Vzácný mystický Marty prožitek, jako ostatně většina, byl opět nečekaný, ale silný a při plném vědomí a souběžném sledování intelektem. Poté zaznamenala: Laskavá tvář Panny Marie Sedmibolestné na jejím venkovním obrazu vysoko nad vchodovými dveřmi je skloněna dolů k lidem, jako by hleděla do lidských srdcí, která tolik potřebují povzbuzení k prožívání svých bolestí, aby unesla tíhu všech běd, které ve svých životech prožívají. Sedm blesků protíná srdce božské Matky a Ona v pokoře přijímá tu sedmerou bolest, aby ji prožila a proměnila v Lásku ke všem lidským duším, aby každé duši tím řekla, že musí učinit totéž - protože Láska je tou jedinou mocnou silou, která všechnu bolest zhojí. Co jsou proti tomu různé psycho-servisy, kurzy, "odblokovávání"? Jen úhyby, které nikomu trvale nepomohou, chybí-li láska a celoživotní vztah k Bohu.
Hleděla jsem dlouho na Její obraz, zasazený v portálu chrámu, až jsem pak šla k zamčené mříži u vchodu. Sedám si u ní na tašku a soustřeďuji se k modlitbě. Najednou spatřuji, jak z dalekého prostoru za kostelem směřují k oltářní straně dva stříbrné paprsky jako zářící nitě a nad nimi se objevuje zprvu malá postavička bíle oděná. Blíží se sem, paprsky z daleké perspektivy se rozšiřují a postavička mezi nimi se zvětšuje. Je už velkou postavou v zářícím bílomodrém rouchu zahaleném v bílý průsvitný závoj. Ten je přidržován zlatými hvězdičkami, které zdobí i líbeznou tvář božské Panny, a pak směrem dolů řetěz ze zlatých hvězdiček obtáčí několikrát dokola celou Její postavu. Pomalu se z protější strany blíží ke zdi kostela - a pak vklouzává do obrazu nad oltářem, který oživuje a rozzáří modrým svitem. I Její božský úsměv ozáří celý chrám. V tu chvíli si uvědomuji, že vysílá ze svého Srdce proudy Lásky, které plní chrám. Síla Její Lásky je síla překonání všech bolestí, které Její milující srdce muselo prožít. Je to bolest proměněná v Lásku. A tak tato mohutná síla Lásky, která rozumí každé duši, plní chrám a zůstává v jeho prostoru k překonání a proměnění každé bolesti. Začínám zde poprvé v životě chápat významnou věc: Že význam uctívání Panny Marie Sedmibolestné nemá znamenat jen snahu hroužit se k uctění Její památky do Jejích bolestí a litovat Ji, ale hlavně čerpat posilu z Její Lásky. Všechny naše ctnosti, nectnosti, bolesti pocházejí původně ze sil sedmi základních planet (každá z nich má pro nás své dobré i bolavé vlivy) a Maria tím, že všechny tyto bolesti ve své čistotě a Bohem naplněné duši prožila a proměnila v Lásku, zanechala zde posilující stopu všem dalším duším a může je svou silou znovu a znovu podpírat. Můžeme čerpat sílu Její Lásky, kterou pro všechna budoucí pokolení překonala všechny bolesti, celou jejich sedmiplanetární škálu, kterou musí duše postupně projít...
Stála jsem u mříže a nechala se prostupovat touto Láskou a přemýšlela, proč Láska při tomto mém imaginačním a inspiračním prožitku zůstává jen v prostoru kostela a neproudí ven, tam dolů k lidem do města a dál, aby se dotkla každé duše. Jistě to má svůj význam. Pochopila jsem, že tato Láska božské Matky je zde jiná, než jsem byla odjinud zvyklá. Není to Láska žehnající do šíře, ale Láskou, kterou si musí každá duše sama vydobýt překonáním všech bolestí. A těch bolestí je mnoho: jsou to všechny lidské bolesti, které si člověk způsobuje svým nesprávným myšlením, cítěním, svými činy i slovy - motivovanými sobectvím a neustálým chtěním něčeho. Jsou to všechny negace, které v sobě člověk nosí a pěstuje, vše, co ničí panenství duše a degraduje její čistotu. Jako je duše se svými bolestmi sama a musí do svého středu přijmout mariánský paprsek Milosti, i do tohoto chrámu je Láska Mariina koncentrována jediným mocným proudem...
A tak na kopci nad Krnovem je chrám, který je naplněn Láskou ze všech prožitých, přijatých a proměněných bolestí, které božská Matka prožila za každou lidskou duši, aby jí dala sílu, kterou může bolest proměnit v lásku. - Tak tedy, lidská duše, přijď do tohoto posvátného místa a dostane se ti veliké pomoci od Sedmibolestné božské Matky, abys mohla všechny bolesti svého života proměnit v lásku!
.oOo.
Na přelomu 1. a 2. tisíciletí se zasvěcovacími procesy v Chartres ujasnilo, že Světová duše neboli Věčné ženství celého Universa, jsou neoddělitelné od Panny Marie, individuální osoby boží Matky, která doprovází lidstvo. Stala se jejím vtěleným lidským reprezentantem. Kdysi bylo vnímání Královny nebes společným vlastnictvím všech lidí. Ve starém Egyptě vzhlíželi vzhůru k Isidě, která rodí dítě, Hora. Řekové uctívali Demeteru v mysteriích eleusinských. A i druidové měli svoji madonu, kterou nazývali Virgini Pariturae.
Veliký dar a tajemství lidské existence spočívá ve skutečnosti, že každý jedinec, jakkoliv nepatrnou částí celého kosmu je, má ve své duši kopii Světové duše, i když více či méně latentní. Tato duše sama uskutečňuje schopnost poznání. Lidské city jsou pro duši tím, jako je potrava pro tělo. Neměli bychom přehlížet důležitý fakt, že city jako údiv, dobrá vůle, ohleduplnost, vcítivost, štědrost, obdiv a oddaná úcta jsou výživnými látkami, které přinášejí duši zdraví a sílu - a obzvláště schopnost poznání sebe sama. I proto je nutné city kontrolovat a korigovat moudrostí.
2024 ©