Dostal jsem kdysi milé pozvání od přítele, prof. Martina Petišky. Seznámili jsme se před lety, když jsme zahajovali nějakou výstavu na zámku v Českém Krumlově. Je synem spisovatele Eduarda Petišky, i on má na svém kontě desítky knih, píše ovšem pod pseudonymem. Zval mne na zajímavou akci na jeden ze západočeských zámků; Po milém společenství a programu na Zámku Poruba s Janou Marshall (kdysi manažerka Š. Raka a A. Strejčka) aj., mi to cestování po zámcích nějak zachutnalo (ostatně, na hlubošském zámku, prvním sídle presidenta Masaryka, jsem vyrůstal). Na březnickém zámku jsem měl kdysi popovídání s tamějšími antroposofy. Pro čtenáře i na zámku ve Strážovicích u Mirotic či (s Rakem a Strejčkem) na bývalém loveckém zámečku na Parezí u Cerhonic. V zámku Strakonice jsem kdysi zahajoval výstavu Václava Švejcara, na Zámečku v Příbrami jsem spoluotvíral Galerii Františka Drtikola. Na jeden žižkovský zámeček jsem byl kdysi pozván na oslavu 85. narozenin Jiřího Stránského (kostel svatého Rocha). Ve stínu píseckého hradu jsme předloni točili s Petrem Tomaidesem pro youtube seriál o cestě duše k zušlechtění, možná zde budeme pokračovat. V bývalém zámečku v Prosečnici míváme občas milé popovídání či nějaký program s Alfredem Strejčkem.
Vím, že na těch cestách ze zámku na zámek si nelze namyšleně zakládat, člověk by pak jednou mohl putovat z chatrče do chatrče někde v podzámčí. Západočeská akce pojednávala o existenci naší české šlechty. Měli jsme jí od bitvy na Bíle hoře žalostně málo. Navíc po devastaci komunistickou nenávistí, závistí a plebejstvím si své šlechty náležitě nevážíme. - Když jsme kolem roku 1995 otvírali v Miroticích rehabilitační centrum (coby tehdejší okresní papaláš v sociální oblasti jsem tomu trochu napomohl), kdesvzal, tusevzal – pan kníže. A protiklad: slavnosti se zúčastnil mj. i soudruh Pavel Hubka, trapný to pozůstatek socialistické novinařiny, dosud však činný. Jistě měl praxi v ideologickém dozoru. Pošeptal mi v domnění, že jsem takykomouš o panu knížeti, že je to degenerovaná šlechta. Odpověděl jsem mu, že po komunistické devastaci je degenerovaná velká část našeho národa. Tím jsme spolu skončili.
Nyní své starší pojednání, trochu doplněné: O pátrání po posvátném egyptském talismanu, o čtyřech kopcích humanity, české velikosti i malosti a africké nemocnici.
Kdysi jsem se dočetl příběh o posvátném egyptském talismanu. Byl to skarabeus – posvátný brouk starých Egypťanů, zhotovený ze zeleného jaspisu. Měl nosit štěstí. Při svých vykopávkách v Egyptě jej nalezl Napoleon a nosil ho při sobě. A skutečně, šel od vítězství k vítězství. Když se mu narodil jeho vytoužený syn, domníval se, že má veškeré štěstí a úspěch zaručen a skarabea daroval při jednom plesu kněžně ze Schwarzenbergů, která jej okouzlila. Od té doby už poznal jen porážky. A osudová ironie: do vyhnanství ho deportoval jeden ze schwarzenberského rodu. Toto jsem četl v překladu článku z britského Daily Expressu z roku 1935.
