Posvěcení budoucího slovanství – jasnozřivá symbolika na Růžovém paloučku; Hus, Komenský...; Posvátné mystické místo; Reakce a vzácná vzpomínka Alfreda Strejčka aj.

Podle Maxe Webera dnes dochází k „odkouzlení světa“. Možná to podprahově cítíme. Neznáme už půvab skutečného autentického tajemna, přírodního nebo duchovního, které by se nás osobně prožitkově dotýkalo. Náhrada je často hledána buď ve sci-fi, v Harry Potterovi nebo v co nejexotičtějších naukách a symbolech, často i v komerčních literárních či filmových „remixech“ svatográlského substrátu. Společný je zde mezičlánek technického zprostředkování, tedy ztráty autenticity. Všude vstupují mezi nás a kontakt s realitou, ať uměleckou, přírodní nebo transcendentální, filtry techniky: videa, filmy, fotografie, televize, počítače atd. Vztahy jsou redukované přes telefon či mail. Naše vlastní schopnost prožívání není naplňována zážitky přímé reality, ale jen těmito vzpomínkovými automaty a vztahovými umělinami. Navykli jsme si na rychlé dosahování. Tragicky se doplňuje nedostatek původních zážitků technikou nebo suchým vzděláním. Krásu přírody potřebujeme nějak osobně využít, třeba ke grilování nebo aspoň k selfie, a jdeme od toho.

1. Co můžeme dělat? Jistě, nelze se technice v nejnutnější míře vyhnout, ale v první řadě by nám neměl chybět prvek přímého prožitku a proměňování. Chybí nám i mýtus se svou podprahovou iniciací. Philip Wheelwright dokazoval, že ztráta mytologického vědomí je vůbec nejtěžší ztrátou, jaká kdy lidstvo postihla.

2. Stopy někdejšího symbolického myšlení a národního mýtu nejsou jen ve známých dílech naší literatury, sochařství nebo klasické hudby, ale i v dílku nenápadném, o to však významnějším. Lze ho nalézt na polozapomenutém Růžovém paloučku u Litomyšle, v kraji Smetany a Martinů. Palouček je přístupný od Morašic mohutnou březovou alejí.

3. V životě jedince i národa jsou situace, při kterých hovoří symboly a zároveň se cosi vpisuje do podprahových paměťových stop. K tomu došlo například v době, kdy se Jan Amos Komenský a jiní Čeští bratři loučili s vlastí, aby unikli represi. Odvěká národní tragédie – od exodu Židů až po nynější exodus ohrožených Ukrajinců.

4. Čeští bratři procházeli obtížným dilematem mezi milovanou vlastí a svobodou vyznávání Boha. Pro svobodu uctívání Boha volili raději muka bezmocných exulantů, hořících láskou k domovině (chápeme to vůbec, my dnešní?). Tehdejší sepětí s duší národa se vepsalo i do symboliky místa. Při čerpání ze starších esoterních pramenů si přibližme zdejší symboliku. Podívejme se zejména na hluboký, jinotajnou symbolikou nabitý kovový pomníček, se kterým si historici ani teologové samozřejmě nevědí rady.

5. Zastavme se však napřed u zdejších růží. Posvátně ztišená duše může tušit horoucí lásku Českých bratří k Bohu i k vlasti a tento svatý spor dvojí lásky v jejich srdcích. Ta krvácela nezměrným bolem, když se zde loučili s vlastí, a proto podle ústní tradice plátky zdejších růží byly temnější nežli obyčejné šípkové růže. Růže byla odedávna symbolem pěti ran Spasitelových a má velkou magickou moc. Kdysi se jimi přemáhalo upírství a položila-li se snítka těchto růží na hrob černého mága, nemohl již škodit, neboť šípková růže je ztělesněným mysteriem Ježíše Krista. Má pět lístků ve tvaru srdce jako pět svatých sigen na rukou, nohou a v boku Kristově. Symbolizuje to pět krvavých ran, které Vykupitel protrpěl za svou lásku k lidstvu. Ve středu má šípková růže zlatý kroužek tyčinek, který je symbolem nebeské koruny hvězd, v niž se proměňuje trnová koruna Kristova při jeho návratu k Otci. Proto je tento zlatý kroužek tyčinek v růži symbolem kruhu slunečního orakula, řízeného Otcovou Silou a Mocí a Kristovou Láskou. Současně je symbolem proměny pozemské bolesti, plynoucí z následování Krista, kdy si dobrovolnou sebeočistou sami nasazujeme trnovou korunu, která je posléze přeměněna v korunu blažených vítězných duchů. Ti následováním Krista protrpěli bičování a trním korunování litováním svých vin, což vyústilo v mystickou smrt jejich nižšího já. Tím byli vzkříšeni v blaženosti pravzoru lidství, v Kristu. A to byly cíle, které přijali i Čeští bratři. Růže, které zde z jejich slzí vykvetly, jak se traduje, nikdo nesázel a jsou prý uchovány ve tvaru původní čtvercové formace. (Je to druh rosa gallica, francouzská nebo též stepní růže.)

