Jihočeské vltavíny - kameny z nebe

Jihočeské  vltavíny - kameny  z  nebe        

CESTY  VLTAVÍNŮ,  ČECHY  A  SVATÝ  GRÁL

Před 14,8 miliony let došlo ke kolizi Země s mohutným meteoritem, jehož dopad na území dnešního Bavorska vytvořil kráter o průměru před dvacet kilometrů. Při ohromném výbuchu byla tehdejší masa jílovitého pískovce na zemském povrchu byla  ohromným výbuchem roztavena a odražena směrem na východ. Za letu nabírala sklovitá hmota různých aerodynamických tvarů  a nakonec  doputovala a dopadla tato sprška žhavých kamenů na území dnešních jižních Čech a jižní Moravy. Drobná naleziště jsou i v oblasti Chebské pánve a kolem Drážďan. Věkovitými účinky živlů se tyto sklovité kameny roznesly i s dalším materiálem a usadily ve vrstvách písků a jílů.       Podle některých esoterických pramenů očisťují meteorické roje, do kterých se Země občas dostává, její mentální atmosféru ode všech negativních sil. Zároveň meteority jako kosmická hmota, prostoupená vysokými duchovními silami z nebeských dálav, zbavují i místo dopadu zatemnění těžšími substancemi a nabíjejí je vyššími. Jsou proto požehnáním a posvěcením pro Zemi. Nebylo takovým požehnáním i zhmotnělé kosmické poselství, které se kdysi rozprsklo na krajinu v srdci Evropy, jež posléze přitáhla i zasvěcence jako byli Praotec Čech nebo Karel IV.?

Máme tedy na našem území skoro neznámou světovou raritu – vltavíny, zvláštní kameny obestřené tajemstvím. K nalezení jsou pouze na některých lokalitách střední Evropy, zejména v nynější České republice. Vynikají jasnou zelení a absolutní čirostí. Každý z nich je jedinečný svým tvarem a neopakovatelným povrchovým členěním. Voda a její roztoky působily po miliony let na sklovitý povrch a tak získaly vltavíny neopakovatelnou skulptaci povrchu. Tím, že nebývají broušené, si i ve šperku uchovávají svoji energii, získanou již při dopadu vesmírné hmoty.

Původ vltavínů byl dlouhou dobu vědeckou záhadou. Působily však na území dopadu i bez vědeckých vysvětlení. A jak to souvisí se svatým Grálem? „Působení svatého Grálu v českých dějinách je v pravém slova smyslu esoterní, tj. skryté. Jeho přítomnost lze tušit, mnohdy jako by událostmi přímo bytostně prozařovala, avšak ke skutečnému zjevení nedochází. Svatý Grál se v Čechách stává osudem. Podobně jako zůstává život skryt za závojem bytí a zjevným se stává až ve svém působení, je i svatý Grál spíše tušenou hybnou silou duchovního vývoje,  než jednoduše prokazatelnou skutečností… Grál sám byl podle některých pramenů vybroušen ze zeleného kamenu podobného smaragdu, který byl „lapsit exillis“, což někteří autoři považují za zkomoleninu latinského „lapis lapsus ex illis stellis“, tedy „kámen spadlý z oněch hvězd“. Hledat svatý Grál na zemi, vytvořený z pomíjivé hmoty, by bylo jistě zavádějící. Grál je „důvod“, ne „cíl“ osudového  putování. Na tajemnou souvislost Čech se svatým Grálem ale přeci jen ukazuje i skutečnost, že se na zemi nachází jediný zelený kámen, který přišel z nebe, a to český vltavín… Vltavín není svatý Grál, ale můžeme ho chápat jako jeho podobenství.“ (Tomáš Boněk).

Vltavíny byly známy ba využívány prokazatelně již před skoro třiceti tisíci let. Lidé z doby kamenné používali jejich sklovité úlomky  k výrobě ozdob i nástrojů. Žádanými drahokamy - šperky s přírodním nebroušeným povrchem, se však staly teprve před jedním až dvěma staletími. Oceňovala se jejich jedinečná čirost a barva i zajímavé tvary. Ani jejich původ však nebyl tehdy znám. Záhadou byl až do osmdesátých let 20. století. Od různých teorií, zejména teorie kosmického původu se badatelé nakonec přiklonili k názoru, že jde o sklovité kapky, tektity, vytvořené roztavením pozemských hornin v důsledku dopadu meteoritu.

