Esotericky o Jiráskovi, Smetanovi a Muchovi; Esoterika české kultury;
Za mystikou našich národních kořenů
Od jógy přes mystiku až po anthroposofii je známo, že člověk má sedm základních článků: 1. tělo fyzické, 2. tělo éterické (životní, pránické), 3. tělo astrální (cítivé, pociťující), 4. Já, 5. Manas, 6. Budhi, 7. Atman. Poslední tři články se teprve postupně tvoří lidským vývojem, a to ze tří článků nižších: Manas se tvoří postupným zušlechťováním našich citových tj. astrálních vznětů, ukázňováním moudrostí, rozvahou atd. Budhi vzniká proměňováním naší povahy, otisknuté v těle éterickém. Budhi je povahy mateřské, laskavé, srdeční. Atman předpokládá plně vyvinutou moudrost manasu i lásku budhi a jejich syntézu do umění správného činu. Fyzické tělo patří hmotné úrovni a její podstata je charakterizována činem. Tuto nejvyšší složku má dosud vyvinutou jen mizivý počet jedinců. Tolik jen krátce na úvod, abychom snáze pochopili to další.
Jako se vyvíjí jedinec, bývá to i s národy. Přední velikáni, zrodivší se do určitého národa, předbíhají běžný průměr a mívají určitý vývojový úkol pro celý národ. Pokusme se přiblížit si podle esoterních materiálů, jak i umělci mohou být reprezentanty některé ze tří vyšších složek člověka a inspirovat touto složkou mnoho lidí. Kromě některých velikánů víry, filosofie či politiky (sv. Václav, Karel IV., Hus, Komenský, Masaryk a jiní) se dá naplnit manas, budhi nebo dokonce atman i v uměleckém projevu. Dejme si tři příklady.
Síla manasu k nám plyne z historie duše národa, tlumočené nám například Aloisem Jiráskem.
Síla budhi k nám zpívá citovou mluvou národní hudby, kterou se dal inspirovat nejvíce Bedřich Smetana. Jeho hudba stojí nejblíže charakteru duše národa.
Projev atmana k nám mluví z hlubiny Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Vidíme zde činy slovanských národů vtělené v mohutných obrazech.
Zastavme se u toho podrobněji. Manas se rozvíjí, přemýšlíme-li o hlubokých problémech, o vnitřních příčinách činů a událostí, o dobru a zlu, právu a útlaku. K tomu nám dává potřebnou látku i historie národů. Duše národa k nám mluví z jeho dějin, pověstí, tradic, písní, zvyků. Manasická moudrost se šíří slovem. Jsou-li sdělovány hluboké, pravdivé a čisté myšlenky, projevuje se jimi manas. Dá se tedy říci, že Jirásek zpracoval ideje a historii našeho národa manasicky vykrystalizovanou moudrostí.
Je tu i jeden symbolický poukaz. Manasická síla Duchů moudrosti, což je určitá duchovní hierarchie s vymezenou inspirační působností, se projevuje také v éterickém (tj. životním) těle rostlin. O tom, že Jiráskův život skutečně souvisel s manasickou silou Duchů moudrosti, máme určitou indicii v souvislosti jeho smrti s tím, že toho dne byl poražen daleko od lože umírajícího i strom u jeho rodného statku, který byl vysazen v den jeho narození a zasvěcen jeho osobě. Duchové moudrosti totiž mají své pole činnosti i v rostlinné říši. Jsou "otcové" skupinových duší rostlin. Jirásek byl po celý život právě dobrým služebníkem Duchů moudrosti. Čerpal z ducha národa zvěsti, které objasňovaly národní ráz a povahu.
Slovanská duše je síla spíše citová a proto se projevuje i v písni. Za to, že má český národ tolik velkých hudebníků, vděčí i znamení Lva, které ovládá Čechy. Toto znamení je svrchovaným vládcem sférického rytmu v kosmu i na lidské úrovni, kde "zní" jeho hudba i šumotem lidské krve a řídí rytmus našeho srdce. Lev ovládá nejen síly srdce, ale je i podkladem všeho, co koření a vykvétá z citu. Slovanská duše je tedy duší hudební, rytmickou, tak jako je rytmus vlastní srdci. Nebylo tedy snad zcela nemístné tvrzení anglického muzikologa 19. století Charlese Burneyho, že Čechy jsou konservatoří Evropy. Tehdy se u nás muzicírovalo pro vlastní potřebu i v domácnostech nejzapadlejších vísek. I prostí lidé byli schopni přijímat do lidových písní inspiraci národních duchů v míře, které se školení umělci podivovali.
Prvním a dosud nepřekonaným skutečně národním skladatelem byl Bedřich Smetana. Všímal si i toho, co bylo lidovými muzikanty přijato z duše národa, i se na ni uměl dokonale napojovat (byť to takto nenazýval). Ač si po stránce hudebního výrazu vzal určité poučení i od Schuberta a Wagnera, mluví k nám duše národa v jeho hudbě ojedinělou a strhující silou. Nebylo ani rozhodující, že se sám teprve v dospělém věku doučoval správné češtině a že i v Prodané nevěstě, naší nejnárodnější opeře, musel dodatečně opravovat správnou českou dikci. Přiměla ho k tomu Eliška Krásnohorská, která mu za jeho špatné přízvuky v češtině velmi vyčinila.
Síla budhi, síla srdce, kterou se zušlechťuje tělo éterické, se projevuje právě hudbou tohoto rázu, mluvící moudře k srdci. Je blahodárná právě pro první jiskřičky národního budhi, které je u nás dosud neoživené.
Muchova Slovanská epopej před nás staví v určitém smyslu ducha, duši i tělo národa zobrazením jeho slavných činů ve zjevném projevu, avšak se skrytými symboly. Zachycuje ducha, tj. smýšlení národa v určitých dějinných událostech a dobách, jeho duši vyjádřením národního cítění, a činy - tělo, kterým se Slovanstvo navenek projevovalo.
Atman se zde projevuje nejhlubšími a nejcharakterističtějšími činy národa, malířsky zachycenými. Idea tolerance například vystupuje nejzřetelněji v závěrečném obraze "Apotheosa z dějin Slovanstva". Čtyři doby Slovanstva zde znázorněné odpovídají biblické čtyřduši světa resp. čtyřem tvorům Zjevení sv. Jana - Orlu, Býku, Lvu a Člověku: mytický dávnověk symbolizuje stav Orla. Slavný středověk stav Lva. Poroba stav Býka a osvobození po roce 1918 stav Člověka, který ovládl všechny stavy minulosti. Na latentní úkol budoucnosti - sbratření národů poukazuje vití věnce míru pod slovanskou lípou, do něhož každý národ i jeho příslušník vnáší své vlastní květy jako dar lásky. Tento věnec je symbolem sbratření všech národů v budoucí předpovězené slovanské epoše. Intuičně zde Mucha zobrazil řadu symbolů a poukazů i pro budoucnost. Když mu po dokončení tohoto životního díla byla zasvěcenou osobou objasněna řada souvislostí a esoterních významů jeho jednotlivých děl podle poznání duchovní vědy, byl prý udiven a nadšen. Byly to pro něho ty nejdůležitější informace, aby sám dospěl k pochopení intuičně přijatých symbolů.
Historici umění mohou dále svými samoúčelnými kritérii posuzovat, že dílo je podle nich příliš dekorativní, či že už by v něm neměly doznívat vlivy secese, která už vycházela z módy. To vše ale není podstatné v porovnání s hlubokými významy, které jsou v něm zakódovány.
2024 ©