Nedalo mi to a krátce po převratu v roce 1989 jsem pátral. Zjistil jsem, že skarabeus byl ve vzácných sbírkách Schwarzenbergů na zámku Orlík. Stařičký archivář, který zde po válce pracoval a kterého jsem v roce 1990 vypátral, si na tento předmět pamatoval, ale od dob vlády komunistů nebyl k nalezení. I zeptal jsem v roce 1991 Karla Schwarzenberga, v době, kdy byl prezidentským poradcem Václava Havla, nemá-li nějakou stopu. Odpověděl obratem – v dopise z 22. 11. 1991 mimo jiné píše, že je rád, že mu píše někdo z jeho kraje (bydlel jsem tehdy v Miroticích, pět kilometrů od Čimelic a nedaleko Orlíka), a dále: „…Píšete o historce s talismanem, který daroval Napoleon při příležitosti oslavy narozenin svého syna tehdejšímu rakouskému vyslanci a vojevůdci knížeti Schwarzenbergovi. Ovšemže ji dobře znám a na amulet si pamatuji...“ Ke konci delšího dopisu napsal, že když byli nuceni kvůli komunistům opustit Orlík, byl ještě malý chlapec a ani on neví, kde by bylo možné předmět nalézt. Malá asociace: Kdysi mi bylo astroložkou a jogínkou Janou Smolanovou, kamarádkou Václava Havla, umožněno k veliké radosti posadit se v knihovně Pražského hradu za stůl do křesla, ve kterém sedával Masaryk a sedává Havel. Při prohlídce místnosti jsem se dozvěděl o řadě mimořádně vzácných, zejména zlatých předmětů včetně unikátního umyvadla. To – krom jiných věcí - ihned po svém nástupu nechal Husák barbarsky odmontovat a kamsi odvézt, prostě ho ukradl. Proč by tedy nemohl být ukraden i nepatrný leč vzácný skarabeus. Otázka, kde se vzácný předmět nalézá, zůstává otevřena. A kde zlaté umyvadlo?
Náš pan kníže, jak se mu v kraji od pamětníků s láskou říká (jeho otec například nechával vystudovat za své peníze nadanější děti ze širokého okolí), si po restitucích upravil zámeček resp. statek zvaný Dvůr - u Cerhonické Obory za Miroticemi. Pamatuju, jak tam bývalo za jezeďáků po kolena bahna a opadaná omítka. Krávy zde chované nikdy nevyšly na čerstvou pastvu. Jako telata je uvěznili ve chlívech a tam žily do smrti nebo do převozu na jatka. Jaké síly života mohly být asi v jejich mléce? Tak to bylo téměř po celé republice. Po restituci to tu pan kníže krásně zvelebil, občas se tu ukázal. Ba vysázel zde i jabloňovou alej a na jejím konci postavil malebnou kapli v klasickém slohu, kousek od nádherného rybníka, který tu rovněž založil. Na vnější stěně kaple jsou na žádost pana knížete namalovány mj. portréty tří pejsků, jako živých. Dva „modely“ z nich ještě pamatuji, znal jsem se s nimi „osobně“ a byli si s těmi namalovanými náramně podobní. K malování pozval ze Švýcarska věhlasného portrétistu psů. Podlouhlý kámen, který nechal do kaple dopravit a umístit jako oltář, má úžasné vyzařování. Ani trochu se mi nelíbí, že někteří místní tady panu knížeti říkají důvěrně, s plabejstvím a drze „švancík“. Když ten upravený areál s kaplí slavnostně otevíral, nechal připravit pohoštění pro stovky lidí z vedlejších vesnic, a sloužit posvěcující mši pod širým nebem. Lidi se poměli, najedli, rozešli - a vše zkritizovali. Jak ten národ zpustnul. Velká část národa chce jen brát, přijímat, ale neoplácí ani elementární úctou a slušností. Vpravdě přetrvávající proletářská, marx-leninská výchova.
Škoda, že se málo řídíme krédem Karla Schwarzenberga: "Konzervativec vychází z pevných hodnot, které pro mne jsou vyjádřeny těmi známými čtyřmi kopci: Sinaj, Golgota, Akropolis a Kapitol. Tedy římské právo, křesťanství, řecká demokracie a filosofie, Desatero."
Manželka Karla Schwarzenberga se naučila svahilsky. V jednom rozhovoru bylo ozřejmeno: Po své těžké nehodě zjistila, že pro ni je nejhorší sychravé počasí, takže ji jedna přítelkyně pozvala do Keni. Úplně ožila, začala tam pracovat v nemocnici, zajímat se o pacientky s tou strašnou ženskou obřízkou. Postavila jim operační sál a přivezla odborníky. Teď je to velice krásně fungující nemocnice.
Před první prezidentskou volbou, kde kandidovali Schwarzenberg a Zeman, jsem uvažoval takto:
Tato volba je zkouškou národa, ale i jedinců. Významně předurčí naše další směřování. Čeká nás buď volba ateismu, vulgarity, plebejství, samolibosti, arogance, předvádění svého ega a nejnižší formy lidovosti před kamerou, doba blízkosti ke komunistům...