6. Na památku bolesti a lásky Českých bratří, loučících se zde v čele s Komenským se svou vlastí, zde byl roku 1921 postaven měděný pomník, zpracovaný umělecky v podobě čtyřhranného obelisku, ukončeného mosaznou koulí. Ta je opásána železným kruhem s postavami Cyrila a Metoděje a dvěma reliéfy Komenského. To poukazuje na spojení sil pravé slovanské víry, přijaté od našich věrozvěstů, s Českými bratřími. Na obelisku jsou různé symboly podle návrhu architekta a výtvarníka Aloise Meteláka, ředitele železnobrodské sklářské školy. Možná ani tvůrce sám vždy nevěděl, jak hlubokou symboliku zde intuičně tvoří. Podívejme se alespoň na některé z nich. První strana má nahoře obraz Komenského. Pod ním je symbol božské Trojice jako trojitý plamen. Z něho po stranách vyrůstají liliové pruty, což symbolicky znázorňuje budoucí spojení s principem mariánství.

7. Pod tím je loď poutníka, jenž se plaví světem viditelným (Orbis pictus) a v labyrintu světa hledá ráj srdce. Zde je souvislost Komenského s jeho základním spisem. Labyrint je symbolizován lodí, jejíž dvě plachty spojení duchovního principu mužského a ženského jsou poháněny větrem osudu, to je zákonem vyrovnání, všemi cestami, jimiž Prozřetelnost vede člověka k nabytí zkušeností a obohacení a zušlechtění duše. Životní pouť je ozařována dvanácti hvězdami zodiaku a vyjadřuje hledání věčných mysterií hvězd na cestě zatím bloudícího poutníka, který však upírá zraky k vládci zodiaku, k božskému Otci, a k síle Slunce Kristova. Pokud poutník s plachtou víry a plachtou lásky přijímá pokorně a oddaně vše z ruky boží, dojde s lodí svého cíle - své nebeské vlasti.

8. V dalším poli je obraz Komenského se dvěma žáky. Vedle nich je lípa, znak mysterií budoucí slovanské éry. Komenský sedí ve středu s otevřenou biblí a drží v ruce jablko – symbol poznání dobra a zla, správného rozlišování sil časných a věčných, nespásných a spásných, bořivých a tvořivých. Člověk se učí vše nižší v labyrintu světa poznávat a odkládat, aby tím stavěl ráj srdce. Komenský jako učitel národů, rosikrucián a zakladatel nového školství a osvěty drží toto jablko, což vyjadřuje předávání sil duchovní moudrosti, čerpané z evangelia, a mysterií Beránka božího svým žákům. Proto září za jeho hlavou dvě hvězdy: hvězda čistého manasu a čistého budhi, zatímco za hlavou každého žáka září pouze jedna hvězda čistého manasu.

9. Zobrazení Beránka božího v ohni věčné lásky vyjadřuje, že slovanskou kulturu jednou povede všeláska Beránka božího a touha přemoci zlo a bolest země a vyrovnat je všeláskou. Beránek má pod sebou čtyři srdce, symboly čtyř cherubínů (Chilandar, Vatoped, Zoograf, Pantělejmon), známých už z dávných slovanských mýtů i rituálů, kteří duchovně inspirují a zejména budou inspirovat budoucí slovanská zasvěcení.

