Témata v následujícím textu: Steiner předpověděl Rusku přesně to, co s ním vidíme nyní…: Temnota - ve všech smyslech slova; Kdo jiný než sami ukrajinští antroposofové, kteří prožívají peklo války na místě samém, by měli osvětlovat světu dění na Ukrajině; Krize velké části mezinárodní antroposofické komunity a její „hranice bádání“; Vypadá to jako by antroposofická komunita selhala ve zkoušce lidskosti; Další z našich antroposofických hříchů: nedat šanci něčemu novému, když pro nás Steinerem prozkoumaná oblast končí a „nic o tom neřekl“. Některé antrop. články o Ukrajině tak stále obsahují staré citáty, například o "aspiracích britského impéria", které už dávno neexistuje. To není živá duchovní věda, ale mrtvé překreslování ikon; Zbabělé bránění se informacím; Salonní teoretici Goetheana a jejich ovečky; Nynější nestoudná agonie proputinovské části antroposofů; Jejich kolaborace s masovým vrahem srovnatelným s Hitlerem je jejich největší mentální zločin od 2. světové války; Zdá se, jako by kremelští ideologové četli některé články a komentáře některých antroposofů o "trojjediné ruské duši" a nepřítomnosti ukrajinského Archanděla – nacházejí společnou řeč; Rakovina kremelské antihumanity metastázuje i k nám;Rusko je střela mířená do kostela...
.oOo.
„Nejen antroposofickými kruhy dnes hýbe zásadní otázka postoje společnosti k válce na Ukrajině a především otázka příčin různých postojů. Mlčení nebo dokonce omlouvání ruské agrese mne vede k závěru, že řada antroposofů nepochopila myšlenky Rudolfa Steinera a vyvozuje z útržků jeho myšlenek chybné závěry, ať už je to v prostředí západoevropského poklidu a relativního blahobytu nebo vlivem cílené ruské dezinformační kampaně ve Východní Evropě.
Vše vrcholí, když tito rádoby antroposofové nálepkují ostatní s jiným názorem z rusofobie. Kdo jiný než sami ukrajinští antroposofové, kteří prožívají peklo války na místě samém, by měli osvětlovat světu dění na Ukrajině.
Proto se vracím k textu Sergeje Kopyla z letošního roku, kterým aktualizuje svoje myšlenky k tomuto tématu z roku 2014. V originále zveřejnila tento text v srpnu na sociálních sítích již paní Veselková z Obce křesťanů a já jsem následně ve spolupráci s panem Jirkou a Funkem tento text jazykově upravil, za případné nedostatky v korektuře se předem omlouvám... Předchozí prohlášení z roku 2015 je k dispozici ve čtyřech částech na mém blogu http://zdenek-beil.bloger.cz“ Zdeněk Beil
"Dobrý večer z Ukrajiny
Jmenuji se Sergej Kopyl, jsem zástupcem kyjevské antroposofické pobočky.
Již mnoho let je jedním z mých neoficiálních fenomenologických úkolů pozorování a popis společenského dění na Ukrajině. Z nějakého důvodu se reálné pochopení mých pozorování a popisů stává kamenem úrazu pro mnoho zástupců mezinárodní antroposofické komunity.
Tento fakt už byl příznakem vážné krize ve vnímání antroposofů, když se Ukrajinci snažili Evropanům vysvětlit motivy svých společenských činů například na Majdanu. Panoval zde pocit, že musí ozřejmit samotné základy morálky.
Přesto se o Majdanu 2014 a dalším vývoji země vedlo mnoho rozhovorů a napsalo mnoho textů. V roce 2017 jsme v Kyjevě uspořádali velkou konferenci „Duše Evropy“ a zdálo se, že ukrajinské aspirace v antroposofickém světě jsou konečně více či méně jasné.
A před několika měsíci začala totální válka s Ruskem. Mysleli jsme si, že psát a vysvětlovat už není více potřeba. Konečně. Protože se vše stalo zřejmé, masky byly shozeny, jsme svědky přímé agrese pod vlajkami Ruské federace proti nezávislé demokratické zemi. Mlha "občanské války na Ukrajině" se rozptýlila a vše se stalo jednoduchým a transparentním.
