Malé ohlédnutí za eurytmií
V nedávných dnech se v Praze konala série eurytmických představení. Jedno z nich se odehrálo i v sále Anežského kláštera – poprvé v těchto nadčasově důstojných prostorách ze 13. století. Eurytmie byla vypracována a předvedena na skladby Bacha, Beethovena, Brahmse, Brucknera, Chopina, Janáčka, Schuberta, Skrjabina, Suchoně, Suka, a na básně mj. Borziče, Goetha, Hviezdoslava, Neradilové, Nietzscheho, Steinera aj.
Na pozvánce (otisknuté předem na těchto stránkách) bylo mj.:
Eurytmické představení
ROZ’HRANÍ
Die Nahtstelle
vzniklo vzájemným setkáním a spoluprací
německých, českých a slovenských jevištních umělců.
____________________________________________________________
Znějící duše, tvořivá otázka v nás?
Jedním jsme spojeni v lidství sami o sobě … a tím je Umění.
Zde se naše duše obrozuje.
Je naším přáním vyjádřit setkávání člověka s vlastní duší skrze Eurytmii,
jakožto výrazovým projevem zpěvu duše
v souladu s živou mluvou a klasickou hudbou.
Zároveň chceme podpořit začínající umělce v těchto formách umění.
Tam, kde se setkáváme jako lidé,
nezůstáváme vůči sobě němí,
na . . . ROZ’HRANÍ
Vysvětlující poznámka pro ty, kteří se s pojmem eurytmie ještě nesetkali: Je to pohybové umění, skloubené s výtvarnou stránkou, osvětlením a textem nebo hudbou. Vychází z anthroposofie Rudolfa Steinera, obsahuje tedy svět esoterních křesťanských mysterií. Není ani tancem, ani baletem ani patomimou, ale vyjadřuje pohybem niterné stavy a pocity, vyvolané příslušnou skladbou nebo básní. Mimika tváře zde nehraje roli, tvář zůstává nepohnuta, odváděla by pozornost k náladě subjektu. Protože zde jde o přímý živý prožitek souladu jeviště a hlediště, rozeznívající a obrozující duši, není eurytmie "konzervovaná" nahráváním na film, video apod. Lze ji tedy spatřit a prožít pouze v živém provedení. Zážehy umění jsou dílem okamžiku, vznikají a ihned zanikají. Její provozování vyžaduje dlouhodobého studia, prožitkového prohloubení a porozumění slovům či hudbě, která jednotlivé kusy provázejí. Bylo to pojato přesně podle různých instrukcí dr. Steinera, například že roucho vyjadřuje pohyb, a závoj vyjadřuje cit.
Eurytmie byla vypracována nejen jako umění, ale v jiné podobě je s úspěchem využívána i k léčení a ve waldorfské pedagogice.
Nezdá se to, ale je významné i to, že na takovouto akci byla většina publika patřičně důstojně oblečena: vše by mělo být v souladu. Oblečení je naší odpovědí na to, co umělci předvádějí, je naším výrazem, jakou hodnotu návštěvě přikládáme. Ono to může vypadat snad staromilsky, ale tady jde o vkus či nevkus, úctu či neúctu, poznání a procítění nějaké věci (i v oblékání) nebo nepoznání, poctivost nebo nedbalost..., ledacos bývá vizitkou, aniž si to člověk uvědomí. Ale i vizitkou směrem nahoru či do světového éteru, protože vše se otiskuje a dál ovlivňuje. (Malá vsuvka: Napadá mne porovnání s tou částí referátu dr. R. Z. o slavnostním anthroposofickém shromáždění v Dornachu, kde se zmiňuje o oblečení /viz text "Nejprve vyráží plevel" na těchto web. str./: "Mezi účastníky měli někteří na hlavách klobouky a byli kostýmováni jako trhani, bezdomovci, tuláci či tak nějak: špinavé košile vytaženy z kalhot, rance atd.. Kdo nemá žádné originální, tvůrčí myšlenky, nahrazuje to „nekonvenčním“, šupáckým oblečením a kloboukem na (prázdné) hlavě. Kdo originální, plodné myšlenky má, nemá zapotřebí nahrazovat je puberťáckými provokacemi. Komu chybí plodné myšlenky, tomu zbývají neplodné maškary (otrhanců či nestoudnic). Kdo nedovede nic dobrého evokovat, může vždy ještě provokovat… Svobody oblékání zneužívají exhibicionistické nestydy či nositelé bezdomoveckých, otrhaneckých kostýmů." )
Jedna z návštěvnic mi sdělila tyto své dojmy z představení: Při pohledu na takovéto eurytmické ztvárnění hudby, básně... nelze nepomyslet na hlubokou souvislost člověka s Bohem a na dokonalé stvrzení jeho původu v Něm. Toto je zde vhněteno do formy i harmonie eurytmického pohybu tak mistrně, že každý, kdo je toho jako vnímavý divák svědkem, přešťasně strne údivem nad jiskřícím zpřítomněním Jeho tvoření v nás.