Nebo volba víry, ušlechtilosti, celoživotní poctivý boj za pravdu a právo (Schwarzenberg byl i předsedou Mezinárodního Helsinského výboru aj.) i z komunistického vyhnanství, ač niterně společenství se svým národem neopustil, tradice české hrdosti, cti a vlastenectví, skromná anonymní humanita i jednoznačný postoj ke komunismu. Volba v tradici Masarykovské a posléze Havlovské šlechetnosti, nadhledu, skromnosti, odstupu od sebe, radostného úsměvu namísto posměšného šklebu... To je živá reprezentace ušlechtilého rovného češství, které nám často chybí a které mnohdy ani nerozeznáváme. (I kdyby povrchnímu pohledu byla nápadná jen jeho určitá nešikovnost, občas ospalé strejcovství či mumlavost.)
Je ale i mistr překvapení. Při oslavě narozenin šlechtice, disidenta a spisovatele Jiřího Stránského v jednom pražském zámečku – kdesevzal tusevzal, přišel do rozjetého programu neohlášeně pan kníže. Tiše a skromně se usadil mezi nás, další hosty.
Rovná páteř a jasný duch bez negativních emocí - oproti zbytnělému sebepředvádějícímu egu, výrazové i charakterové rozbahněnosti a myšlenkovým splaškům tehdejšího druhého kandidáta, kde chybí mozková centra, zodpovědná za soucit, svědomí, odpovědnost, spolupráci. Doménou jeho výrazu je zesměšňování, ponižování, mentorování, ironizování. Kdosi napsal, že „panu Zemanovi nevěřím ani přání hezkých vánoc pod šťastnou hvězdou, které má na billboardu. Připadá mi jako přelévající se hmota. Chvíli vypadá jako bodrý Zeman, pak jako lstivý Šlouf, pak jako škodolibý Klaus. Tvaruje se podle potřeby. Přesně ví, co má lidem říct, aby se vlichotil.“ Volali jsme mnozí po alespoň částečném nástupci Václava Havla. Nakolik jsme byli schopni jej rozeznat a zvolit?
Symbol estetiky pohybu tělesného i duševního, symbol ženské morální síly i překonané velké osobní tragédie a utrpení, paní Věra Čáslavská, napsala cosi, co jde snad až k duši národa. Ocitujme její dopis Karlu Schwarzenbergovi z doby, kdy byl naším ministrem zahraničí. Měl styky a vážnost po celém světě.
Vážený pane ministře, milý Karle,
chtěla bych Ti říct něco, co jsem Ti ještě říct nestačila a činím tak formou otevřeného dopisu, protože si přeji, aby to lidé věděli. Aby věděli například, že když jsem prožívala své nejtěžší životní období, kdy jsem se kompletně uzavřela před světem, nestýkala se ani s přáteli a chtěla spíš už nežít, byl jsi tu Ty.
Chtěla bych Ti dnes poděkovat třeba za ty vánoční kapry, co mi od Tebe každý rok nějakou podivnou cestou přistávali na štědrovečerním stole. Byla jsem tehdy ve stavu, kdy jsem nic moc nevnímala, cítila jsem ale jejich poselství: někdo o mně ví, věří mi, stojí při mně. Vím, že kdybych měla sílu zvednout telefon, mluvil bys se mnou a pokusil by ses mi pomoct. Člověk za život mnoho takových lidí nepotká a věz, u mne se dají spočítat na prstech jedné ruky... Chci zkrátka, abys věděl, že si Tvého přátelství vážím již od dob, kdy jsem Tě potkávala na Hradě. Vždy jsem velmi obdivovala Tvé rozvážné jednaní - celý Hrad v těch hektických dobách pobíhal a něco překotně řešil, Ty jsi nás však svým klidným hlasem vždycky přiměl zastavit se a myslet jiným směrem. Respektuji Tě od dob, kdy jsem viděla, jak s Václavem dáváš směr našim myšlenkám.