Je to pravda?
A překvapivě pro velkou část civilizovaného světa ano. I pro velkou část dříve údajně "proruských" lidí na Ukrajině - ano. Ale pro velkou část mezinárodního antroposofického hnutí - ne! Tak velkou část, že očividně jde daleko za hranici chápání a děsí téměř většinu. Vypadá to jako by antroposofická komunita selhala ve zkoušce lidskosti. Ostatně by se zdálo, že zdravý lidský smysl pro pravdu by v takové samozřejmosti neměl klopýtat. Krize je ještě hlubší než v předchozích letech.
Dnes však není chuť ani síla o tom znovu začít diskuzi, přesvědčovat, ospravedlňovat atd. a já osobně, a naprostá většina mých ukrajinských přátel dnes válčíme - buď přímo v řadách armády, nebo jako dobrovolníci na informační, ekonomické či modlitební/meditativní frontě. Jde totiž o naši existenci. Jak to dnes na Ukrajině zní – čas slov a přesvědčování pominul, nastal čas jednat.
Na úvod proto uveďme jen několik horkých tezí, jejichž potvrzení se naskýtá nalézt pozorováním reality. Vkládám od nynějška naději do skutečnosti, že se dostane lidstvo z této krize, v níž se ocitla velká část mezinárodní antroposofické komunity: realita, která se musí „postavit proti nesprávnému myšlení a napravit ho“ (© RS).
Celý tento text není ani v nejmenším určen k oslovení ruských antroposofů. Netýká se to těch přátel, kteří plně chápou a sdílí pozici Ukrajinců a přejí Ukrajině vítězství. Text je určen konkrétně těm, pro které "není to tak jasné" nebo „určitě není všechno v pořádku“ – i tam již čas na komunikaci uplynul. Není třeba „rozumět druhé straně“, absolutně není třeba „znovu stavět mosty“ a „obnovovat to, co politici údajně zničili.” Jedna ze dvou stran neuznává právo té druhé na nezávislou existenci, ale považuje ho za součást sebe sama. Hranic proto není příliš mnoho, nestačí. Tyto "mosty" - a ve skutečnosti lepkavé prsty objetí, které narušují vaše osobní hranice - by měly být dnes zničeny. Stejně jako v rodině je potřeba přerušit silná pokrevní pouta, aby se v budoucnu, dá-li Bůh, mohlo zrodit duchovní bratrství.
Pozorujeme epochální událost v reálném čase: jeden národ je konečně oddělen od stínu druhého.
Zde je jeden ze skutečných hříchů našeho antroposofického vnímání (toto „anthroposofické my“ používám vědomě z bratrského cítění a také z vlastní viny za nesprávné úsudky ohledně jiných záležitostí).
Konkrétně: na otázku "Má Ukrajina svého Archanděla národa nebo tento Archanděl působí jen v Rusku?" - jsme museli po mnoho let z různých stran slyšet buď jednoznačné "ne!", nebo vyhýbavé "Steiner o tom nic neříkal, takže..." - a pak ze strachu spíše "ne" než "ano".
A to je další z našich antroposofických hříchů: nedat šanci něčemu novému, když pro nás Steinerem prozkoumaná oblast končí a „nic o tom neřekl“. Některé články o Ukrajině tak stále obsahují staré citáty, například o "aspiracích britského impéria", které už dávno neexistuje. To není živá duchovní věda, ale mrtvé překreslování ikon.
Dnes se toto "Steiner neřekl nic o existenci ukrajinského Archanděla národa" stává doslova něčím strašným: ideologií nacismu. Zdá se, že kremelští ideologové četli některé články a komentáře antroposofů o "trojjediné ruské duši" a nepřítomnosti ukrajinského Archanděla.
Pro antroposofy jsou tato tvrzení jen abstraktními myšlenkovými konstrukcemi, což je snadno doložitelné. Nikdo není ochoten pro jejich obhajobu cokoli obětovat, natož za ně zemřít. To je zásadní hledisko.
