Sestra Boromejka, která byla u Havlova lože do poslední chvíle, připomněla v tv vzpomínce výstižně výrok svatého Augustina: Jsou lidé, které má církev a nemá je Bůh. A jiní, které nemá církev, ale má je Bůh. Kdosi z duchovních kruhů si po jeho odchodu postěžoval, že VH se nezmiňoval o Kristu. Chce to ale trochu opravdovější úvahu. Tak jako napsal Jan Dostal o Masarykovi, že nemluvil o Kristu, protože Kristův impuls byla pro něho humanita a práce pro lidstvo, je to i s Václavem Havlem. Ostatně - pravdou a láskou žil celý život a to je základ křesťanství.
Hezká náhoda: Před čtyřmi roky bylo Havlovo Slovo o slovu, po intenzivním přemýšlení o Václavu Havlovi, umístěno na tyto stránky asi půl hodiny před tím, než odešel z těla a stal se součástí Světového Slova. Jistě, že si musel projít, tak jako každý, některými úrovněmi kámaloky. Ale - jedině on se stal něčím jako Strážným Duchem našeho národa, přiřadil se do nepočetné skupiny těchto ochranných bytostí. Jaká škoda pro ty, kteří při jméně Havel honemhonem řeknou s výstražným výrazem své tajemné Ale... a mají na prvním místě výhrady dejme tomu k jeho kouření nebo nevěrám. Těžko polemizovat, jsou to ti, kteří by si i u nejvyššího zasvěcence všimli leda toho, že má rozvázanou tkaničku u boty. Takoví, kteří by byli ochotni před dvěma tisíciletími volat Ukřižuj! Potřebují se nějak vyrovnat s jeho celoživotním étosem, srovnat si ho sami do své úrovně. Ostatně, i těmi slabostmi je VH lidský a i to ho možná přivedlo ke zrození.
Václav Havel odešel 18. prosince. Tři dny se duše většinou pohybuje ještě kolem svého těla, než vstoupí do dalších úrovní. V tom případě do nich vstoupil 21. prosince - na vrcholu slunovratu, na vrcholu působení mystického Půlnočního Slunce, při počátku znamení Nevinných, znamení Kozoroha. Takto obnovené Slunce dává novou, svěží sílu k tomu, aby Pravda a Láska zvítězila nad lží a nenávistí. Je to samozřejmě každoročně obnovovaná inspirace a záleží na lidech samotných, nakolik ji vyslyší.
Jen malá glosa ke dnešnímu tv pořadu o odchodu VH. Ta úžasná řeč knížete Schwarzenberga - takovou může říci jen mimořádně bdělý a jasný duch a etická duše. A ještě s hlubokým vztahem ke svému národu. Kdy si začneme vážit své šlechty podobně, jako to činí například Poláci? Jsou na ni hrdí, zatímco my jsme povětšině zaostali na implantovaných proletářských postojích falešného rovnostářství.
Ke dnešnímu dni. Významné osobnosti si na paměť Václava Havla ohrnuly či povytáhly kalhoty. Vysvětlení pro mladší: Při první prezidentské inauguraci šel VH přes hradní nádvoří s poněkud kratšími kalhotami. Později to vysvětlil, že měl obavu, aby si před očima veřejnosti nemusel při chůzi vysoukávat kalhoty, tedy si je předem pro jistotu povysoukal co nejvýš. Holt nad bříškovým bodem obratu už stabilně držely. Dnes jako vzpomínku na něho učinila řada významných osobností totéž. Pamatuju, jak tehdy leckteré scvrklé komunistické dušičky, navyklé za vším demaskovat jakési spiknutí, vytvořily pronikavý postřeh, že to bude určitě nějaké poznávací znamení nejspíše rosikruciánů a že jim tím chtěl VH dát najevo, že k nim patří a že s nimi chce ovládnout svět.
Z mailu, který jsem k dnešním vysoukaným kalhotám dostal: "To je tak roztomilé a naše. Vzhledem k VH a jeho smyslu pro humor i nadsázku, laskavé a nápadité zavzpomínání na něj, i vyjádření, jak moc tu chybí jeho obyčejná, jemná, pokorná lidskost a nad ní pak úžasný vzlet ducha i zdravé morálky.
Jak krásné, že tenhle jemný humor v lidech je - i v těch ctihodných nebo právě v nich. Od nich to je nejpádnější a vlastně i určitý způsob vyjádření úcty. I s těmi krátkými kalhotami jsme si ho vážili, kdežto u těch dalších prezidentů vymóděných vždy bez chybičky, nic takového nelze. A všimněme si: kteří zahraniční politici dali najevo sounáležitost? Ti z tradičně demokratických západních zemí. Naškrobenost a strojenost, přetrvávající u mnohých našich politickách špiček z totalitních dob, je jim cizí.
K tv pořadu: V tomto případě to nebylo u pana knížete klimbání, ono s tou slzou po tváři těsně předtím to spíš nasvědčovalo dojetí, které při modlitbě neměl potřebu skrývat. I to, jak se pak zdrceně a zesláble sesul na kostelní lavici a položil si hlavu na ni - myslím, že to bylo podlehnutí velké emoci. Napadlo mi v tu chvíli, že on jako blízký spolupracovník VH a i znalec politického prostředí u nás včetně lidského potenciálu na špici možná viděl i bezútěšnost situace pro národ a možná ho přemohla bezvýchodnost i fakt, že neexistuje Havlův mravně stejně zdatný nástupce. Nebo fantazíruju?
