Nedávno mne přítel Štěpán Rak zval na chvályhodný kulturní počin - pořad, společný s Alfredem Strejčkem k 350. výročí úmrtí J. A. Komenského. Kdysi jsem je s podobným programem - Vivat Comenius pozval i do Písku. O událostech, které se přímo či nepřímo týkají Komenského, jsem pak napsal – při opírání se o starší esoterické prameny - několik kapitol do knihy Výlety za duší Čech. Tři z nich si zde postupně projdeme (protože pokud po sobě něco čtu, nejsem s tím nikdy plně spokojený, nebude to mechanické přenesení textu, ale i doplňování dalšího). Začleníme si zde Komenského i do pozdějších vývojových souvislostí našeho národa, zejména s T. G. Masarykem.
6. července 1915, shodně na den po pěti stech let od upálení Mistra Jana Husa, zahájil Masaryk ve Švýcarsku odboj. Započalo se jeho úsilí o vznik samostatného Československa. Masarykovy ideje samostatnosti malých evropských národů se začaly rodit za jeho pobytu v Holandsku. První z podivuhodných souvislostí: právě zde zanechal Komenský sílu neuskutečněné touhy po osvobození a povznesení vlasti, kterou pociťoval v mukách bezmocného exulanta, hořícího láskou k domovině. Masaryk se zde chápe tohoto momentu minulosti a navazuje na starou ideovou stopu, zanechanou v duchovním světě. Ve Světové revoluci o tom napsal: Isolace v Holandsku mi umožnila klidnou úvahu a promyšlení budoucích úkolů. Památka Komenského, oživená hrobem na holandské půdě, příklad jeho propagandy po tehdejším politickém světě, politické proroctví - program Kšaftu, zaplašily poslední pochybnosti a váhavosti. Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické Bible denním národním a politickým mementem…
Masaryk navázal v nové době na ideály Komenského a napomohl k jejich realizaci. Komenský se údělu lidstva v labyrintu světa pokusil vtělit všebratrský zákon demokratického řádu a umožnit šíření poznání všem. Nyní bylo Masarykovi vyšší spravedlností zaslouženě umožněno to, po čem Komenský kdysi tak toužil: vyorání první brázdy naší svobody a demokracie. Nemusel již hledat pomoc pouze v cizím zastání, ale dokázal, aby si jeho lid sám vydobyl úctu a stal se pak pánem ve své vlasti, byť se vše ještě nemohlo naráz zdařit plně a natrvalo. Vzpomeňme jen naše statečné legie na Sibiři pod jeho vedením, které upozornily svět, zejména Ameriku na existenci a identitu našich národů a jejich vůli se dobrovolně zapojit do světového dění, i statečný boj legionářů proti krvavé bolševické tyranii místních obyvatel. Tím k sobě legie obrátily pozornost a uznání celého světa. I když jsou dnes Putinovým režimem, založeným na lži a nacionální pýše, naše legie hanobeny a démonizovány, vnesly do našich budoucích společných dějin Slovanstva významný průtisk k boji dobra se zlem.
Ideu zřízení, kterou kdysi Komenský promyslil a procítil, vtělil nyní Masaryk do nového státního útvaru. Ke svobodě vnitřní, obsažené v Labyrintu světa a ráji srdce, přičlenil prezident Osvoboditel i svobodu vnější - politickou, demokratickou. Mimochodem - Komenský se narodil 28. března, tedy ve znamení Skopce - znamení počátků a obrody. Co viděl prorocký duch Komenského jako duchovní naději, v tom mohl Masaryk s požehnáním dál pracovat. Byla to zejména pro tehdejší dobu průkopnická idea vzdělání pro všechny, i vize svobody myšlení i vyznání a obrody národní. - Jistě, že lze uvažovat i o možnosti setrvání v rakousko-uherském celku, mnohé podnětné a vysvětlující k tomu napsal i Ludwig hrabě Polzer-Hoditz, ale byrokratická Vídeň neměla pro českou mentalitu příliš pochopení.
Nemusel již jako Komenský v žalu exulanta volat roztouženým srdcem, ale marně, po realizaci těchto ideálů ve společnosti, ale mohl je uskutečňovat v praxi, byť nesnadno v nepřipraveném lidu. Komenského myšlenky o svobodě národní a náboženské byly podkladem k Masarykově činnosti. Je charakteristické, že na slavný Masarykův portrét přimaloval malíř Kokoschka do pozadí Komenského, jakoby hleděl z minulosti na současnou Masarykovu postavu a úsilí..
Po několikaletém politickém, propagačním a diplomatickém úsilí ve světě, kdy se spolu s Edvardem Benešem a M. R. Štefanikem snažil o získání svobodnější existence našich národů, se v roce 1918 vrací do vlasti. Vlivem různých okolností k tomu došlo až pár týdnů po 28. říjnu, a to 21. prosince. To je den, zmiňovaný esoterními prameny různých dob a národů jako významný mystický svátek a přelom. Vyvrcholila vláda temnot a vskrytu počíná návrat slunečního jasu. Je to též den, zasvěcený archandělu Gabrielovi, symbolu čistoty a nevinnosti početí nového života. Toho dne začíná rovněž vláda Kozoroha, astrologického domu Nevinných. Ten je "sídlem" atmanských duchů, vedoucích lidi, kteří dříve prošli vývojem moudrosti i lásky a nabyli vůli ke správnému činu.