Je toho ještě mnohem víc, co bych Ti chtěla říct; třeba, že Ti moc děkuji za to, jak, aniž bys o tom kdekoliv mluvil, pomáháš lidem, kteří se dostali do nesnází. Že léta poskytuješ zásadní pomoc matkám s malými dětmi, které se dostaly na šikmou plochu a z různých důvodů se uchýlily k drogám. Že usiluješ, aby mládež, která se z téhož důvodu propadla na dno, dostala šanci vyléčit se a mohla začít žít zdravý život. Že občanskému sdružení Sananim necháváš za symbolickou cenu užívat již od roku 1995 svou hospodářskou usedlost nedaleko Čimelic. Stejně tak ses angažoval ve věci rekonstrukce dětského tábora občanského sdružení Romodrom v Ratajích u Sázavy, kde Tvojí zásluhou vyrůstají romské děti s vědomím, že nejsou vždy na okraji společnosti. A to se blíže nešířím o Tebou poskytované schwarzenberské rentě a švýcarské „penzi“, kterou jsi dlouhá léta vyplácel všem svým bývalým zaměstnancům. V padesátých a šedesátých letech to věru byla nějaká pomoc... Škoda, že to nemohou připomenout svým dětem a vnukům. Vím také, že jsi nedopustil, aby Martin Jirous, jeden z největších českých básníků posledních let, živořil nedůstojně a vyřešil jsi jeho svízelnou situaci s bydlením.
Nechci používat příliš velká slova, ale toto vše jsou opravdu velmi šlechetné skutky a já Ti za ně dnes děkuji. Miluji Tě za to, že dáváš lidem nejen prostředky, ale hlavně naději zvednout se ode dna. Věř, je toho mnohem, mnohem víc, co jsem jako myška šedá „vyslídila“. Vím, že Tě překvapí a možná dokonce rozladí tato moje zvídavost, neboť ses nikdy svými soukromými šlechetnými skutky nechlubil - neděláš to totiž kvůli publicitě. Už tehdy v devadesátém roce na Hradě jsem Tě prokoukla, milý Karle. V mých očích jsi, promiň mi to, tak trochu exot: „Šlechtic partyzánem“. Říká se, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán a já jsem toho důkazem. Prostě a jednoduše, jsem to na Tebe tímto všechno „práskla“. Na svoji obhajobu chci říct, že jsem to udělala pro blaho své vlasti a jejích občanů. V Tvém případě totiž vím s určitostí, že o post prezidenta České republiky neusiluješ ve svém vlastním zájmu. Vím, že svou rodnou zemi, která Ti byla tak dlouhá léta odpírána, máš upřímně rád.
Naučila jsem se vážit si lidí, jejichž postoje jsou čitelné. Mění je, pokud je to potřeba, pouze na základě svého zdravého rozumu a přesvědčení. Neintrikují a nepletichaří. Vážím si osobností, u nichž se mohu podívat do jejich minulosti a být si jistá, že mne jejich jednání nezklame ani v budoucnosti. Důvěřuji pouze takovým lidem, kteří se do funkcí netlačí kvůli poctám či penězům, nýbrž proto, že je jim vlastní pocit zodpovědnosti. A Ty takový jsi. Vím také, že s láskou a respektem budeš ctít odkaz Václava Havla. Jsem si naprosto jistá, že ve světě nás budeš reprezentovat s noblesou, jak jsi to činil doposud.
Řadě lidí je trnem v oku Tvé zdánlivé usínání v okamžicích, kdy se kolem Tebe řeční. Pozastavují se nad formou, uniká jim však podstata. I v tomhle jsi čitelný - když se mluví zpříma a k věci, nikdy nezavíráš oči. To děláš pouze a jen tehdy, když tvé okolí příliš dlouho pustě žvaní...
Přeji Ti co nejméně ospalých dní ve funkci prezidenta České republiky. Věz, že jsi k této roli předurčen svými předky – do vínku Ti totiž dali pomáhat lidem.
Bůh Ti žehnej, milý Karle.
Tvá Věra Čáslavská
Mohu potvrdit podobnou zkušenost – když jsem pana knížte požádal za OkÚ v 90. letech o vyplacení dalších platů nezaměstnaným pracovníkům zrušené mirovické divize, na které neměli právní nárok, ochotně vyhověl. A když jsme mu s mojí matkou odprodali svou restituovanou louku, kterou jsme nevyužívali, bylo jednání rychlé, věcné, ochotné. Když jsem ho v roce asi 1992 občas vídal na okrese, kam chodil na Pozemkový úřad kvůli restitucím, vždy uctivě zdravil všechny dámy, které na chodbách potkal, i když je neznal, a řádně počkal ve frontě.
.oOo.
„Byl jsem vychováván tak, že všechen majetek je svěřený, ne moje vlastnictví. Byl mně dán do opatrování, abych se o něj staral a dal ho dál.“
.oOo.
Na závěr ještě jeden starší dopis dobře obeznámené autorky, stojící za přečtení. Je z doby před prezidentskými volbami, kdy kandidoval i Karel Schwarzenberg.
Milí přátelé!
Václav Klaus nedávno prohlásil, že Karel Schwarzenberg není politik a není ani Čech! Touto hrůznou neomaleností prokázal... opětovné zostuzení role prezidenta. Urazil nejen památku a důstojnost šlechtického rodu, ale i všech, kteří proti nacistům a komunistům bojovali. Řada občanů však o vlastenectví Schwarzenbergových bohužel neví. Dovoluji si stručně popsat několik historických faktů, které je prokazují:
- Pád prohnilé habsburské monarchie, vznik ČSR a nástup demokracie pochopili Schwarzenbergové jako dějinnou nutnost. I když jim byly v r. 1922 odňaty mnohé majetky, stali se z vlastní vůle Čechy, správněji Čechoslováky a Masarykovými stoupenci. Jak Karel VI., tak jeho bratr František přísahali jako čs. vojáci věrnost své vlasti, což dodrželi. František se stal velvyslancem ČSR ve Vatikáně a snažil se urovnávat vztahy s touto institucí.
- V roce 1938 před Mnichovem iniciovali prohlášení české šlechty o věrnosti ČSR, text sepsal Karel Schwarzenberg. Jejich čin podnítil obrovskou petiční akci – manifest „Věrni zůstaneme“, který podepsalo 1,5 miliónu občanů.
- Nacisti jim konfiskovali většinu majetku, jakož i těm šlechtickým rodům, které prohlášení věrnosti podepsaly. Brutálnímu nátlaku nácků, aby se prohlásili za Němce, odolali. Člen hlubocko-krumlovské větve Jindřich Schwarzenberg byl uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald, jeho bratr Adolf emigroval do USA.
- Bratři Karel a František z orlické větve se během nacistické okupace stali členy odbojových organizací. František patřil k těm, kteří zprostředkovali radiové spojení gen. Eliáše s prezidentem Benešem! Oba se podíleli na květnovém povstání se zbraní v ruce. Karel byl ve vedení odboje v Čimelicích a byl raněn, František působil na štábu povstání v Praze.
- … V knize Vlad. Škutiny „František Schwarzenberg“ tento čs. vlastenec popisuje, jak byl pověřen gen. Kutlvašrem, aby v uniformě poručíka čs. armády převzal kapitulaci od velitele nacistických vojsk gen. Toussainta. Dále jak byl poslán na Wilsonovo nádraží, aby dojednal kapitulaci a odjezd německých vojsk do zajetí k Američanům. Zároveň vystihuje svůj vztah ke státu.
- Po válce v roce 1947 byl hlubocké větvi veškerý majetek znárodněn, orlické větvi byl znárodněn částečně, ale v roce1948 byli komunisty přinuceni vystěhovat se z ČSR.
- Syn Karla VI. - současný min. zahraničí Karel Jan se stal významným a aktivním činitelem našeho exilu. Mimo jiné umožnil, aby se na hradě Schwarzenberg ve Scheinfeldu každým rokem konaly o Letnicích konference čs. exilu, jejichž hlavním tématem byla cesta ke svobodě naší vlasti. Účastnily se jí všechny významné osobnosti celého politického spektra - od Pavla Tigrida po soudruha Mlynáře. Projevy účastníků poté zveřejnil Tigrid v edici SVĚDECTVÍ.
- Rovněž umožnil (a financoval) na témže hradě založení Čs. dokumentačního střediska, které vedl Dr. Vilém Prečan. Zde byla soustředěna veškerá samizdatová a exilová literatura, dokumenty a doklady. Jejímu přemístění do vlasti nebylo od vlády ČR přáno; přemístění se vleklo po dlouhou dobu.
- Karel Jan se stal předsedou Mezinárodního Helsinského výboru pro lidská práva. Tento helsinský proces byl významným bojem za dodržování lidských práv v zemích komunismu a znamenal počátek jeho pádu.
- Jako člověk s velikými známostmi po celém světě vykonal ve funkci kancléře prezidenta Havla velikou práci a přispěl k sympatiím světa k naší zemi. K důstojnosti tohoto šlechetného muže patří, že se svými a rodinnými zásluhami o ČSR a ČR nechvástá. Předpokládá totiž, že si je naši lidé uvědomují.
Dovoluji si Vás požádat, abyste při výběru prezidenta volili toho, kdo by svou mravní čistotou, pevnými zásadami a světovými styky pomohl vrátit naší zemi úctu, jakou jsme měli za Václava Havla.
