HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ NEJPRVE PRO DRUHÉ; SEBEREALIZACE DÁVÁNÍM. - Volala mi neznámá čtenářka. Takhle poškozeného a psychicky rozbitého člověka jsem dosud nepoznal. Mluvila dlouho. Připadá jí, že je v koncích. Proč? Zahrávala si s modní komerční falešnou "esoterikou". Byla před několika roky poškozena inkarnační regresí (i před tím podstupovala podobné praktiky, "pracovala s energiemi" apod.), a jednou se nevrátila zpět do těla. To trvá. Je neustále mimo své emoce, mimo znalosti, mimo svou paměť... Neví třeba, že se řízla a teče jí krev, neví zda se koupala teď nebo před týdnem, nevybaví si co je zdravotní a sociální pojištění, nikam sama netrefí, neplatí účty, nemá žádné emoce... Jako by neměla žádné nitro, jen intelekt, kterým se umí zvenčí reflektovat, ale cestu nenachází, netrefí k sobě, je "venku". Dvakrát se neúspěšně pokusila o sebevraždu, i tak ale zažívá přesně stav sebevrahů po sebevraždě či zavražděných (mistrně to popisuje i Shakespeare na stavu mrtvého Hamleta). Asi onomu temnému egoistickému okultismu tak propadla, že si ji to vzalo (princip Fausta). Moc touží zas normálně žít. Byla přes půlku života zdravotní sestrou, teď z toho neví nic. Nedělá na důchod, neví jak, nemá peníze, jen pomáhá manželovi v dílně s tím, co jí ukáže, třeba zamést. Do těla, kde by prožívala běžné emoce, se nedokáže vrátit. Je vyhoštěná sama od sebe. „Moc si už chybím, chybí mi můj život, má identita“. I když sebevraždu nevykonala, žije tak, jako by ji provedla - nic už nemůže u sebe ovlivnit, je bezmocná. Vše si to uvědomuje, přijímá teoreticky i zákon karmy.
číst dál