Zamysleme se nad možným původem a účinkem tohoto hmotného i nehmotného kosmického poselství z větší šíře. Všimli jste si, že agresivní či zcela hmotařští lidé nejen neobdivují třeba květiny, ale někdy je přímo nesnášejí? Při takové procházce botanickou zahradou se nejen upřímně nudí, ale i trpí. Je tu snad jakási podobnost: kdysi se říkalo, že hříšný či zlostný člověk v přítomnosti čistšího, láskyplného často vybuchne nebo použije jízlivosti, ironie či jiné útočnosti – podle svého povahového „zbrojního arzenálu“. Praxe to občas dotvrzuje: nečistoty, které si v poklidu dřímaly, bývají často vybuzeny k aktivitě. Podobná je další asociace, snad trochu odvážnější. Kosmická tělesa, zvláště komety prý mají podobný účinek na celé lidstvo. Jak to? Jejich duchovní vliv přesahuje rozměry jejich viditelného jádra asi jako aura člověka přesahuje jeho fyzické tělo, a rozvíří temný prach jako když přejedete koštětem. V nepředstavitelných kosmických dálkách, „obydlených“ nadčasovými božskými mocnostmi, kterými kometa putuje, se pak toto „koště“  promyje v alchymii nekonečné lásky. Ale i nabije. Je vlastně součástí žhoucího božího lůna, kterým je celý vesmír. Z těchto vesmírných dálav přilétají komety, prodchnuté očistnými silami, jaké si asi sotva dovedeme představit, a svým průchodem naší blízkostí nenechají nikoho na pokoji: jedince ani národy. Řada špatností se před nimi neskryje. Vyžité a odpařené mentální výrony zla smete aura komet s sebou, takže očistí mentální atmosféru planety. Zároveň ale vybudí, vyprovokuje ke splatnosti další  osudové zásahy, které dosud čekaly na vhodnou dobu. Asi jako když nosíme  v těle dispozice k chorobám, které čekají jen na nějaký spouštěcí mechanismus, aby propukly. Je to jako když vydrhneme podlahu a mezi prkny se odhalí další špína, na kterou dřív nebylo vidět. Něco z toho, co by nás čekalo k řešení až  později a třeba i za horších podmínek, i s úroky (protože mnohdy se negace stále nabalují), vyvolají komety k realizaci. V tomto smyslu se dá říci, že kosmická tělesa, zvláště komety naopak přinášejí požehnání. Vždyť se také přibližují k Zemi nesčetněkrát blíž, než nejbližší stálice za sluneční soustavou. Tedy je nasnadě, že to s námi “něco udělá“. A co jejich úlomky, dopadnuvší na zem? Je to podobné. A je-li při dopadu vyvoláno mísení se zemskou hmotou za vysokých teplot, pak něco z těchto sil nabývá i proměněná zemská hmota, v našem případě vltavíny. Obzvláště je-li jich velký počet, jaký byl u vltavínů, krajinu dopadu pročistí, ba posvětí.

          Známe to: zejména za srpnových nocí se děje cosi tajemného a vznešeného. Říkávalo se, že „padají hvězdy“. Dnes v tom astronomové vidí jen droboučké úlomky tvrdé hmoty, zejména z rozpadlých komet. Budiž. Podívejme se na věc i jinak. Meteorické roje jsou totiž i něčím jiným. I když většinou nedopadnou, stejně svým duchovním „nabitím“ promývají, ba „osprchovávají“ zemskou mentální atmosféru od výronů lidského zla. A když dopadnou? Září takto dál ze země. Září ale i to, co s nimi vešlo do styku a přetavilo se.