Připojuji na okraj: v r. 1938 předal panující hlubocký kníže Schwarzenberg prezidentu Benešovi 1.000.000,- Kč na vyzbrojení čsl. armády proti Hitlerovi. Doklad o tom, v podobě filmového záznamu je k dispozici na st. zámku Český Krumlov.
Zdravím. Duňa Panenková
(Pozn.: autorka PhDr. Duňa Panenková je historičkou umění, vydala mj. knihu Karlštejnský poklad - kultura císařského dvora Karla IV. )
Vyrovnávání destrukčního působení vůči celému národu, jakého se dopustili či dopouštějí mj. Gottwald, Husák, Jakeš, Klaus, Zeman či Babiš i jejich kohorty, bude věcí jejich karmického vývoje po řadu inkarnací, nikoliv jakési jednorázové duchovní „záchrany“. Tak jako si někdo z nás svůj charakter kazí řadu inkarnací, bude chyby i řadu inkarnací vyrovnávat a tím zrát. Dokázali jsme ovšem skvělou věc: volbu Petra Pavla, v mnohém Havlova nástupce. Pokud bychom se chtěli modlit za všeobecné dobro a blaho národa, pak tyto jeho předchůdce můžeme s klidem svěřit jejich dalšímu dlouhodobému vývoji a raději se věnovat modlitbám za jas a očistu národní duše.
.oOo.
SCHWARZENBERG OPAKOVANĚ VAROVAL PŘED RUSKÝM VLIVEM
.oOo.
PŘEVZATO: Zemřel noblesní politik staré školy. Nejlépe ho charakterizoval jeho vlastní vtip
Ve věku 85 let zemřel tuto sobotu Karel Schwarzenberg. Bývalý ministr zahraničí, poslanec, senátor, spoluzakladatel TOP 09 a také finalista prezidentských voleb v roce 2013 se v poslední době potýkal se zdravotními problémy, počátkem listopadu byl letecky převezen do nemocnice ve Vídni. O jeho úmrtí informoval web Echo24 a na síti X také jeho politický souputník Miroslav Kalousek.
Nil nisi rectum, nic než právo. Staleté heslo rodu Schwarzenbergů naplnil Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu do puntíku. Celý svůj život se aktivně stavěl proti totalitnímu bezpráví. A od roku 1989 se v bývalém Československu i dnešním Česku významně podílel na obnově právního a demokratického státu.
A přesto jeho výjimečnou osobnost lépe charakterizuje vtip, který před lety sám dával k dobru. "Schwarzenberg umře. Stojí před nebeskou bránou a strašně se směje. Svatý Petr na něj udiveně kouká a říká: Proč se tak řehtáš? Jsi velký hříšník. Chlastal jsi, kouřil jsi, ženy jsi miloval. Pán Bůh ti to pěkně spočítá. Schwarzenberg se pořád směje a ne a ne přestat. Pak řekne: No jo, oni ve sněmovně si pořád myslí, že spím."
Vtipný, vzdělaný, velkorysý, se smyslem pro sebeironii. Ovšem i pokorný, s hlubokým respektem vůči pravdě a povinnostem. Snímky z každoročního zářijového zapalování vatry TGM v Lánech, na nichž stojí Karel Schwarzenberg po boku prezidenta a svého někdejšího volebního soupeře Miloše Zemana, řada lidí nechápala. Dnes ale i ony dokládají noblesní velikost tohoto politika staré školy. Věděl, co je podstatné. Že masarykovská pravda a křesťanská láska k bližnímu musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Jak známo, s bezprávím se Karel Schwarzenberg setkal už jako chlapec. Necelý rok po jeho narození přišel Mnichov, následovala nacistická okupace a záhy i vyvlastnění rodinného majetku, mimo jiné zámku Orlík. Když mu bylo jedenáct, chopili se moci v zemi pro změnu komunisté a rodina emigrovala do Rakouska. Mladý příslušník orlické větve rodu zahájil studium práv a lesnictví, ale nedokončil je. Když roku 1965 zemřel jeho adoptivní otec z hlubocké rodové větve, musel se Karel Schwarzenberg začít starat o rozsáhlý majetek v Rakousku a Bavorsku.
Dění ve své vlasti však sledoval. Po potlačení pražského jara v roce 1968 podporoval československé disidenty, tehdy se mimo jiné spřátelil i s Václavem Havlem. Později spoluzaložil a financoval Československé dokumentační středisko, kde byly shromažďovány tehdejší neoficiální písemnosti české a slovenské provenience. Instituci poskytl sídlo v rodovém zámku Schwarzenbergů v bavorském Scheinfeldu.