V Horním Dvořišti, kterým tehdy Masaryk vstupoval do své osvobozené vlasti, byl řečníkem uvítán slovy: Ke dvěma velkým jménům v našich dějinách připojil jste třetí, ale osud dovolil Husovi a Komenskému jen trpěti a doufati. Vám, jehož duch je složen jakoby z duší obou, připravil vítězství.
První den po příjezdu začal své prvé poselství k revolučnímu národnímu shromáždění citátem z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské: Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide... Tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala, nýbrž i v čemkoliv dobrém skrze práci synů mých a požehnání Boží rozhojnění jsem přijala, to všechno tobě odkazuji.
Neslouží ovšem ke cti českého národa, že v tomto oblíbeném citátu obyčejně vynechává nepohodlná sebekritická slova "hříchy našimi na hlavy naše uvedeného".
Symboly patrně promluvily i při Osvoboditelově úmrtí a pohřbu. Jako srozumitelný symbol se jeví i skutečnost, že holandský konzul poslal po Masarykově úmrtí k jeho hrobu hrst hlíny z Komenského hrobu v Nizozemí. Zde lze vidět poukaz ke zdroji, na který navázal. Prsť minulosti byla spojena s prstí přítomnosti. Na Masarykův hrob byly však dopraveny i hrstě hlíny z dalších míst: kromě Holandska též z Hodonína - rozmezí českých zemí a Slovenska, protože jeho přítomná činnost se vztahovala k těmto národům, a také hrst ze Zborova - místa východně od nás. Podle tajného předurčení Prozřetelnosti se esoterní slovanský impuls, k jehož zrodu jsou určeny naše země, má dálné budoucnosti rozšířit ze Slovenska přes území někdejší Podkarpatské Rusi a Polsko stále více na východ a má vyvrcholit ve 4. a 5. tisíciletí v Rusku – jiném než je to současné. U Zborova prolili krev naši slavní Masarykovi legionáři. I když jsou nynějším Putinovo režimem naši legionáři hanobeni a démonizováni, morální esence jejich vsáknuté krve přinese svůj plod budoucímu čistému lidstvu ruské země, kde byla tato krev prolita. Tak jako se čisté ideje skutečného esoterního Slovanství budou šířit dále na východ, bude se tam šířit i Komenského a Masarykův impuls, který je s nimi natrvalo neviditelně spjatý. Není patrně náhodné, že prvním státníkem, který po Masarykovi navštívil v náležité úctě Zborov, byl v roce 1997 prezident opětně svrchovaného českého státu Václav Havel.
Přijmeme-li tvrzení, že TGM byl nástrojem k symbolickému zlomení šesté apokalyptické pečeti pro počátek šesté kultury podle Janova Zjevení, pak nemusí být ani náhodné, že při Osvoboditelově rakvi šlo šest prostých vojínů čestné stráže, přičemž byli vybráni tak, že každý z nich byl jiné národnosti. Individualita TGM, která mohla vykonat tento symbolický dějinný úkol pro 6. poatlantskou kulturu, musela mít v nitru vstřebány esence sil šesti kultur.
Patrně z důvodu Masarykova hlubokého významu i pro duchovní děje byla nad jeho rakví čtena 21. a 22. kapitola Zjevení svatého Jana, které jsou svým skrytým významem jedněmi z nejdůležitějších.
Masaryk se narodil 7., zemřel 14. a byl pochován 21. To jsou tři násobky sedmičky. Víme, že apokalyptikův symbol dobra je č. 777, které předpokládá přeměnu šelmy č. 666.
A neznamená onen anděl s přesýpacími hodinami, který Masarykovi, jak se sám zmiňuje, opakovaně s takovou naléhavostí vstupoval do snu a vyzýval ho k činnosti, právě onoho Anděla filadelfského času, který ho měl vést a inspirovat? Vždyť celým životem jakoby jednal pod tajemným cloněním křídla tohoto Anděla. Uvažme kupříkladu řadu náhod-nenáhod, které zmiňuje, když hovoří o svém působení v cizině. (Například při pobytu v Rusku v době bolševického převratu a rozvratu chodil po ulicích, kde svištěly kulky, ale žádná ho nezasáhla.)
A není též udivující, že Masaryk skonal v noci 14. 9., v noci, která byla zasvěcena Povýšení svatého Kříže a je i oslavou památky náboženské tolerance?
Zajímavá je i souvislost, že předkové Lumíra Soukupa, přítele Masarykovy rodiny a pozdějšího tajemníka Jana Masaryka, byli zaznamenáni i s daty na rodinné Bibli Kralické a pocházeli z Českých bratří. Byl tam celý rodokmen až do současnosti. Na jednom listě této rodinné kroniky byl podepsán i Jan Amos Komenský, když křtil jednoho člena této rodiny. Tento podpis vídal ještě Soukupův dědeček. I rody či někteří jejich příslušníci se v dalších životech setkávají.
Asi by neškodilo nám i budoucím, abychom se zamýšleli více právě nad takovýmito otazníky a poukazy, nemají-li nám napovědět něco hlubšího pro naše současné životy. Jistěže ona svatým Janem předpovězená šestá – filadelfská (v Komenského překladu Milobratrská) kulturní a náboženská epocha ještě nenastala, spíše bylo jen vskrytu zasazeno její první semínko. Avšak i na nás dnešních záleží, jak rychle jí budeme vytvářet podle svých schopností a dobré vůle půdu a podmínky. Máme k tomu niternou a dnes i vnější svobodu. Cesta k velkému úkolu se skládá z milionů malých krůčků.
2024 ©