DÍL I. - MYSTICKÁ PEČEŤ A ANDĚL FILADELFIE - ČERVÁNKY SLOVANSKÉ ESOTERIE
Citát: Zjevení sv. Jana kap. 1, verš 10. a 11.: A byl jsem u vytržení ducha i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby, an dí: Já jsem Alfa a Omega, ten první i poslední, a což vidíš, piš do knihy, a pošli sedmi zborům, kteříž jsou v Azii, do Efezu, a do Smyrny, a do Pergamu, a do Tyatiru, a do Sardy, a do Filadalfie, i do Laodicie. Verš 16: A měl v pravé ruce své sedm hvězd, a z úst jeho meč s obou stran ostrý vycházel; a tvář jeho jako slunce, když jasně svítí. Verš 20.: Tajemství těch sedmi hvězd, kteréž jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů zlatých: Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi zborů, a sedm svícnů, kteréžs viděl, jest sedm zborů. Obrazy: na pozadí rychle plujících mraků (nevypadajících však zlověstně, spíš mohutně osudově), střídat obrazy starých biblí a jejich barevné tisky, příp. i dva obrazy Drtikola z knihy Mystik a učitel, v barevné příloze této knihy jako první a poslední reprodukce.
Komentář: Jan pojednává v Apokalypse o sedmi sborech (míněno kulturách) a nazývá je církvemi. Za výraz církve používá vždy název města, které souvisí se zrodem kultury. Listy, které psal jednotlivým církvím do Efesu, Smyrny, Pergama, Thyatir, Sard, Filadelfie a Laodiceje, když u vytržení uslyšel hlas Páně, jsou vlastně poselství jednotlivým kulturám země od zániku Atlantidy. Psal je v době rozvoje kultury čtvrté - řecko-římské. Tři předcházející listy se tedy týkaly kultur již uplynulých, tj. kultury resp. zasvěcení staroindického, staroperského a chaldejsko-egyptského, tři poslední listy se týkají kultur budoucích: anglo-germánské, převládající v naší době, po níž má následovat v dalších tisíciletích zasvěcení kultury filadelfské, tj.slovanské, a celou epochu vývoje země završí kultura laodicejská. Obrazy: nejstarší křesťanské památky, fresky apod., a u zmínek o kultuře indické, perské atd. krátce nějaký její atribut nebo třeba svíčku, postavenou na zeměpisném atlase na onu zemi (Indii atd.)
Citát k tomu: Janovo Zjevení, kap. 1., verš 19: Napiš ty věci, kteréž jsi viděl, a kteréž jsou, a kteréž se mají díti potom. /tj. tři kultury minulé, čtvrtá - pro sv. Jana současná + tři budoucí/
Komentář: Vývoj lidstva a jeho propracovávání duchovními kvalitami probíhá v jednotlivých duchovně-kulturních obdobích. V nich je vždy duchovní špičce určitého národa nebo rasy svěřen vůdčí úkol podle plánu Prozřetelnosti. Slovem kultura je zde míněn i způsob zasvěcení, světový názor a celkový úkol té které civilizace v lidské evoluci. Mnohdy přínoscem nového impulsu zasvěcení je pouhá menšina, plnící správně úkol, daný vyšším řízením. Ti jakoby prošlápnou cestu všem, kteří je budou chtít následovat. Zrod nové kultury označuje sv. Jan zlomením pečeti Beránkovy. Obraz: Planoucí louč (nebo ruka s loučí) v šeru nebo skoro tmě, pohybující se nad siluetami davu lidí (nebo jen hlav). Bude-li to proveditelné, pak vždy za loučí by se mělo několik nejbližších hlav pohnout a následovat louč, zatímco většina stojí netečně. Jiný možný obraz: Postupně louče každá planoucí jinou barvou a poté co dohasne, vystřídá ji louč s jinou barvou - třeba 4 - 5x. Někdy předcházející louč může předat část své barvy té následující.
Komentář: V šesté poatlantské kultuře, nazývané sv. Janem filadelfickou, tj. bratra milující, všebratrskou, by lidé měli po přejití vichřic hněvu a absorbování esence kultury stávající anglo-sasko-germánské nabýt cítění všebratrské lásky. Esoterní charakter Anděla filadelfského času je hořící srdce, zanícené láskou k Bohu a k bližnímu. I to by měl být jednou cíl slovanského vývoje - uskutečnění všelidského sbratření v lásce, které by pak mohlo naplnit i okolní svět. Splní jednou Slované tento úkol? Obraz: slévání mnoha loučí a prosvětlování obrazu, k tomu Beethovenova Óda na radost příp, adagio z 9. symfonie a záběr originálu obrazu "Beethovenova Óda" , který má p. Hynek Sláma v Prostějově, příp. i obrazy Fr. Bílka či dřevoryty Arnošta Hrabala.
Citát: První dvě sloky Schillerovy Ódy na radost - s informací že původně to byla Óda na svobodu, vnitřní svobodu, avšak kvůli cenzuře bylo nutno svobodu zaměnit za radost.
Komentář (nebo host): Pravda, zatím je mladá slovanská rasa ještě hašteřivá, ale zde hovoříme teprve o červáncích budoucnosti, o prvních esoterních náznacích a symbolech. Není jistě náhodné, že nemáme ve svém symbolu či charakteristice ani draka dávné kultury Číny a Japonska, ani svastiku či hexagram, ani starý nilský kříž, ani hada jako starověký symbol nekonečnosti, ani růži a kříž rosikruciánů či trnovou korunu kolem srdce mučedníků, ani meč svatográlských rytířů, ale prosté srdce. A snad to má i další význam, než ten známý - srdečnou otevřenost a pohostinnost. V budoucnosti slovanské kultury se má více projevovat proncip čistého ženství. I k pronikání k duchovním pravdám bude otevřenější ženské naladění. Ženství zemské i duchovní má vždy blíže k srdci. A konečně - můžeme, chceme-li, i v listu slovanského stromu, lípy, vidět tvar srdce, podobně jako ve tvaru lípy samotné. Obraz: jednotlivé symboly, o kterých text pojednává.
Citát (přip. i host): PhDr. Oldřich Janeček, CSc. - z knihy o Josefu Prouzovi: V zemské evoluci nastala doba, kterou předpokládal pisatel Janova evangelia a pisatel Apokalypsy. Nastává čas filadelfské kultury slovanské, jejíž význam v evoluci světa má své božské a lidské poslání. Její prvky vycházejí z niterných sil srdce a mají v lidstvu rozvinout slovanský impuls sbratření národů a ustavit Boží království na Zemi, jehož projevem je svoboda a světový mír.
Komentář: Nyní se dostáváme k tomu podstatnému a konkrétnímu, kdy symboly z neznáma zasáhly významně do naší historicky známé reality. Hlavním aktérem, byť bezděčným, zde nebyl nikdo menší než Tomáš Garrigue Masaryk. Obraz: Zemský globus, na něm - snad střídavě v USA a v ČSR, průzračný portrét TGM, nad tím třeba honící se mraky a střídavě vysvítající svit - nebo ten globus s TGM jakoby byl hnán na lehkém pozadí hvězdné oblohy.
Citát nebo host (dr. O. