Četl jsem v poslední době různé hluboké (mnohdy dost autoritativní, spletité a chaotické) duchovní úvahy o nynější situaci lidstva (včetně očkování). Mám k nim úctu, jsem vděčný za přeposlání, ale na mé jednodušší myšlení je to dřina, málem jsem si na mozku mozoly udělal, skoro nic si z nich nezapamatoval a po přečtení stále stejným zůstal. Je to má chyba. (Neznamená to, že bych nesledoval primitivní pyšnou bezohlednost některých anti-vakci.) I tak takovou dřinu doporučuji. Avšak pro ty, kteří jsou podobného jednoduššího ražení, jsem ve svých knížkách vyhledal (spokojen po dnešním třetím očkování) několik inspirací. Ostatně, v anthoposofickém tisku jsem četl argument, že vakcíny nepoškozují, pokud jsou doprovázeny vhodnou duchovní výchovou. Opět nevím, co vše může být onou výchovou, zda i něco krom RS, pokusím se tedy o malé inspirace snad v tomto směru. Možná udělám někdy pokračování.
Vše, co dnes na zemi prožíváme, je dílem minulosti. Jestliže nás Prozřetelnost postavila tam, kde stojíme, bylo to jistě nejvýše spravedlivé i pro náš osobní vývoj nutné. Kdyby mnozí z nás mohli pokračovat v takovém životě, jak si jej v duchu představují a jak by žádaly síly jejich podvědomí, došli by v budoucnosti k téměř nepředstavitelnému karmickému zatížení. Moudrost a Láska Prozřetelnosti nás však od toho chrání právě tím, že nás staví tu k chorobám, tu k nuzným poměrům, k těžkým problémům či nucené práci, protože by se nám jinak nechtělo pracovat, přemýšlet či pomáhat. Nebo učí člověka vážit si práce tím, že v určitých obdobích nastává nezaměstnanost. Vážit si zdraví tím, že přišla nebo hrozí choroba. To má hluboký sociální význam a vede lidstvo k pravému ocenění každého druhu lidské práce, jíž si lidstvo v minulosti nevážilo.
*
V boží ruce se jednou každé zlo rozpustí a zkrystalizuje znovu v dobro. Proto i naše zlo je jen stavebním kamenem k vědomé výstavbě dobra, pravdy, krásy, čistoty, ctnosti.
*
Nadsmyslová harmonie boží blízkosti může organizovat naši budoucnost a posilovat nás i ve snášení tíhy života, pokud se jí dovedeme s bezmeznou důvěrou svěřit.
*
Věříme, že duchovní láskou a pravdou přeměňujeme každé zlo v dobro a proto se nebojíme žádného zla, protože víme, že v ruce Prozřetelnosti je pákou lidského vývoje.
*
Kdyby vše pominulo, zůstane vždy jen láska, protože ta vyšla z Boha a je proto věčná. V duchovním světě i v našem dalším vývoji bude oceněno jen to, co vzniklo tvorbou lásky.
*
Posilují-li v nás svízele a pohromy důvěru v boží řízení, pak plní svůj účel a následky nemusí být vždy takové, jak se snad zprvu jeví.
*
Neprosme o okamžité odejmutí překážek, ale o pomoc a posilu jimi správně a s poučením projít.
*
Všechny drahokamy vnější nádhery, na kterých lpíme, se nám jednou promění ve vlastní ruce v hady a myši, jako to bývá v pohádkách. Budoucí odměna bývá negativem toho, na čem jsme lpěli, v čem jsme uvízli.
*
Často se zmítáme v duševních bolestech, že věci nejdou podle našich přání, ale zároveň odmítáme vztah důvěry k Prozřetelnosti. Zde sami zamezujeme působení její Milosti.
Bezohledné, nezodpovědné, nesprávné, chaotické, sobecké, ustrašené, vystresované myšlení a činy tvoří chaos a zastiňují světlo Boží.
*
Harmonické uspořádání a očisťování zemského života, či poctivá snaha o to, přinese později požehnání pro duchovní práci a její výsledky. Někdy chceme do budoucna cosi velkého a při tom zakopáváme v přítomnosti nevšímavě o malé.
*
Jsou dálky, které zanikly, ze kterých jsme připutovali. Jsou dálky, které nalézáme, ke kterým putujeme. A přesto: všude je jen tady, a vždy je jen teď.
*
Jednou, po projití vichřicemi, které jsme si na sebe uvalili našimi hříchy, se nám pod promytým vzduchem rozklene blankytná kopule tvořící se svatyně a budeme žít lehce, budeme se realizovat tím, že budeme myslit duchovno a jím tvořit.
