K dnešnímu mariánskému svátku (ony síly lze ale nalézt i kdykoliv jindy) uveďme dvě kapitolky, které jsem přepracoval podle knih Epopej Mariánství a Mariánství a Slovanství III. milénia. Jsou to prožitky z našich každoročních toulek po vlasti, zejména v 80. a 90. letech, kde Marta - dle svých duchovních možností - v tichosti posvěcovala jak místa posvátná (či obnovovala dávná posvěcení novými silami), tak místa poznamenaná hříchem a násilím (Velké Losiny aj.), aniž by to komukoliv říkala. Ani tyto záznamy nepořizovala s vědomím, že budou jednou zveřejněny.
Zlatá nit v Klokotech
V Klokotech, dnes přičleněných k Táboru, je komplex poutního kostela Panny Marie s ambity, branami a kaplemi z počátku 18. století. Při návštěvě kostela, obklopeného právě kvetoucí růžovou zahradou, měla Marta H. tento prožitek:
Přišli jsme do kostela po mši, kdy tepaná mříž byla již zavřena a jen vůně kadidla se ještě šířila celým prostorem kostela. Usedla jsem tedy na židli za mříží a tiše se soustředila na Boží Matku, jejíž obraz září nad oltářem. Světlo letního poledne zářilo v celém kostele... Tu jsem viděla, jak celý chrám je plný lidí, všichni sedí v tiché modlitbě, hlavy skloněné. Hlavně tam bylo hodně starších žen s bílými šátky na hlavách. Byla to imaginace lidí, kteří se kdy v minulosti v kostele opravdově modlili. Tu jsem viděla, jak od každého člověka, z jeho srdce, jde silná zlatá niť vzhůru až do kopule chrámu, kde se všechny zlaté nitě sbíhají do jediné a jimi vlastně proudí požehnání Boží Matky do srdce každého z nich. Celý kostel se tím zlatem rozzářil.
Najednou od dveří zadul chladný vítr a v jediném okamžiku odnesl pryč všechny zlaté niti. Prostor chrámu potemněl, ale lidé se modlili dál. Tu opět zazářilo s výše světlo a opět každé lidské srdce dostalo svou zlatou nit jako důkaz spojení a požehnání od Božské Matičky. Třikrát se stalo, že vítr odnesl zlaté niti ze srdcí lidí, ale přece mateřská Láska svaté Matky nedopustila, aby lidé byli o její požehnání připraveni a aby zlý vítr je odloučil od její žehnající Lásky. Touto imaginací se projevilo a zpřítomnilo veškeré požehnání, které se zde v minulosti odehrálo.
Údajně zde již v pravěku stávala svatyně s vysokou energií. Na těchto dávných místech pak v době křesťanské docházelo k projevům milosti či tzv. zázrakům a citlivými lidmi zde byly opět zakládány svatyně. I zde byla ve středověku na památku mariánského zázraku zřízena kaple, později malý kostelík, dnes velký kostel. Proto i zde máme blíž k požehnání vyššího světa.
Skvost v Bráně Šumavy
V řadě kostelů můžeme nalézt téměř stejné vlivy: elementály (tj. útvary mentálních výronů) sobeckých proseb za uzdravení, posmrtnou spásu, vlichocování se do Boží přízně a mnohé další stopy sobeckých přání, které se při zemi povalují. I méně citliví návštěvníci bezděčně zacítí skličující pocit, který mnohdy bezděčně připisují přísnosti prostředí, vlastní "beznadějné" hříšnosti apod. Na jiných místech, hlavně před oltářem, bývají úlevné a povznášející síly. Velmi záleží, jací lidé se zde modlívali, jakou náplň mívala jejich modlitba, ale samozřejmě je důležitý i výběr místa svatostánku. I to může dávat modlitbám inspiraci správným směrem. Záleží na síle požehnání, nakolik tyto vlivy rozpouští. Někdy stačí skupinka či i jedinec s čistým silným usebráním, aby zanechal v chrámu cenné inspirace mnohým následníkům. To vše je patrně spojeno v gotickém chrámu Narození Panny Marie v Klatovech.
V knize Tajemná místa Pošumaví o něm Pavel Kozák mj. napsal: "Kostel má pocitově vysokou energii a dva energetické body, které jsou přímo pod střešními věžičkami. Hlavní z nich je blíže vchodu na místě vlastní pravěké svatyně... Jeho úroveň kosmické síly je nadprůměrná, stejně jako v místě druhém před oltářem. To je průsečíkem linií a je navíc posíleno energií obrazu Panny Marie Klatovské. Přesto, že jde o tzv. kopii, která je od originálu odlišná, vyzařuje právě tím způsobem, který připisujeme vysokým duchovním bytostem. Obraz je po této stránce možno srovnat s Madonou Vyšehradskou a Kájovskou..." Originál obrazu k nám přivezl v 17. století italský řemeslník Rozzolti. Tradovalo se, že Madona prý občas ronila krev, zavírala a otevírala oči apod. Zázračný obraz i jeho dnešní kopie mají téměř stejnou sílu a na obou je Kristus zpodobněn neobvyklým způsobem, na originálu má však tmavou pleť. Nápis ve spodní části zní: "Na klíně matky sedí moudrost otcova."
A jaký byl subjektivní prožitek tohoto místa Martou H.? Klatovy - krásné město nazývané Branou Šumavy ukrývá v sobě skvost v podobě starého chrámu a v něm obrazu černé madony. Je to obraz zázračný. Mnoho lidí vídalo kanout z jejích očí krvavé slzy. Seděla jsem v zšeřelém tichu chrámu a dívala se na tvář zázračné madony. Nenechala mne dlouho čekat a poslala mi něžný úsměv a proudy své Mateřské Božské Lásky, která z Její něžné tváře začala proudit. Zprvu se lehounce vznášela kolem Její hlavy i hlavičky Děťátka a pak začala naplňovat celý chrám, nejdříve jemně, pak silněji, až síla Její Lásky a Jejího Požehnání naplnila celý chrám. Byl to tak mohutný proud, že již celý prostor chrámu jej nemohl pojmout. A tak se rozpínal dál a dál a plnil ulice a pak celé město a šířil se do všech stran naší vlasti. Byla to opravdová exploze Lásky a uzdravující Síly pro všechny lidské duše. Byla to opravdová mana nebeské milostivé Lásky. Kéž by si lidské duše uvědomily, že síly Lásky božské Matky jsou opravdu přítomny v naší vlasti a že Ona dává Své požehnání nejen nám, ale celému světu!