění si grandiozního významu ukřižování vtěleného Boha na Golgotě a jeho Zmrtvýchvstání.
číst dál