Hledíc na ni, jsem se přiblížila pochopení, že z vesmíru, z Božství kolem nás se rozprostírajícího k nám nepřetržitě doléhají pohyby, formy, tvary vznikání ... a vtělují se v nás. A i když si to neuvědomujeme, neustále nás obklopují, znějí v nás, rozšiřují, oživují, ochraňují... a onen dokonalý eurytmický „tanec“ se jich zhošťuje, ujímá, předkládá je před naše oči a pak i duši a zdokladovává tím jejich blízkost. Tajil se mi dech z toho, s jakou lehkostí pro nás zviditelňuje pokračování božského tvoření, kterým je neustálý pohyb a přivedlo mě to k myšlence, že i takovýmto naším zvědomováním se v Bohu a syceném takovými hodnotami, může být naše éterické tělo síleno a aurou takové poznání nenásilně předáváno našemu okolí.
Pro vytvoření představy, co je eurytmie, ocitujme text jedné z účinkujících, Perly Voberové, která předvede ukázky eurytmie i na víkendovém setkání s KF na jaře 2012 v Bystřici p. H. Následující text je převzat z jejích webových stránek:
Eurytmia je nové pohybové umenie.
Uchopuje celého človeka, nielen jeho fyzickú stránku, ale aj duševnú a duchovnú.
Pôsobí omladzujúco, pretože uchopuje priamo životné sily človeka a oživuje ich.
Je spojením všetkých umení:
Architektúra prepožičiava eurytmii priestorovú formu,
sochárstvo gestá,
maliarstvo farby,
hudba priamo sprevádza tónovú eurytmiu,
tanec je pri eurytmii znovuoživením starých posvätných chrámových tancov,
poézia, literárne a dramatické umenie sú priamo uchopované hláskovou eurytmiou, kde každá hláska môže byť vyjadrená osobitným gestom,
sociálne umenie je jej ideálnym obrazom – pri eurytmii sa buduje sociálny prvok tvorbou spoločných foriem,
umenie žiť v súlade s celým kozmom je najvyššou ideou eurytmie, preto sa snaží uchopovať tie najhodnotnejšie a najduchovnejšie, najetickejšie a najestetickejšie diela zo svetovej umeleckej tvorby, ktoré nás približujú k duchovnému svetu.
V súčasnej dobe nastáva úpadok doterajších tradícií – hlavne v umeleckej oblasti. Skutočné umenie „za dverami žobre“. Vo svete vládne „paumenie“, šou-biznis.
Zároveň však pri citlivejšom vnútornom vnímaní môžeme vyciťovať ranný úsvit nových umeleckých horizontov, plný nádejí a humánnych očakávaní. Takouto nádejou je aj umelecké pohybové umenie – eurytmia.
S inými druhmi pohybového umenia má veľa podobného, ale aj veľa odlišného. Najčastejšie býva porovnávaná s baletom – najmä pre subtílnosť pohybu a gest. V eurytmii sa však nepoužívajú skoky a fyzicky náročné prvky, ani zdvihy – napr. pri párovom baletnom prejave. V balete sa tancuje na špičkách, alebo na celej ploche chodidla. V eurytmii sa používa tzv. trojčlenný krok, ktorý na rozdiel od normálnej chôdze cez pätu začína od špičky, potom cez stred chodidla až nakoniec na pätu. Tento trojčlenný krok pôsobí veľmi harmonicky a umožňuje na javisku plynulý pohyb. Veľký rozdiel medzi baletom a eurytmiou je v tvorení formy, uchopovaní priestoru. V balete ako aj v iných tancoch je využívaný pohyb po rovných líniách – priestor sa vedome neuchopuje. Forma je mechanická, máme z nej rozumový dojem, človek nie je centrom, ale je podriadený mechanickýcm zákonom.
Eurytmia je v prvom rade priestorovou formou, kde sa uchopuje celý okolitý priestor. Priestor je tak v harmonickom spojení s človekom. Pohyb vychádza zo srdca, stáva sa organickým a citovo plným.
Aj javisko budované priamo pre eurytmiu je vybudované tak, že je naklonené smerom nadol k divákom. Akoby sa eurytmista pohyboval zhora z nebeských sfér smerom nadol k pozemskému svetu a naopak.