Kreml ale takové myšlenky používá jako důvod k akci. Konkrétní fyzické vojenské akci k obnovení moci nad „vlastní zemí“. A je připraven pro ně zabíjet a dokonce hrát vabank, čímž ohrozí svou samotnou existenci.
A to je velmi závažný hřích antroposofického vnímání světa. Kvůli takovým nezodpovědným myšlenkám, slovům a pocitům se zrodilo monstrum, které je připraveno zničit celý národ i s jeho jazykem a kulturou a jako ospravedlnění pro své konání používá antroposofii.
Nikdo (nikdo!) z těch, kteří arogantně prohlásili, že "žádný ukrajinský Archanděl neexistuje", není zasvěcencem a jasnovidcem takového stupně, aby se za svá slova zodpovídal v celé závažnosti duchovního světa.
Protože skutečnost s nemilosrdnou samozřejmostí ukázala pravý opak. Tam, kde podle těchto teoretických konstrukcí mělo být prázdné místo, uměle vytvořené, bez archanděla a vůle ke svobodě, bylo najednou něco zcela reálného, něco za co jsou miliony lidí ochotny bojovat a obětovat své životy. A místo "pádu Ukrajiny za tři dny" a masového vítání "osvoboditelů" s květinami, jak očekávali příznivci "trojjediné ruské duše", tu máme téměř půl roku zuřivého odporu celé země.
Taková je realita.
A vyvrací všechny nezodpovědné hry s myslí a tvrdí: Archanděl Ukrajiny existuje! A bojuje za svou svobodu.
Takže - pokračování příště!"
.oOo.
Na FB autora jsou reakce na Kopylovo prohlášení, vyvěsil na blog i FB:
Daniela Einsdorf
Je nesmírně ostudné a neodpustitelné, že v antroposofických řadách členů se nadále potvrzují takovéto bezmyšlenkovité a hloupé výroky o Ukrajině. Člověk se musí stydět za své mentální omezení ! Některé věci by asi bylo lepší, kdyby byl Steiner neříkal, protože je to nereflexní a jednostranně se modlí někteří členové. A některým lidem ta antroposofie nedochází, asi by si měli přečíst jiný obsah. Vznikl celý roj arogance jen-know-how-to-vše-vše-vědí.
Také přichází z kopce Dornacher. Hluboce toho lituji (Kdo může učinit věrohodné prohlášení o archandělech? )
Kim Munch Michelsen
Sergey věřím, že Michael stojí za Ukrajinou. Jako možná jediná země na světě máte prezidenta, který jedná inteligentně, to jen proto, že to, co se děje nyní, je důležité vidět z pohledu duchovního světa. Co se týče dezinformovaných antroposofistů, to čím prochází celý svět, je zvednutí závoje a mnozí žijí v iluzi, nepřemýšlí, jen opakují některé názory, které nasáli z pochybných zdrojů. Ale tato iluze bude propíchnuta způsobem, který nelze ignorovat. Je to aspoň radost, že jsou trochu bezvýznamná menšina.
Liliana Vezhbovska
Moc děkuji, Sergeji. Velmi důležité slovo... Klíčové body, které mi způsobily skutečné "déja vu" (z jednoho snu dávno před těmito dny, kdy jsem si po probuzení nemohla vzpomenout na text, který jsem viděla...). 1)
Nečtený nebo sobecky interpretovaný se ze Steinera stává doslova ideologie nacismu. 2) pozornost k oblastem Steinerem neprozkoumaným, zřejmě s nadějí, že, maje k dispozici metodu duchovní vědy, v ní bude někdo jistě pokračovat.
