Svet žasne. Nadutý miliardár dosáhl svým raketoplánem výšky 90 kilometru. Treba to dalo u tohoto zpusobu létání technicky dost práce. Ale k cemu to? Pomohlo to nejakému dobru? Udelal tím neco pro druhé? A kam vlastne doletel? Pro srovnání: Polomer zemekoule je 6378 kilometru. Tedy svými 90 kilometry vyletel jen do výšky ani ne sedmdesátiny zemského polomeru. - Strední vzdálenost k mesíci je 384 400 km, tedy více než ctyristakrát vetší, než vylétl. - Vzdálenost k našemu slunci je 150 milionu kilometru, tedy více 1,500.000krát delší než vyletel. - A nejbližší hvezda Proxima Centauri? Bylo by to císlo se stovkami míst, tedy si to približme jinak: Z mesíce k nám letí svetlo cca 1 a ctvrt vteriny. Ze slunce cca 8 a pul minuty. A z nejbližší hvezdy pres 4 roky. Z hvezdy Vega, kterou casto vídáme skoro v nadhlavníku v souhvezdí Lyry, k nám letí svetlo pres 25 roku. Od Bransonovy lodi k nám svetlo doletelo za nepatrný zlomek sekundy, cca za jednu trítisícinu vteriny. Branson byl tedy jen „za humny“ a chvástá se, a novinári poslušne hloupe po nem, že byl na hranici kosmu ci ve vesmíru. Velikášský pojem hranice kosmu ci dokonce vesmíru tady není ani trochu na míste, i když ho novinári poslušne papouškují. Když posadíte malého klucinu na pouti do kolotocového eroplánku a kolotoc se spustí, má podobný pocit.
Je to asi jako když v dávné pohádce Boženy Nemcové, kterou v rádiu cítávala Ružena Nasková, šel hloupý Honza do sveta. Pochytil hned za vesnicí na poli náhodne vety: „Sud kulatý… Rys tu pije… Tu je kára… Ten to ryje.“ Myslel, že byl ve svete a že se tam takto naucil latinsky.
V detství jsem v Krkonoších šel s rodici podél státní hranice s Polskem, udelal jsem krok za hranici a delal jsem si legraci, že se mužu vytahovat, že jsem byl v cizine.
Lze tu vypozorovat to, na co upozornovala už dríve duchovní veda. Jak se svet materializuje a odtrhuje od duchovních zdroju, ochabují a materializují (ahrimanizují) se i dávné schopnosti cloveka. Jasnovid nahrazuje napriklad televize, telepatii nahradil telefon, schopnost niterne vnímat planetární urovne je hmotne nahrazena létáním mimo zemské teleso (Americané je nazvali astronauty, chorobne souteživí Soveti posléze kosmonauty). Pyšný postoj, vystižený nadutým výrazem dobývání kosmu, lidstvu nic dobrého neprináší.