Od paní M. G.: Dnes je svátek Nanebevzetí Panny Marie. Pamatuji, jak při mých třech návštěvách v Řecku (vždy touto dobou kvůli počasí), jaká to byla slavnost. Státní svátek, všichni svátečně oblečení a dlouhé a dlouhé obřady v kostele. Tenkrát jsem moc nechápala, o co jde, jen mi řekli co je to za svátek. S jakou úctou ten svátek slavili, to mě ohromilo. Ještě hlubší byl zážitek, když jsme se ocitli v 6 ráno 15.8. v Pireu a poté nás vyvezli k Akropoli a my vystoupali až nahoru. Z té výšky jsme nejenom viděli průvody a množství duchovních, ale tlampače přenášely bohoslužby i mimo chrámy. Atmosféra Akropole, výhled hodně daleko na hory, které je obklopovaly, na třpytící se moře v dáli, atmosféra dějin země demokracie a slavnost tohoto křesťanského svátku slaveného s takovou úctou a tak vřele a spontánně!!!!! Byla to druhá půle 90. let a já dosud nic takového nezažila.
Právě v dnešním horkém a slunečném dni se mi to vybavuje. Byl to takový zážitek,, na který nezapomenu. Jeden z těch, který začal pomalu trhat "okovy" údajně jedinému možnému poznání, a to byli prastaří indičtí filosofové a Paul Brunton. Máti mi koupila vše, co napsal. Byla v tom moudrost, ale i žurnalistická ekvilibristika a neustálé opakování jen trochu "intelektuálněji" vyjádřené.
… Já se minimálně přes tři roky nikam nedostanu a to mi bude už 75 (jestli se dožiiji). Je to pokyn ke změně. Po covidu se už původní stav těžko vrátí a a tak se mi zase uvolní čas na jiný druh činnosti a třeba některé věci správněji pochopím.
Je nejvyšší čas, aby vše pochopilo co nejvíce lidí a měli sílu a odvahu vše prosazovat. Ten boj se zlem je těžký. Ruské tanky a technika má všude obrovské písmeno Z. Ano, je to obrovské, koncentrované zlo.
Kdyby alespoň na někoho se přenesla velebnost tohoto okamžiku nebo význam dnešního svátku, byla bych šťastná. Mně ty Athény ( civilizace uznavajicí mnoho božstev) otevřela v duši úplně něco jiného. A vřelého. I ta slavnost a obrovská- plná pokory před významem toho svátku. Řím? Sídlo papežů? Proti tomu pompa a opulentost, která se ( podle mého soukromého mínění!!!!l) hodí k příslušné světské nádheře a " nenažranosti" úplně ve všem. Řím - já v něm vidím veliké divadlo a ne pokoru a vřelost. Současný papež František je úplně z jiného těsta. Ten ale tu pompéznost a vědomí moci několika staletí i nad císaři a králi, Vatikan to má v sobě příliš zakořeněné. Tam veškeré bohoslužby nikdy nedají ani část toho, co tenkrát ta v Athénách. Ta jejich " nádhera " symbolizovala opak té římské. Úctu, oslavu a pokoru s vděčností. I malinké kostelíčky ve vesničkach byly plné až ven. Konkrétně Platamonas byl zvláštní. V tom místě se zvedá kolmo z mořské hladiny pohoří Olympos. A vážení řečtí bohové? Jako kdyby té vesnici žehnali a drželi stráž nad křesťanskou vírou následovníkům. Jako kdyby Zeus řikal: tak, na chvíli jsme vám pomohli a teď tu máte něco trvalého. Toho se držte, budeme vám pomáhat. Asi bublá fantazie ale ta atmosféra na mě působila tenkrát opravdu jak zázrak, jako sen a tvořila v tehdy 42 leté a celkem neznalé bytosti něco hlubokého a nezapomenutelneho.
A o Ukrajinkách: ...
Některé ženy nyní ztrácejí v blahodárně rozmazlené situaci ženství. Některé mi připadají jako loutky s duší rybího měchýře. Teď nám ukazují dívky a ženy Ukrajinky, jakou sílu má po všech stranách žena. Pokřižuje se, poprosí Bohorodičku a jde vydat ze sebe vše beze strachu i položit život. Ta samozřejmost oběti je v ní.
PS KF: Jak mi paní M. G. posílá další vzácné myšlenky, koukám že to asi hnedtak nesmažu.
.
.o
2024 ©