Tyto průzkumy však moderní antroposofové nikdy neprováděli, místo toho byly stanoveny "hranice" v bádání (za zmínku stojí jen Prokofjevova škola), které později metamorfovaly v obvyklé tabu pro komunitu a bezúčelné vytváření mrtvých schémat - jakoby "u šálku čaje". ...Nevím, jestli to četl Kreml, ale už samotná inspirace takovými myšlenkami a z toho plynoucí nemoc antihumanismu by měla být pro antroposofické společenství, které vědomě či nevědomě vychovalo monstrum
3) nezištnosti, které vyrůstá ze stejných myšlenek na této zemi, smysl pro nového rytířského ducha, něco, co se prodírá k obrodě lidskosti a ví, čemu přesně se staví na odpor... A nevím, vždycky jsem opouštěl všechna setkání, kde někdo zpochybňoval existenci Archanděla Ukrajiny, protože jsem nepotřeboval dokazovat axiomy. Možná je opravdu důležité to nahlas hlásat... A poslední dobou si často říkám, že si na Steinerovu řeč o Archandělovi Ruska nepamatuji))). Steiner všude mluví o "ruské duši", které nerozumí její obyvatelé, kteří se ztratili. A že jedině její pochopení by je mělo přivést k duchu... Jinak - předpověděl Rusku přesně to, co s ním vidíme nyní... Temnota - ve všech smyslech slova. Proto má s Duchem lidu problémy někdo jiný - ne naše identita... A je za dvojníky, simulanty, zloději jmen a dějin nějaká duchovní podstata?
Gosha Gorgoshidze
(https://www.facebook.com/gosha.gorgoshidze?comment_id=Y29tbWVudDoxMDIyNzIxNjE3Mjg5NDI0N183NDg0Nzg3NDYyNjQ4MDY%3D&__cft__[0]=AZVHI61Ghves9WxAYrGcsDouC5EDfOkCC1-qzX_OENlqIXkoMq6zgCK3JluJzCzu-yxETz7MGuyz70iwfhIcQZ2mDGUgjIlYAKxFOvz7p40T1PWsANHF5g8PrGF34EYc3ZF7YS73KGTNHiFzd6mzImml&__tn__=R]-R>)
Kamenné texty jsou interpretovány a instrumentalizovány. V této oblasti je spousta povrchnosti a naivity. Nevědomá anglofobie je pravda, že mnoho antroposofů je ve střední Evropě také pro Rusko. Věci vidíte jen v geopolitice a vůbec nemáte vnímání pro samotnou Ukrajinu. Antroposofie se pro ně stala naivní duchovní náladou, která mezitím připomíná Duginovu ideologii. Je to tragické, ale díky Bohu jsou tací, kteří neztratili schopnost vnímání a dokáží vidět věci. Šťastný Den nezávislosti, drahá Ukrajino!
.oOo.
Průzkum: Přes polovinu Slováků fandí spíš Rusku - Novinky <https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-pruzkum-slovaci-fandi-spis-rusku-40408722>
.oOo.
Podle eseje Timothyho Snydera - Ukrajinský odpor proti zdánlivě drtivé převaze připomněl světu, že demokracie neznamená přijmout zdánlivý verdikt dějin. Jde o vytváření dějin, snahu o naplňování lidských hodnot navzdory tíze impéria, oligarchie a propagandy a zároveň o odhalování dosud netušených možností.
Více: https://denikn.cz/962127/rusko-musi-prohrat-ukrajina-musi-zvitezit-tady-jsou-duvody-proc/?ref=tit
https://denikn.cz/962127/rusko-musi-prohrat-ukrajina-musi-zvitezit-tady-jsou-duvody-proc/?ref=tit
.oOo.
Ruští vojáci na Ukrajině: … Toalety vidí mnohdy poprvé v životě. Kyjev zveřejnil záznam hovoru ruského vojáka se svou matkou. Mimo jiné se chlubil tím, co všechno se mu na Ukrajině podařilo ukrást. "Mám pro tebe kosmetiku. Pro sebe jsem ukradl trenky. Oblečení tu mají kvalitní. Každý Rus tady něco krade a pak to nosí do tanku. Když budu mít možnost ho schovat, vzal bych i notebook.“
A ještě jednou z kajícné rukopisné pozůstalosti Vítězslava Nezvala (Martin Putna)
"Rusko je zlý osud, Rusko je zlý osud
Nejhorší, co svět zakusil dosud
Rusko je vosa, není žádná včela
Rusko je střela mířená do kostela
Rusko je lidský pláč a carský smích
Rusko je modla. Věřit v ně je hřích
Rusko, ach Rusko, eden kruťasů
Rusko je puch zpod ďáblova ocasu“
.oOo.