10. Na dalším poli je jinoch, klečící na zemi a hledící k výši. Nad ním je luna C zleva, někdejší symbol černé magie a lidského utrpení, kterým byli Čeští bratři postiženi. Avšak na druhé straně je symbol luny D, symbol dobra a evoluce, která vyrůstá překonáním osudu a proměnou bolesti v lásku a zla v dobro. Jinoch rozpíná ruce k Bohu v modlitbě a přijímá inspiraci věčných sil srdce. Za ním jsou dvě lípy - předzvěsti duchovního slovanství poté, co duše jinocha projde cestou na Golgotu ukřižování a následného vzkříšení a vítězství v Kristu nade vším zlem. Jen poctivou prací na zemi může člověk nalézt všechny síly ducha, chce-li postupně spět do ráje vyvolených.

11. Dále rozeznáváme Husovu kněžskou čepičku-kvadrátek, ozářenou plameny Husovy hranice, jež vyjadřuje jeho mučednickou smrt. Výmluvná je i blízkost Husa s Komenským umístěným nahoře nad ním, neboť jeden převzal štafetu obrody národa od druhého. Zevně se to jeví jako symbol víry Českých bratří, následujících Husa. Vnitřně je zde odhalena posloupnost zřetězení úkolů strážců naší vlasti a celé slovansko-filadelfské duchovní kultury, která je či spíše bude šestou v pořadí od zániku Atlantidy, jak je známo v různých dávných i současných zasvěceních. Proto nad plameny je šest hvězd šesté kultury slovansko-filadelfské a ze stran čtyři lipové listy čtyř sil evangelické lásky, jež hoří v srdci Husa i Komenského.

12. Učitel národů sedí s otevřenou biblí ve středu. Vlevo před ním je kalich, v němž je ponořen symbol zemského globu, prostoupeného hexagramem. Kalich je obklopen plamenem a za ním je lípa. To vyjadřuje oběť Husovu, z níž celá země přijala nesmrtelné síly vztahování se ke Kristu v plamenné lásce vědomě a svobodně, bez prostřednictví vnějších autorit a dogmat. Obětí za tuto tehdy novou pravdu uvolnil Hus tyto inspirace do zemské aury pro budoucí lidstvo. Z této duchovní esence vyšel později i Komenský. Je tu naznačeno, jak byla Země proměněna mysteriem ukřižování na Golgotě, jímž síly hvězdy Kristovy v symbolu hexagramu zde naznačeném prostoupily Zemi a ta vzplála svěžím plamenem čistoty a radosti. Na tento plamen navázal i plamen Husův, neboť i z jeho obětní mučednické smrti se uvolnily a přelily do zemské aury poklady všelásky a vnitřní svobody.

13. Na druhé straně obelisku stojí nahoře Mistr Jan Hus s kalichem v ruce, který vyjadřuje jednak následování Ježíše Krista, ale i mučednickou smrt Husovu. Jí plyne do světové evoluce základ budoucí slovanské duchovní kultury. Proto je pod Husem opět tajnou inspirací Prozřetelnosti nakreslen trojitý plamen jako symbol božské Trojice, z něhož vyrůstají lipové ratolesti slovanství. I lípa má tvar srdce. Na druhém poli je symbol srdce v kalichu ponořeného, který vyjadřuje oběť Husova srdce, naplněného láskou k Bohu, a cestu českých kališníků, kterou Hus otevírá. Pod kalichem je ornamentální výzdoba, jež se opakuje i na dalších polích. Sestává z dvou pětiplátkových růží Růžového paloučku, k nimž je připojena draperka ze tří proudů, symbolizující rosikruciánskou cestu. Na třetím poli jsou zkřížené ryby, symbol hierarchie Duchů manasu, kteří korelují se znamením Ryb. Ryby jsou na vavřínovém věnci, který je opět symbolem vítězného věnce mučedníků, mezi nimiž je Mistr Jan v čele. Jiné pole nese symbol Beránka na vavřínovém věnci. Beránek se dívá na lipový list, jako by střežil skrytou sílu duše lípy, která bude srozumitelnější až Slovanům budoucnosti. Kdo pak prožije sílu Beránka božího, prožije mysterium Kristovy golgotské oběti ve vlastním nitru a dojde Vzkříšení a daru božského tvůrčího Slova. Stane se duchovním Slovanem, to je stánkem a majákem božího Slova. Dále vidíme symbol svatého Ducha - holubici nad vavřínovým věncem. Zde je vyjádřen vnitřní mír a ráj srdce, osvíceného svatým Duchem, které přijalo božský očistný a dobro zaněcující Oheň a prošlo bolestmi oběti na Golgotě k vítězství v Kristu vzkříšených a Duchem svatým křtěných následníků Pravdy a věčné Lásky. Zbylá pole obsahují jména některých Českých bratří.