Co v tom proslovu slíbil, on osobně taky splnil. Napřed pro ty posměváčky překrásně vysvětlil, co přesně od VH znamenalo spojení Pravdy a Lásky a pak slovy "spolehni se, Václave" se za to heslo postavil s tím, že jeho odkaz ponese dál. A není pochyb, že právě on tenhle slib dosud bezmezně ctí a naplňuje."
Nyní části článku z internetu:
Iniciativu podporuje celá řada osobností, včetně těch z nejbližšího prezidentova okolí, třeba hudebník a bývalý politik Michael Kocáb, zpěvačka a někdejší mluvčí Charty 77 Marta Kubišová, ředitel knihovny Václava Havla Michael Žantovský, Havlův ekonomický poradce Tomáš Sedláček, bývalý politik Jan Ruml, nebo Havlův mluvčí Ladislav Špaček.
"Nevím, zda si kalhoty vyhrnou, každopádně nám většina z nich dala nějakou vzpomínku na Václava Havla. Natočili jsme s několika osobnostmi i videorozhovory a tam si všichni kalhoty vyhrnuli." Na videu tak učiní kromě Žantovského, Špačka či Sedláčka třeba i Jiří Lábus, Roman Cais....
Akci hned 18. prosince dopoledne podpořili vyhrnutím kalhot americký velvyslanec Andrew Schapiro s celou americkou ambasádou v Praze, kanadský velvyslanec Otto Jelinek nebo rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, jenž na Facebooku vyjádřil stesk po době, kdy krátké nohavice započaly svůj příběh - prosinec 1989.
"Od onoho dne uplynulo více než čtvrt století. Nejen étos oněch dní, ale ani Václav Havel už není, bohužel, mezi námi. Vzpomínka na jeho krátké kalhoty nicméně zůstává, i s ohledem na dnešní stav věcí veřejných v naší zemi, stále živá. V některých okamžicích je dokonce tak živá, že se mi, nestydím se to napsat, po oněch komicky krátkých kalhotách a po jejich majiteli stýská. Víc, než bych kdy řekl."
Britská velvyslankyně si ohrnula nohavice a spustila lavinu
Ke vzpomínce se každoročně připojují také velvyslanci Velké Británie, USA, Kanady, Nizozemí, Norska, Rakouska, Švédska, letos se přidali zástupci Francie, Izraele a Dánska.
"Vzniklo to naprosto spontánně. Nejdříve nám přišla kalhotová fotka od paní Jan Thompson, velvyslankyně Velké Británie. Po ní poslal fotku s krátkými kalhotami americký velvyslanec Andrew Schapiro. Dozvěděli se o tom další velvyslanci a začali si kalhoty rovněž vyhrnovat, třeba kanadský velvyslanec Otto Jelinek a rakouský velvyslanec Trauttmansdorff nám posílali fotky, jak chodí 18. prosince v ohrnutých kalhotách a vzpomínají na svá setkání s Václavem Havlem," líčí popularitu kalhotového dne jeho spoluorganizátor Tomáš Pikola.
Na Hradě chybí srdce
Ke krátkým kalhotám se letos připojila také akce Srdce na Hrad. Účastníci si připomenou život a hodnoty Václava Havla tím, že přinesou z Václavského náměstí na Hradčanské náměstí k Pražskému hradu ručně vyrobené srdce. Smyslem akce je symbolicky ukázat, že na Hradě je srdce potřeba a že jim tam chybí.
"Rozhodli jsme se to ještě jednou zkusit po dobrém, nejen z úcty k památce Václava Havla. Proto to nepovažujeme za protest proti něčemu, ale průvod pro něco. Proto jsme zvolili jako hlavní symbol srdce," tvrdí organizátoři.
Stejný postoj deklarují také iniciátoři Kalhotového dne. "Snažíme se, aby naše iniciativa zůstala nepolitická a aby to nebyla kritika současné situace, aby to opravdu byla vzpomínka na Václava Havla," říká předseda spolku.
Lidem podle něj Václav Havel chybí nejen jako člověk, ale i jako morální autorita. "Současné politické prostředí je zkrátka takové, že se to projevuje čím dál intenzivněji. Lidé také cítí, že to pomyslné srdce na Hradě chybí."
Pozoruhodné je také sledovat, jak se lidi dokážou uprostřed předvánočního shonu na chvíli zastavit a udělat si již čtvrtým rokem čas na aktivní vzpomínku věnovanou českému exprezidentovi. "Máme z toho samozřejmě velkou radost, že i kdy toho lidé mají před koncem roku hodně, zastaví se, zavzpomínají s přáteli, účastní se nějaké akce, jdou na náměstí, zapálí svíčku. I to je vlastně součást odkazu – nežít jen konzumně, ale i třeba přemýšlet a debatovat s kamarády o aktuální situaci nebo o životě obecně,“ dodává Pikola.
České i světové osobnosti se snaží (pokud možno) jedním slovem vystihnout osobnost Václava Havla. | Video: denvaclavahavla.cz/ Lucie Pflimpfelová, Milan Poboček | 00:20
autor: Zuzana Hronová
2024 ©