Zdá se, že leckteří antroposofové - a chce se věřit že je jich menšina - se vůči zločinům Ruska uvedli do stavu jakési agonie. Pokud pochopili, že je ostudné zločiny Rusů nadále obhajovat (a bylo to nestoudné od samého počátku), pak strčili hlavu do písku. Je nebezpečí, že už jim tam zůstane. Už nyní je pro ně těžké obhajovat své proputinovské názory, a bude to stále těžší. Mezi slušnými lidmi přišli o prestiž. Nevšimli si toho. Vytvořili si svůj nadřazený mentální egregor, bublinu, odkud bude stále obtížnější se morálně a logicky vzchopit, osamostatnit a vystoupit. Cíleně a zbaběle se brání informacím, které by je mohly znejistit, jde tedy o socio-psychologický jev typického konfirmačního zkreslování.
Své často mnohaleté studium Steinera nyní ukázali jako povrchní, bez intelektuálního a zejména morálního pochopení a použití. U některých našich antroposofů může být jejich častá anglo- a amerikofobie navíc i důsledkem jejich infikace někdejší komunistickou paranoidní ideologií, nyní možná servilně přebíranou i z Ruska, kde dosud nostalgicky přetrvává.
V době nastávající perestrojky tu běžel závažný a na dobu odvážný přiznávací gruzínský velkofilm z r. 1984 Pokajanie. Končí obnovou zbořeného chrámu jako symbolu naděje, jako jediné možnosti pro dobrou budoucnost. Bylo to umělecky hodnotné zpracování celé osudové národní tragiky, v závěru i s jedinou nadějí pro budoucnost – vykonání plného národního pokání za všechny viny. Přirovnal jsem to tehdy, možná s trochou přehánění, k jakési Beethovenově Deváté v oblasti filmu. Ten film měl a musel být udělán. Má podobné dějové schéma jako koprodukční film podle Křižanova námětu z roku 1998 Je třeba zabít Sekala.
Z dobové kritiky: POKÁNÍ je nesporně mimořádný film, jehož poselství není možné v žádném případě zužovat na pojmy jako superego nebo komunismus. Vznešené ideály, velké myšlenky, vypjatý patos, vznosná gesta, to všechno jsou rovněž "jednom" lidské pojmy a nezachází-li se s nimi s náležitou úctou, velmi rychle retardují - i na zločin. Poznávací funkce filmu, o nějž se vydatně spoluzasloužil tehdejší generální tajemník gruzínských komunistů a pozdější ministr zahraničí gorbačevovské pěrestrojky i gruzínský prezident Eduard Ševarnadze, byla nesmírná (mj. upozornění na závažnost gruzínského kulturního národního dědictví, potvrzení existence zapíraných tzv. psychušek, čili zneužívání psychiatrie pro politické účely). Film přerůstá pro toho, kdo chce a umí naslouchat, do nadčasového podobenství o základních prvcích všelidských ideálů: lásce, nenávisti, šlechetnosti i zločinu. A velkolepá filmová řeč, která je jeho základním vyjadřovacím prostředkem, nesporně spoludovytváří nadčasový rozměr nejen díla, ale i odkazu svého pozoruhodného tvůrce.
Výstižné až skoro prorocké podobenství o krutém městském starostovi Varlamovi, který ani po smrti nenašel klid v hrobě, jako by předznamenalo varování pro Putina.
A jediná naděje pro budoucnost Ruska je POKÁNÍ.
A na závěr - modleme se za naše bratry z Ukrajiny: ty živé - ohrožené, napadené, mučené a trpící, i za duše zavražděných, každý podle svého nebo s inspirací předchozího článku ze 14. 9. na těchto stránkách.
/Spolupráce: Zdeněk Beil, Jiří Jabůrek, Martin Dohnal, Karel Jirka/
2024 ©