14. Na jednom z polí třetí strany je lev v ohni, který vyjadřuje symbol zasvěcení lidského srdce v Ohni Lásky boží a současně i zasvěcení našeho národa, který se má jednou stát (mj. i podle Augustina Smetany, Herdera či Steinera) kolébkou šesté kultury - slovanské. Proto prochází ohněm zkoušek, pádů a vzepětí, aby byl jednou alchymicky proměněn a stal se národem nositelů Loga, božího tvůrčího Slova. Nad lvem jsou dva pentagramy po obou stranách. Mysticky řečeno, značí asi toto: Překonej své nižší lidství v ohni svého pozemského života, protože jen zlato v ohni zkoušené je zbaveno nečistých příměsí a je mystickým lvem i symbolem Krista a božího srdce v Něm.

15. Další pole nese obraz mladého muže, líbajícího zemi. U jeho hlavy i nohou jsou lípové listy. Zde je vyjádřen bol lásky, ale i síla opustit to nejdražší, co máme, pro Pravdu a vzdát se pozemského domova, abychom si vydobyli esoterní dar lípy - sbratření srdcem a božské tvůrčí Slovo. Současně je tím vyjádřeno, že kamkoliv zasvěcenec půjde, jeho myšlenky setrvají při mysteriu lípy a jeho nohy budou kráčet ve stopách božího Slova, neboť cítí své duchovní slovanství. Jím budou vedeny všechny jeho kroky i v cizí zemi ve vzpomínce na duši českého národa.

16. Pod tímto polem je bible v plamenech osvícení, plynoucího z drahokamů Pravdy v ní uložených, a nad ní je srdce. To je poklad, který si odnášejí Čeští bratři - Písmo svaté. Je to dar pokrmu boží Lásky, utěšitel i posvětitel jejich života. Další pole je vyplněno obrazem muže modlícího se za vlast, s mučednickou bolestí v srdci. Pozvedá zrak ke třem lípám a přijímá božskou inspiraci lípy. Za ním v dáli se zjevuje trojboká Hora Poznání (je i symbolem slovenského národa), na jejímž středním, nejvyšším vrcholu je postaven kalich. A v duchu snad zří poslání své vlasti, tvořící srdce Evropy, a její budoucí utrpení, vlastními hříchy na sebe uvalené, ale i její budoucí slávu před trůnem věčnosti. Snad zří, jak z krve mučedníků vykvetou rosikruciánské růže zčištěných a rozvinutých lotosů a ze slzí utrpení vzkvetou růže věčně věrné lásky k Bohu a nebeské vlasti. Snad zří, že posláním člověka je proměnit lásku k vlasti pozemské ve věčnou touhu po vlasti nebeské, a zasvětit se pomoci při vykoupení lidstva a všebratrské lásce. To vše plyne z mysteria lípy a z věčných sil duchovního Slunce, které líbá srdce Evropy, za něž se muž modlí.

17. Na ostatních polích je napsáno mj.: Z úcty k minulosti postavil Spolek Růžového paloučku roku 1921 ku dni 21. června. Zajímavé – je to nejdelší den v roce, tedy den s maximem Slunce. Čtvrtá strana je stejná jako druhá, pouze dole jsou jiná jména Českých bratří. Na mříži, zdobené ze všech čtyř stran, je ve středu Fénix vzkříšení věčného Ohně Lásky, zplozený z popelu bolesti, který vítězně vzlétá k nebi a nese zvěst proměny bolesti v lásku celému lidstvu.