Zatímco kdysi se za lásku k pravdě pokládal i život, například Jan Hus či Jana z Arku a mnoho dalších, nevyžaduje přítomná doba již mučednické smrti, jako kdysi, ale oběti jiné. Oběti vlastního pohodlí a klidu a třeba i dobrovolného nechání se vystavovat zlobě, nenávisti a pomluvám (Masaryk, Havel a jiní). Výstižně je tato historická změna vyjádřena u boskovického pomníku padlým obou světových válek:
MY DALI KREV A ŽIVOT, VY DEJTE LÁSKU A PRÁCI PRO BLAHO NÁRODA.
*
Základními rysy toho, kdo je (nebo začíná být) prostoupen Kristem je vědomí pospolitosti se světem (národem, lidstvem, živým tělesem Země, kosmem), a to, že veškeré jeho cítění, myšlení a konání je prolnuto nadějí.
*
Ti, kteří nám takzvaně ubližují, jsou urychlovateli našeho postupu a jsou jen nástrojem vyššího řízení pro naše tříbení tam, kde to potřebujeme. Boj proti nim proto nahraďme bojem proti své sebelítosti a ukřivděnosti, neboť sklízíme jen to, co jsme zaseli. I na druhých nám nejvíce vadí ty stránky, které sami ještě nemáme zpracované. Víme, že bez Božího svolení nám není zkřiven ani vlas na hlavě a že Prozřetelnost čeká jen na nás, na naše polepšení a projasnění, pokoru i odvahu, aby mohla tisícerými způsoby ihned vyřešit náš problém či situaci (tj. poslat nám možnost řešení), pokud již pro nás splnily účel.
*
Láska k pravdě povzbuzuje i moudrost a otevírá duchovní zrak. Láska k pravdě zahrnuje i moralitu, tedy rozeznávání jak dopadů našeho jednání na okolí, tak rozeznávání mravní kvality našeho denního niterného prožívání, nálad, zvyků, zálib, postojů, náhledů, představ... - A toto vše pěstovat ne pro osobní růst, ale z lásky k pravdě jako takové, tedy z touhy ji poznávat pro dobro světa. Pán už sám zařídí či napoví, kdy a jak můžeme být nástroji pravdy v konkrétních situacích.
*
V dnešní etapě vývoje, na dně zemské propasti, by člověk měl prosit o vedení v každém kroku, vždy vědět o boží lásce, ale ne ukolébaně, automaticky. Třeba i prosit a hledat, aby věděl, kam vlastně jde a kam by měl duchovní cestou vůbec jít, jinak si jen tak s něčím sebeuspokojivě hrajeme. Vykládáme si někteří o vyšších vibracích a energiích, o lásce, vedení, intuici, meditaci, relaxaci, transformaci, transcendenci, lenivě se chceme schovávat do boží sukně, ale skutečná duševní a duchovní práce, odpovědnost, odvaha, trpělivost nám často uniká (autor se omlouvá výjimkám, toto píše možná stylem – podle sebe soudím tebe). Nyní už je podobné hračičkaření i lechtání duchovní romantiky a duchovní pýchy nedostačující. Duchovní postup bývá i v přijímání vnějších nezdarů, vztahových zklamání, v sebezapření, ve vzdávání se přání, ba i ve vzdávání se přání duchovních zážitků. Pak je nám odměnou otevření nebes boží lásky. Tou se posléze i naše zemské poměry upraví.
*
Máme svobodnou vůli a zákon karmy. Toto dvojí nám dal Bůh jako podstatné. Svoboda je přetěžké břemeno, protože nese následky, a ne hned. O těch často nechceme nic vědět. A toužíme-li po milosti a vedení, po cestě vzhůru, pak to vyžaduje poctivé úsilí. Nelze dávat postup a vývoj do času, že snad někdy cosi v budoucnu, když denně můžeme na sobě pracovat a denně prosit o milost a vedení, denně uplatňovat lásku, touhu, odvahu, inteligenci. Je krásné vědět (ne jen tak hala bala si občas vzpomenout), že Mariánská bytost jakožto Matka našich duší může vést naše duše, pokud se k ní utíkáme. Může vést naše duše k prostoupení Duchem Kristovým. Pak nám vzchází naděje, že z každého bloudění nám pomůže se vzchopit. Prvním a základním předpokladem však je to bloudění připustit, rozpoznat a přiznat si. Ale i zde můžeme prosit o pomoc při takovémto aktivním sebepoznávání.
*
Vím, že přijal-li jsem, že božský Otec je můj pastýř, nemusím mít z ničeho obavy, protože v každé situaci Ho mohu poprosit o jeho Moc a Sílu jako svého skutečného otce, kterým také je. Úměrně tomu, jak se budu klást do Jeho dlaně, budu mít účast na Jeho duchovních statcích Lásky a Moudrosti i ochrany přede vším zlem. Za vše minulé, přítomné i budoucí Mu denně děkuji.
2024 ©