"Z bohatých archivů střediska, dokumentujících československé dějiny druhé poloviny dvacátého století, lze dnes nejen vybavovat paměť oné doby, ale také ji zpřesňovat. Včetně interpretace toho, co to vlastně byl domácí disent," oceňuje Schwarzenbergův počin bývalý politik a historik Petr Pithart ve své knize Po devětaosmdesátém.
V letech 1984 až 1990 byl Karel Schwarzenberg rovněž předsedou Mezinárodního helsinského výboru, nevládní organizace na ochranu lidských práv.
Souputník Václava Havla
Hned v prvních dnech po vypuknutí revoluce v listopadu 1989 přijel Karel Schwarzenberg do Prahy. A už v ní zůstal, protože Havel jej po zvolení prezidentem jmenoval svým kancléřem. Stát mu vrátil majetek orlické větve rodu, ale svým "bydlištěm" učinil zakoupený a opravený zámeček Dřevíč na Rakovnicku.
Na Hradě zůstal do Havlovy abdikace v roce 1992, poté se kromě podpory různých občanských, kulturních nebo mediálních projektů věnoval podnikání. Politika jej však znovu přitáhla v roce 1997, kdy se stal členem Občanské demokratické aliance, za niž v letech 2004 až 2010 působil i jako senátor. Mezitím se v roce 2007 stal za Stranu zelených ministrem zahraničí ve vládě Mirka Topolánka, o rok později byl u podpisu česko-americké smlouvy o umístění radarové základny v Brdech.
Po intermezzu Fischerovy úřednické vlády byl Karel Schwarzenberg v roce 2010 jmenován znovu ministrem zahraničí a navíc i vicepremiérem. Tentokrát ovšem z titulu funkce předsedy nově založené liberálně-konzervativní strany TOP 09. V čele partaje, kterou spoluzaložil s Miroslavem Kalouskem, stál až do roku 2015.
Na pohřbu bývalého prezidenta Václava Havla v prosinci 2011 promluvil Schwarzenberg jako jeden z nemnoha řečníků. "Pane prezidente Havle, za pravdu a lásku a jejich vítězství budeme nadále bojovat, neustaneme. Můžete se na nás spolehnout," přihlásil se k roli strážce Havlova odkazu po vzoru benešovsko-masarykovské přísahy "Věrni zůstaneme". Odtud byl už jen krůček k Schwarzenbergově účasti v prezidentských volbách roku 2013, kdy spolu s Milošem Zemanem postoupil do finále.
"Je zárukou, že bude mít jako prezident na zřeteli dobro společnosti a že do ní bude vnášet duchovní hodnoty, které 'architekti' naší nové doby neuznávali, a tudíž do jejích základů nepoložili. Až z toho vyrostly dnešní společenský a politický marasmus a občanská frustrace. Pan Schwarzenberg je schopen spojovat a smiřovat," doporučoval jeho volbu tehdejší pražský arcibiskup, kardinál Miloslav Vlk.
Zásadovost, milosrdenství
Pokus završit politickou kariéru na Hradčanech však nevyšel, Karel Schwarzenberg obdržel 45 procent hlasů a prohrál. Bojovat dál za udržení polistopadové demokracie a za lidská práva však z pozice poslance TOP 09 nepřestal. V listopadu 2018 dokonce veřejně pokáral svého nástupce v čele TOP 09 Jiřího Pospíšila za to, že schvaloval postoj Andreje Babiše nepřijmout uprchlíky z lodi u Itálie.
"Musel jsem pana Pospíšila trochu napomenout," řekl tehdy Schwarzenberg. "Příkré odmítnutí přijmout jakéhokoli uprchlíka považuji zaprvé za blbou politiku, protože si všude jen děláme nepřátele. A zadruhé je to proti zásadám politiky TOP 09, která stojí na židovsko-křesťanských základech a k tomu patří milosrdenství," vysvětlil.
Zásadovost, milosrdenství. Důrazem kladeným na tyto zdánlivě staromódní hodnoty tvořil Karel Schwarzenberg protipól i zrcadlo tehdy vládnoucímu duu Zeman-Babiš.
