Pan prezident dal jiskru odhodlání. "Jsme všichni jeden tým."
Když jsme se za komunistů pod ruskou nadvládou a jejich zdejších pohůnků ve škole učili, jak jsme my Češi za dob Rakousko-Uherska či za Masarykovy republiky úpěli, říkal jsem si – Jó, to se nám to úpělo. Za dob monarchie jsme za to národní odstrčení ovšem spíš nemohli. Ale vyhovovalo mnohým jako alibi pro svou nečinnost. A dnes? Za doby posledního desetiletí jsme – krom národních kolaborantů – trpěli pod monarchií zemanismu. Né hmotně, ale duchovně, kulturně, národně, i s opakovanou mezinárodní ostudou. Jenže, z vůle nadpoloviční většiny voličů, která ho opakovaně zvolila. Dá se tedy vůbec říkat, že jsme úpěli? Tedy - úpěli neprávem? Naopak – sami jsme zvolili, že budem devastováni sprostotou, nízkostí, zlomyslností. Tak co si zasloužíme? Nynějšího slušného prezidenta? Kéž by. Snažme se o to. Naše dobrá volba může být skvělá možnost pro úroveň národa - vnitřní i mezinárodní. Nezavalíme ho skepsí, zradou odvěkých národních ideálů, nízkostí? Přínosci demokracie, počínaje Václavem Havlem, se sami stávají obětmi demokracie – svobody slova, tedy i beztrestného pomlouvání, snižování, sprostoty, okopávání kotníků lůzou. Tak už to chodí, jinak asi nelze. Prosazování každé hodnoty, i pokud jde o naši národní budoucnost, vyžaduje oběti.
Nyní se volbou projevila a promluvila i dobrá stránka naší národní duše.
Konečně prožívám po letech štěstí – to které plyne z aktuálního ztotožnění s národem, kam mi bylo kdysi určeno se vtělit. Štěstí z toho, že alespoň nadpoloviční většina zvolila pravé hodnoty, na rozdíl od dosavadní nízkosti, cynismu, osobní ješitnosti, vlastizrádcovství, degradace prezidentství, sprostoty (v pravém slova smyslu). Je to naděje pro budoucnost. Kéž mohou naši potomci vyrůstat ve svobodě poznávání pravdy a slušnosti.
Žádný vládce není všemocný a neomylný – ale záleží na nás: podpoříme hodnoty pokory, humanity, pravdivosti, národních ctností i osobní laskavosti nynějšího prezidenta, nebo ho utopíme v hašteření, nízkosti, ubohosti? Není to věc pouhého názoru, ale osobní kvality. Každý z nás je kamínkem mozaiky – i se zlomkem odpovědnosti. Z těchto zlomků si utvoříme budoucnost - svou i našich dětí.
Po dobu Husákova a pak Zemanova temna jsem nevěděl, co bude dál. Nevěděl jsem, zda se někdy dožiju opětného přiblížení se národa k jeho duši. A došlo k tomu. Jistě, jak řekl náš pan prezident, to nebude lehké. Ale slibovat lehkost by byla nezodpovědnost. Tak jako řekl John Kennedy při zvolení, že americký lid čeká těžká práce. Nesliboval ráj, nevyřizoval si účty, ale pronesl: „Neptejte se, co pro vás může udělat vaše země. Ptejte se, co můžete udělat pro svou zemi,“ Stoupl tím u Američanů na váze, věděli že ho mohou brát vážně. Podobně řekl Petr Pavel to zásadní: „Nebude to lehké, ale zvládneme to.“ A co my? Počkáme si „za bukem“, až se našemu panu prezidentovi něco nepodaří (nikdo nejsme stoprocentně dokonalý), abychom zvedli prapor zloby, nebo přistoupíme na to, že jsme s ním na jedné lodi, konečně smysluplné, tak jako na to přistupuje on a jeho vzácná žena? Vlastně - i to je příznačné: Jak pohrdavý, cynický až vulgární byl Zemanův vztah k ženství, a jak krásný harmonický pár vidíme dnes? I to nabývá pro náš budoucí národní vývoj na důležitosti. Eva a Petr...
.oOo.
A Maria G.: Četla jsem váš nový příspěvek, kterým jste zhodnotil změnu hlavy naší země. Já se musím přiznat, že jsem se "usalašila" před televizi, aby mi nic neuniklo od ranního výjezdu Petra Pavla z domova. Celá ta atmosféra, obležení lidmi a jejich radost, to mě úplně vtáhlo do té úlevné radosti. Večer ještě byl přidaný rozhovor se skvělým moderátorem Kubalem.
Ta úlevná a nadějeplná radost byla opravdu intenzivní. K večeru jsem měla kolem sebe hromádku uplakaných kapesníků. Prý jsem nebyla sama, takhle nás reagovalo hodně.
Bude to mít pan prezident moc těžké. Musíme se modlit za jeho ochranu a sílu, stejně jako duchovní hodnostáři Graubner, Malý a jiní a kromě jiného i hlavní rabín ve Svatováclavské kapli. Zněl zvon Zikmund, Petr Pavel jako voják dostal do ruky meč sv. Václava, který ležel před jeho lebkou, oba předměty vystavené v kapli. Jako vrchol Dvořákovo Te Deum.
Doufám, že když se zachoval jako hrdina a dvakrát dokonce dobrovolně nastavil svůj život ve skutečné válce, že mu i teď bude poskytnuta Prozřetelností ochrana.
V té temnotě současné koncentrace zla u nás a hlavně na východ u nás, zase svítí světlo naděje. Snad si lidé budou vážit osobnosti nové hlavy státu a nebudou propadat skepsi. Právě ta jasnost i v nesouhlasech mne až překvapila. Je tam i dost Havlova stylu. Jsem ráda, že byla takto před celým národem udělaná jasná morální tečka za zvrácenostmi zemanismu.
Stejně tak se musíme modlit za statečné Ukrajince a jejich prezidenta. Muž, stejně starý jako můj syn, původně herec a tanečník a nyní opravdový hrdina, silný tak moc, že je vzorem všem Ukrajincům.
Snad i Petr Pavel bude všem, nebo alespoň většině lidí v naší zemi nadějí a nebudou rezignovat a tolerovat morální bahno, které trvalo neuvěřitelných 20 let.
Nové jaro ať zvítězí nejen v přírodě.
.oOo.
2024 ©