A co se dělo s těmito duchovně oplodněnými úlomky ony miliony let?  Přibližme si esoterické náhledy na krystaly, drahokamy a polodrahokamy. Posvátnost místa bývá někdy podporována či dokonce prvotně vyvolána nejen nebeskými, ale  i podzemními vlivy jak energetickými, které zaznamenávají i průměrně senzibilní lidé, tak i ložisky krystalů, polodrahokamů a drahokamů, ležícími a pomalu se vyvíjejícími ve velkých hloubkách. Krystaly a (polo)drahokamy jsou "zkamenělými" ctnostmi a duchovními silami a proto poskytují pestré spektrum nejrůznějších inspirací. Čím vznešenější je vůdčí duchovní povaha určitého druhu krystalu, čím je zářivější a jasnější, tím nádhernější je krystalizace jeho hmotných kamenů, tvořících jeho fyzické tělo. V některých místech jsou při zemském povrchu i četnější shluky elementárních bytostí, které jsou těmto silám blízké a spravují je. Zesilují pak i inspiraci lidí k založení sakrální stavby i k sebepoznání a tím spuštění procesu uzdravování. Každá vyzářená dobrá myšlenka, každý správně vykrystalizovaný čin napomáhá spolu s (polo)drahokamy dál zduchovňovat zemské těleso a spolupůsobí i ke krystalizaci hmoty pod povrchem Země. Zasvěcenci spatřují přímou souvislost mezi jiskřením lásky, krásy a dobra, a povahou krystalů a drahokamů pod zemským povrchem. Má to svou logiku: máme-li například i běžný roztok obyčejné soli, musíme odpařit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Je to týž princip: i vše zbytečné a nečisté, tedy povahové zárodky chorob,  musíme odpařit, aby se naše já zaskvělo jako vzácný krystal či drahokam. Krystal vznikl nejprve roztavením a pak přesným zpevněním podle dokonalých zákonitostí a struktur. Proto je předobrazem duševně i fyzicky zdravého  člověka, rozvolnivšího a odpařivšího vše neukázněné, kalné a chaotické, tedy vše nemocné. Ten pak již nezanechává žádný mentální odpad a září rozhodností a pevností činu.

Tak jako zvířata a rostliny, i krystaly a drahokamy mají své skupinové (druhové) duše, dlící ve vysokých duchovních úrovních. Domovská oblast skupinových duchů nerostů a krystalů tvoří v duchovních výšinách nádherné město, kde jsou domy skupinových duší, tvořené ze samých krystalů, které tvoří nerostné tělo skupinového ducha.

          Pronikají-li zasvěcenci svým zbystřeným duchovním pohledem do zemských hlubin, otevírají se jim tajemství zduchovnění Země. Lidé totiž vpisují i do Země svoji kvalitu. Krása, láska a dobro, které lidmi kdy prošly, ovlivnily blahodárně nejen jejich osudy a zdraví, ale napomáhají pod zemským povrchem při dalším nabíjení krystalů, drahokamů či polodrahokamů. Ty jsou symboly  pevné vykrystalizované vůle ke správnému činu. I když se tyto kameny začaly vyvíjet před dávnými věky, člověk brzdí nebo urychluje  produchovňování zemského tělesa. Spolu s krystalizací lidských povah tak krystalizují i zemské útroby. Každá krystalizace naší povahy, uvědomění a odstranění jejích vad a zbytečností, nečistot a chaosu, se zrcadlí v zemské hlubině a v nových zrodech krystalů. Ctnosti charakterů  vyvolávají stříbrné záření krystalů, protože jsou tvůrčími silami v éterné substanci, která protkává naše tělo, jež je však i součástí těla zemského. Za dob Karla IV. se tyto věci ještě občas cítily, účinnost  těchto kamenů jistě žila jasně ve vědomí králově. Ne nadarmo jimi svůj grálský hrad tak bohatě  vyzdobil. Vše je jednotou. Krystaly odpovídají duchovním silám či vlastnostem, jež působí z kosmu i skrze člověka až do zemského nitra a odtud září zpětně na lidstvo i do kosmických prostorů. Odtud ona léčivá síla krystalů: každý povzbuzuje tu vlastnost, jejíž koncentrací se vyvinul. Avšak: bez naší spoluúčasti nám žádný krystal nepomůže. Už Goethe řekl: K čemu je dobrý kámen mudrců, chybí-li k němu mudrc?

Jako se liší povaha působení krystalů a drahokamů, mají mnohá posvátná místa v přírodě zcela odlišné vyzařování. Na mnoha těchto místech kdysi vyrostly různé svatostánky, když naši předkové byli schopni tato místa rozeznat.