Eurytmia sa snaží o objektívne uchopenie hudobného diela. Každý tón, interval, akord môže byť vyjadrený určitým presne stanoveným gestom. Dokáže ukazovať konsonantné a disonantné, durové a molové vzťahy, tiež aj dynamické vzťahy medzi jednotlivými nástrojmi v priestore, hĺbku a výšku melodickej linky. Na rozdiel od toho balet vyjadruje predovšetkým emocionálnu a obsahovo-programovú zložku hudobného diela.
V eurytmii prichádza každé gesto tesne pred zaznením jeho tónového sprievodu – podobne ako dirigent v orchestri. Eurytmista prináša, preduchopuje akoby dané gesto z duchovného sveta – my ho prv vidíme a potom počujeme.
Žiadne vystúpenie eurytmie nie je realizované spolu s elektronickou nahrávkou. Všetky sprievody sú so živou hudbou (tiež nesmie byť sprevádzaná elektronickými nástrojmi). Tým je umožnený rast prejavu, subtílna tvorba tónu, každé vystúpenie je jedinečné – pretože nikdy hudobník nehrá rovnako – tým môže ísť o neustále zdokonaľovanie.
Hlásková eurytmia, ktorá zviditeľňuje poéziu a inú krásnu literatúru príp. dramatické dielo určené pre javisko, býva často porovnávaná s pantomímou. Na rozdiel od pantomímy eurytmista nepoužíva mimiku svojej tváre – tvár je iba výrazom nálady daného diela. V pantomíme sa všetky gestá tvoria v tichu alebo za sprievodu hudby, sú čisto obsahovo zamerané. V eurytmii priamo recitátor sprevádza umelecký pohyb. Každá hláska má svoje gesto .
Toto gesto má svoj základný tvar – ale ešte aj rôzne iné z neho vychádzajúce podoby, ktoré umožňujú precíznejšie uchopenie daného slova. Samozrejme eurytmista nestíha predviesť všetky základné tvary gest pri každom slove – preto sa učí tieto hlásky vo svojich gestách spájať, aby sa akoby „prelievali“ jedna do druhej. Napriek tomu je vyjadrenie daného slova o dosť pomalšie – ako ho v bežnej reči vyslovujeme. Preto recitátor recituje veľmi pomaly – aj spoluhlásky sú spevnejšie, vyslovujú sa s preznievaním ako samohlásky. Recitácia k eurytmii nám pripomína starý spôsob poetického prejavu, v ktorom bol pátos, veľmi zreteľné vyslovovanie hlások v plynulom vláčnom toku. To umožňuje návrat k prazákladu reči. Eurytmia za ňou vníma živú archanjelsku bytosť, s ktorou sa je možné prostredníctvom eurytmie spojiť a vyciťovať tak niektoré aspekty duše toho ktorého národa. Môže navracať úctu k slovu – k Logu.
Eurytmia je na jednej strane výsostne moderné umenie, ale pôsobí zároveň archaicky a archetypálne. Pripomína nám staré grécke chrámové tance, alebo cvičenia s medenými tyčami nám pripomínajú staré perzské bojové umenia. Vo všetkých dávnych tancoch boli posvätné gestá, umožňovali človeku spojenie s duchovným svetom. Ešte v stredoveku sa aj v kresťanských kostoloch tancovalo. Dodnes majú takéto tance zachované východné národy.
Eurytmia vzniká v Európe, jej korene majú základ v ezoternom kresťanstve. Je umeleckým prejavom kresťanských mystérií, ktoré sú tak úžasne pretavené v európskom kultúrnom dedičstve – vážnej hudbe, filozofickej a krásnej literatúre, v gestách, ktoré môžeme vidieť na postavách sôch a obrazov fenomenálnych výtvarných umelcov a mystických formách katedrál a kostolov Európy.
Symbolika všetkých týchto európskych umení je pretavená do eurytmie. Zvlášť farby sú osobitným atribútom v tzv.svetelnej eurytmii. Vystupujúci sú oblečení vo farebných hodvábnych šatách – pričom sú farebne nasvecovaní. Tým vzniká pestrá škála farieb – pretože napr. presvietením červených šiat modrou farbou vzniká fialová. A tak je eurytmické predstavenie magickým obradom plným farieb.
Odporúčané stránky:
www.eurythmie-form.blogspot.com
http://www.youtube.com/watch?v=g3uwn107St4&feature=related
http://www.rudolfsteinerweb.com/Rudolf_Steiner_and_Eurythmy.php
http://www.youtube.com/watch?v=NaM-cMvrrvw&feature=related
http://video.google.com/videoplay?docid=4282285910174959603#
2024 ©