V roce 2021 se jím vybudovaná TOP 09 znovu dostala do vlády. A letos Miloše Zemana na Hradě vystřídal Petr Pavel. "To, co prozatím dělá, dělá skvěle, musím říct. Mnohem lépe, než jsem si myslel. On má opravdu politický instinkt a musím říci, že oceňuji jeho střízlivost," řekl Respektu letos v květnu v jednom ze svých posledních rozhovorů. Sám se na Hrad nedostal. S počínáním nástupce svého soupeře z prezidentských voleb ale odcházel spokojen.
Video: Havel se vždy usmíval, já zase mračil. Chybí jeho zdvořilost, říká Schwarzenberg (17. 12. 2021)
//zpravy.aktualne.cz/domaci/zemrel-karel-schwanzenberg/r~8cec7598e4ee11e9858fac1f6b220ee8/>
Z mailu Marie G. k pohřbu Václava Havla:
Kdysi mi k televiznímu pořadu o pohřbu Václava Havla napsala: Kníže mě upoutal okamžitě už pro to, že patrně jediný (či jeden z mála nejbližších) představoval živé srdce a duši. Ostatní v blízkosti, v černém, tvořili beztvarou hradbu kolem (vyjma paní Dagmar). Všimla jsem si právě té slzy, protože jsem před tím nevěřícně pozorovala, že by snad klimbal? To si může dovolit při jiných příležitostech, ba dává tím i cosi smysluplně najevo. Ale tady by mi to k němu nesedělo. Posléze klečel na kolenou, snad jediný. Měl položenou hlavu na sepjatých rukách, které spočívaly na desce lavice. Ostatní stáli, on klečel. I zde se choval podle sebe, ne podle davu. A ta slza - jediná. Ne příval slzí z pláče, ale slza z hloubi duše.
A Ludmila Z.: Čestnost, přímost, odhodlaná pravdomluvnost na diplomatickém, inteligentním, vtipném, neosobním základě ..... tisíce plusů, které byly a pro vždy zůstanou pomníkem jeho kvalit a naším vzorem.
.oOo.
Jeho odpovědí a úsměvu se nikdy nenasytím.
Zemřel kníže, politik, šéf české diplomacie, vicepremiér a prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg. Bylo mu 85 let.
Připomeňte si výraznou postavu české politiky v nezvykle otevřeném rozhovoru, který před lety poskytl Neovlivní.cz. Bylo to krátce poté, co se rozhodl, že odejde na politický odpočinek.
Karel Schwarzenberg Foto: Neovlivní.cz z archivu KS
https://neovlivni.cz/s-karlem-schwarzenbergem-otevrene-o-stari-odchazeni-i-smrti/>
Mluvil v něm i o smrti, které se podle svých slov nebál. Odcházel smířený, i když jak říkal, ne úplně spokojený s tím, jak se mu věci podařily. “Nikdy jsem nebyl spokojený úplně. Po pravdě řečeno, ty hlavní věci se mi nepodařily, to si taky musím přiznat. Ale snažil jsem se upřímně. Některé věci se podařily, některé ne.”
Chystal si tehdy politický důchod, i když zároveň říkal, že ještě z politiky neodchází. “Řekněme si to tak, nebudu dělat věci, které nepovažuji za naprosto nutné. Čas od času bych se například taky rád podíval za vnoučaty. Ale budu dělat to, co považuji za důležité a v čem se vyznám. To je například zahraniční politika, lidská práva a podobné záležitosti, kde jsem v tom opravdu pracoval tak dlouho, že vím o čem mluvím,” nastínil své plány Schwarzenberg během profilového rozhovoru pro Neovlivní.cz.
Interview jsme rozdělili do dvou částí. První, kterou vám předkládáme, Karel Schwarzenberg bilancuje, hovoří o 17. listopadu i o svém staří. Druhou část, v níž mluví o uprchlické krizi, o tom, jak se dnes Evropa dívá na české politiky a proč jsme sami sobě nejhoršími nepřáteli, naleznete zde ».
DLM: V prosinci oslavíte narozeniny. Jak se cítíte?
Poměrně dobře. Samozřejmě, že stárnu, ale jak známo, stárnutí je jenom jedna alternativa. A do té druhé se mi ještě nechce. A pán Bůh, abych nebyl namyšlený, tak mi poslal stejný neduh jako Zemanovi. Pajdám. Ne z cukrovky, jako Zeman... DÁLE VIZ ODKAZ
.oOo.
Lenka Jelínková: Děkuji za to, jak jste žil, pane Schwarzenbergu. V mnohém nám můžete být vzorem. Nejvíc těm, kteří by Vás chtěli pomlouvat.
2024 ©