Kolik je v hlubinách země pod námi ještě vltavínů? Odhaduje se, že jich tehdy bylo vymrštěno téměř třista tun. Snad je dobře, že jsme je všechny ještě nevysbírali. Snad mají i jiné působení, než jen pro lahodné spočinutí okem.

V oblastech výskytu vltavínů tedy žijeme na zemi, která je něčím snad dosud specifická: dostalo se jí před miliony let toho kosmického požehnání, které je na zeměkouli neobvyklé. Uvědomujme si to a važme si toho. Krajinný chrám české pánve  má své kosmické oplodnění. Karlštejn zde nestojí náhodně.

            Všimli jste si, že agresivní či zcela hmotařští lidé nejen neobdivují květiny, ale někdy je přímo nesnášejí? Při takové procházce botanickou zahradou se nejen upřímně nudí, ale i trpí. Je tu snad jakási podobnost: kdysi se říkalo, že hříšný či zlostný člověk v přítomnosti čistšího, láskyplného často vybuchne nebo použije jízlivosti, ironie či jiné útočnosti – podle svého povahového „zbrojního arzenálu“. Praxe to občas dotvrzuje: nečistoty, které si v poklidu dřímaly, bývají často vybuzeny k aktivitě. A další asociace, snad trochu odvážnější. Kosmická tělesa, zvláště komety prý mají podobný účinek na celé lidstvo. Jak to? Jejich duchovní vliv přesahuje rozměry jejich viditelného jádra asi jako aura člověka přesahuje jeho fyzické tělo, a rozvíří temný prach jako když přejedete koštětem. V nepředstavitelných kosmických dálkách, „obydlených“ nadčasovými božskými mocnostmi, kterými kometa putuje, se pak toto „koště“  promyje v alchymii nekonečné lásky. Ale i nabije. Je vlastně součástí žhoucího božího lůna, kterým je celý vesmír. Z těchto vesmírných dálav přilétají komety, prodchnuté očistnými silami, jaké si asi sotva dovedeme představit, a svým průchodem naší blízkostí nenechají nikoho na pokoji: jedince ani národy. Řada špatností se před nimi neskryje. Vyžité a odpařené mentální výrony zla smete aura komet s sebou, takže očistí mentální atmosféru planety. Zároveň ale vybudí, vyprovokuje ke splatnosti další  osudové zásahy, které dosud čekaly na vhodnou dobu. Asi jako když nosíme  v těle dispozice k chorobám, které čekají jen na nějaký spouštěcí mechanismus, aby propukly. Je to jako když vydrhneme podlahu a mezi prkny se odhalí další špína, na kterou dřív nebylo vidět. Něco z toho, co by nás čekalo k řešení až  později a třeba i za horších podmínek, i s úroky (protože mnohdy se negace stále nabalují), vyvolají komety k realizaci. V tomto smyslu se dá říci, že komety naopak přinášejí požehnání. Vždyť se také přibližují k Zemi nesčetněkrát blíž, než nejbližší stálice za sluneční soustavou. Tedy je nasnadě, že to s námi “něco udělá“. A co jejich úlomky, dopadnuvší na zem? Inu, je to podobné. A je-li při dopadu vyvoláno mísení se zemskou hmotou za vysokých teplot, pak něco z těchto sil nabývá ni proměněná zemská hmota, v našem případě vltavíny. Obzvláště je-li jich velký počet, jaký byl u vltavínu, krajinu dopadu pročistí, ba posvětí.

  Známe to: zejména za srpnových nocí se děje cosi tajemného a vznešeného. Říkávalo se, že „padají hvězdy“. Dnes v tom astronomové vidí jen droboučké úlomky tvrdé hmoty. Budiž. Podívejme se na věc i jinak. Meteorické roje jsou totiž i něčím jiným. Pokud nedopadnou, pak svým duchovním „nabitím“ promývají, ba „osprchovávají“ zemskou mentální atmosféru od výronů lidského zla. A když dopadnou? Září takto dál ze země. Září ale i to, co s nimi vešlo do styku a přetavilo se.