18. A nálada místa? Mísí se zde dohromady láska, bolest, prosba, modlitba, smutné tiché zoufalství, které však nežehrá, ale přechází v naději v lepší budoucnost. Jako by tvůrce obelisku to vše znovu cítil s těmi, kteří zde zanechali své mentální stopy. Snad jsou ozvěnou nálady Ježíšovy v Getsemanské zahradě. Místo není povahy energetické, spíše nás může inspirovat k začlenění se do národních proudů, do prohloubení sounáležitosti s nejčistšími a nejhlubšími projevy oddanosti a lásky k vlasti i k Bohu. Obojího se nám dnes většinou nedostává. Možná i tím jsme zranitelnější vůči nepříteli, byť většinou „jen“ ideovému. Symbolika obelisku nám může pomoci poodhrnout náš niterný závoj, který často zastírá naši osobní spojitost s hlubšími vrstvami duše národa. Je zde centrum posily srdce našeho národa, koncentrovaná síla, jež může pozvedat nás i další generace k Bohu. Je to místo, které koncentruje lásku a oběť Komenského za národ. Srdce Komenského zde splynulo se srdcem národa. Význam tohoto místa by neměl být zapomenut - není pomníkem, ale majákem, inspirací, povzbuzením a posilou.

19. V ohrazeném čtverci růží stojí necelý metr vysoký kámen s vytesanou lyrou. Ta je už od dob Orfeových symbolem citlivého lidského srdce. Jejích sedm strun mělo rozezpívat všech sedm planetárních nálad, ze kterých, a jejich kombinací, se skládá veškeré lidské cítění. Kámen sem byl patrně přemístěn dodatečně, přesto však vhodně. Je na něm vytesán rok 1899.

20.  

21. /Částečně jsem zde čerpal ze své knihy Výlety do duše Čech aneb Národní kořeny a křídla.

22. Zmínka je i v mém rozhovoru (coby někdejšího redaktora Gemmy) s Alfredem Strejčkem a Štěpánem Rakem.

23. Osobně: Na Růžový palouček jsme s partnerkou jeli poprvé ještě za komunistů. Tehdy to bylo oplocené, nepřístupné, ale zrovna tam sekal trávu nějaký pán, který nás tam ochotně pustil a ještě si s námi souhlasně popovídal. - Podobně jsme se dostali i do části Lánské obory za doby Václava Havla, a k hrobu TGM./

Dovolím si přenést sem vděčně nedávný mail od Alfreda Strejčka po přečtení tohoto článku:

Milý Karle,
s úžasem a s obdivem jsem si přečetl Tebou zaslaný fragment z Tvé knihy, odhalující symboliku Růžového paloučku, jako místa lásky, bolesti i naděje Českých bratří a potažmo i nás, kteří se snažíme poponést prostřednictvím Komenského jejich víru a lásku k naší vlasti i k Bohu. Velice mne Tvá slova zaujala.
Celých 15 let … jsem na paloučku vystupoval o první červencové neděli a byl poctěn touto příležitostí navázat na stejně dlouhé období pravidelných vystoupení Radovana Lukavského. Palouček se mi svou neopakovatelnou atmosférou stal místem nejbližším a nejmilovanějším...
Samozřejmě, že jsem tam přednášel Husa, Komenského, Blahoslava, Karla staršího ze Žerotína, citoval jsem Bibli kralickou i duchovní úvahy
Exupéryho... Na Růžovém paloučku jsem v jistém životním období našel i sebe.

Ke zmiňovanému budoucímu napojení na princip mariánství mi napsala paní Maria G.: Dozvěděla jsem se od řeckokatolického kněze, že pro Ukrajince je hlavní patronku Bohorodička. K té se nejvíce obracejí. Když jde o život, o vlast, prosí právě jí. Vnímají jí jako nejdůležitější, jako Boží matku. Proto i mše a modlitby konané jim na pomoc se obracejí k ní.