Četl jsem před nedávnem články s nadpisy: „Na Ameriku se valí pohroma: Hurikán… nabírá na síle, situace je nebezpečná.“, nebo „Na Floridu se řítí hurikánové „monstrum“, hladinu moře zvedne o několik metrů.“ „Na Evropu udeřil rozpadlý hurikán Kirk.“ Vzpomněl jsem si na podobnou situaci před lety, kterou mi odkudsi bylo dáno niterně pozorovat na dálku vznikání a pohyb hurikánu. Mimořádný prožitek. Psal jsem o něm 27. 8. 2011. Poznal jsem, že hurikán lidskou činností povstal, ale i může být lidskou činností mírněn. Článek jsem nyní doplnil. Je nečekaně aktuální.
Dole: nynější slzy amerického meteorologa.
Americký hurikán; Naše možnosti jsou větší, než myslíme. Vězme o nich.
Napoprvé to byl ojedinělý a pro mne tehdy neobvyklý prožitek, který mi byl osvětlen až po jeho skončení. V srpnu roku (snad) 1992 při jednom podvečerním střídavém lelkování, modlení a čtení jsem na šumavské dovolené najednou začínal vnímat, neznámo odkud, jakési mohutné útvary, pohybující se kdesi s až zběsilou rychlostí. Připomínalo mi to miliony leteckých tryskových motorů. Tak mohutnou energii jsem si dosud nedovedl ani představit. Byly to jakési mohutné plochy, ze kterých jsem měl po chvíli dojem, že se valí, hučí, sviští a kvílí kdesi po povrchu zeměkoule. Byl jsem sám překvapen, jak mne to zaujalo, a všelijak jsem si to pocitově zkoumal. Po chvíli jsem vypozoroval, že je to velmi tvárné a otevřené jiným vlivům mentálního působení, které to může vstřebat, a jako by to potřebovalo uklidnění. Tedy jsem, jaksi "jen tak", sytil toto "cosi" smírem, harmonií, úlevným spočinutím v klidu. Bavilo mne to. Cítil jsem stále více, jak "to" tyto síly dychtivě nasává, přijímá. Namísto čtení jsem takovouto „zábavou“ prožil celý večer, neboť asi po hodině mne tato podivná aktivita vtáhla do skoro plné koncentrace svou stupňující se naléhavostí. Už to nebyla kratochvíle, ale cílená a naléhavá práce. Znovu a znovu mnou procházely překrásné, mohutné a nepoznané síly klidu a smíru do oněch úžasných obrovitých mega-ploch, o kterých jsem nejasně tušil, že se divě valí kolem zeměkoule. Ještě další den jsem se na "to" mohl, byť již slaběji, napojovat.
Druhý den jsem poslouchal z rádia, že se na Floridu valil od moře mocný hurikán, označovaný tehdy "hurikánem století“, ale - jak to občas bývá - oproti očekávání se uhnul a zmírnil. V dalších dnech působil ještě nějaké menší škody. Zpětně jsem v prožitku pochopil i to, že hurikán není jen jednorázově rozhýbaná masa vzduchu, ženoucí se setrvačností, jak jsem se neuvědoměle dosud domníval, ale že jeho síla každou vteřinou znovu vzniká či se obnovuje a že za ní stojí jako její pohon či zdroj, motor, děsivé vichry lidských vášní. Na mžik jsem se dostal až k samé podstatě vzniku hurikánu či uragánu, k tomu co je "za", ale neudrželo se mi to ve vědomí.
Patrně jsem byl odkudsi napojen na tyto divé síly k jejich zmírnění, byť jen malému. Snad jsem byl uprostřed lenošení aspoň přistrčen být k něčemu užitečný (alespoň se tak domýšlím, nejsem-li příliš domýšlivý). Podobné "melouchy" jsem později míval častěji, až se staly i mým občasným úmyslem. Spojil jsem si to se skutečností, že bouře, krupobití, vichřice i velké hurikány jsou zapříčiněny z astrální úrovně výpary lidských vášní, chtivostí, sobectví, agrese, nesnášenlivosti... Pochopil jsem taky, že ať je to řádění živlů kdekoliv na zeměkouli, je to odraz působení celého lidstva. Co člověk vyzářil do oblasti živlů, to se mu vrací. Tím jsem si i ujasnil, proč mne to tehdy směrovalo k vysílání klidu, ticha, smíru do oněch divých řádění. (O podobné situaci v době valících se vln tsunami na Vánoce 2004 na asijské pobřeží jsem psal jinde.)
A co je tu podstatné? Toto může dělat každý z nás. Nemusíme se vším čekat, až budeme tzv. „duchovní“, to bychom se nemuseli dočkat. Cesta se skládá z jednotlivých krůčků. Někdy stačí uvědomit si své možnosti, o kterých jsme nevěděli, nebo jsme měli představu, že to je jaksi jen pro ty „zasvěcené“. Nemělo by nám to zvedat troufale sebevědomí, jak jsme užiteční, ale je dobré se jen věcně, soustředěně a opravdově snažit o zklidnění a ztišení své, a to pak v představě posílat tam, kde se právě cosi děje, ať je to Asie nebo Amerika, nebo v menším Troubky či Jeseník. Jistě, že nejsme všemocní a tak ničivou sílu nerozpustíme. Ale i kdybychom ji zklidnili jednou miliontinou nebo miliardtinou, je z naší úrovně cosi dobrého vykonáno, a o to jde. Tak jako má význam třeba práce ochránců přírody, kteří z ohrožených jedinců některého druhu zachrání jen pranepatrný zlomek pro budoucnost, ale i to je dobré. Pak se stáváme vědomější a hodnotnější součástí světa. Co víc?
A opět aktuálně: Vůči silám atavistické asijské šamanské výkonné černé magie, jejímž je Putin vědomým aktivním stoupencem, čerpajícím z ní i pro agresi vůči světu, mohou pomoci jen živé síly Kristova impulsu, uskutečňované různými formami ve světě. Na nynější agresivní, pro lidstvo destrukční mentální tsunami, výhružně - i válečně - se nyní valící z Kremlu, lze - i z naší obyčejné úrovně - vysílat - za nás i za lidstvo - rozhodné síly odmítnutí, zdi, zákazu, pevnosti, soudržnosti západního křesťanského demokratického světa (byť s nedostatky). Na vnější úrovni - samozřejmě - aktivní činorodá účast v mezinárodních strukturách Západu.
.oOo.
2024 ©