A co se dělo s těmito duchovně oplodněnými úlomky ony miliony let? Je-li vám poněkud přístupná esoterika, podívejme se  na její náhledy na krystaly, drahokamy a polodrahokamy. Posvátnost místa bývá někdy podporována či dokonce prvotně vyvolána nejen nebeskými, ale  i podzemními vlivy jak energetickými, které zaznamenávají i průměrně senzibilní lidé, tak i ložisky krystalů, polodrahokamů a drahokamů, ležícími a pomalu se vyvíjejícími ve velkých hloubkách. Krystaly a (polo)drahokamy jsou "zkamenělými" ctnostmi a duchovními silami a proto poskytují pestré spektrum nejrůznějších inspirací. Čím vznešenější je vůdčí duchovní povaha určitého druhu krystalu, čím je zářivější a jasnější, tím nádhernější je krystalizace jeho hmotných kamenů, tvořících jeho fyzické tělo. V některých místech jsou při zemském povrchu i četnější shluky elementárních bytostí, které jsou těmto silám blízké a spravují je. Zesilují pak i inspiraci lidí k založení sakrální stavby i k sebepoznání a tím spuštění procesu uzdravování. Každá vyzářená dobrá myšlenka, každý správně vykrystalizovaný čin napomáhá spolu s (polo)drahokamy dál zduchovňovat zemské těleso a spolupůsobí i ke krystalizaci hmoty pod povrchem Země. Zasvěcenci spatřují přímou souvislost mezi jiskřením lásky, krásy a dobra, a povahou krystalů a drahokamů pod zemským povrchem. Má to svou logiku: máme-li například i běžný roztok obyčejné soli, musíme odpařit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Je to týž princip: i vše zbytečné a nečisté, tedy povahové zárodky chorob,  musíme odpařit, aby se naše já zaskvělo jako vzácný krystal či drahokam. Krystal vznikl nejprve roztavením a pak přesným zpevněním podle dokonalých zákonitostí a struktur. Proto je předobrazem duševně i fyzicky zdravého  člověka, rozvolnivšího a odpařivšího vše neukázněné, kalné a chaotické, tedy vše nemocné. Ten pak již nezanechává žádný mentální odpad a září rozhodností a pevností činu.

            Pronikají-li zasvěcenci svým duchovním pohledem do zemských hlubin, otevírají se jim tajemství zduchovnění Země. Lidé totiž vpisují i do Země svoji kvalitu. Krása, láska a dobro, které lidmi kdy prošly, ovlivnily blahodárně nejen jejich osudy a zdraví, ale napomáhají pod zemským povrchem při dalším nabíjení krystalů, drahokamů či polodrahokamů. Ty jsou symboly  pevné vykrystalizované vůle ke správnému činu. I když se tyto kameny začaly vyvíjet před dávnými věky, člověk brzdí nebo urychluje  produchovňování zemského tělesa. Spolu s krystalizací lidských povah tak krystalizují i zemské útroby. Každá krystalizace naší povahy, uvědomění a odstranění jejích vad a zbytečností, nečistot a chaosu, se zrcadlí v zemské hlubině a v nových zrodech krystalů. Ctnosti charakterů vyvolávají stříbrné záření krystalů, protože jsou tvůrčími silami v éterné substanci, která protkává naše tělo, jež je však i součástí těla zemského. Vše je jednotou. Krystaly odpovídají duchovním silám či vlastnostem, jež působí z kosmu i skrze člověka až do zemského nitra a odtud září zpětně na lidstvo i do kosmických prostorů. Odtud ona léčivá síla krystalů: každý povzbuzuje tu vlastnost, jejíž koncentrací se vyvinul. Avšak: bez naší spoluúčasti nám žádný krystal nepomůže. Už Goethe řekl: K čemu je dobrý kámen mudrců, chybí-li k němu mudrc?

Jako se liší povaha působení krystalů a drahokamů, mají mnohá posvátná místa v přírodě zcela odlišné vyzařování. Na mnoha těchto místech kdysi vyrostly různé svatostánky, když naši předkové byli schopni tato místa rozeznat. Kolik je v hlubinách země pod námi ješčtě vltavínů? Snad je dobře, že jsme je všechny ještě nevysbírali. Snad mají i jiné působení, než jen pro lahodné spočinutí okem.

V oblastech výskytu vltavínů tedy žijeme na zemi, která je něčím snad dosud specifická: dostalo se jí před miliony let toho kosmického požehnání, které je na zeměkouli neobvyklé. Uvědomujme si to a važme si toho. Krajinný chrám jižních Čech  má své kosmické oplodnění.