Přítel multimediální tvůrce, který se mnou už ledacos na Youtube či jinam natočil, mi po nedávném točení na téma podstaty spánku a snů a mysterií čísla sedm sdělil, že mne bude muset stříhat. Tak nevím – záznam nebo vlasy? Nebo obojí? Prozatím dal na facebook tři fotky z natáčení (facebook mi kamarádsky sám od sebe založil a obhospodařuje ho, před tím jsem nevěděl, co to ten fcb je). To stříhání chápu, moje přeřeky, časté é é é , roztržité pohledy na dění mimo kameru a rozpačité hledání slov by byly únavné.
Někdy chceme jet točit kousek za Prahu, na Levý Hradec – první ohnisko křesťanství na našem území. Možná na téma našeho vztahu k Matce Zemi a k prožívání posvátných míst naší vlasti. A pak možná, bude-li dáno, časem desítky dalších témat.
Tentokrát mne posadil za dům na trávu ke bříze. Očekával jsem lecjaké prostředí, ale toto naaranžování bylo asi to nejlepší. Sám bych na to nepřišel. Břízy mám odjakživa rád, i proto, že jsou jediným bílým stromem, odolávají i největším mrazům a jejich větve jsou velmi elastické. Kdysi bývala bříza lesníky zvána matkou paseky. Každý strom má nejen svou auru, ale i jemné vibrační znění, spíš jen pocitové, než fyzicky sluchové. Oproti tvrdému znění až hučení takového dubu, kaštanu či buku, nebo láskyplnému pohostinnému znění lípy, je lyrické znění břízky něco jako lehký popěvek mladé pasačky, žijící v nevinnosti napojení na přírodní bytosti a radostně chválící Tvůrce. Zároveň ale i dívky odolné nepřízním počasí. A tak jsme tam na okraji Prahy cosi natočili. Když jsem si pak povídal s jeho pětiletou Aničkou, které jsem šel kdysi za kmotra, připomněla mi svou ryzostí a nevinností tu břízu, co mají před domem. Víla břízy musí být překrásná, i když ji nevidíme. Lze ji ale aspoň v duchu pozdravit, třeba bude ráda. Možná jste někteří četli příběh na tomto webu o setkání paní Marty s kaštanovou vílou ze Skalky.
Nejsa bestsellerista ani davový influecer (alespoň tyto ambice nemám), točil jsem to a píšu to pro užší okruh spřízněných duší, i když se třeba fyzicky neznáme. Nebo že už se tedy takto známe?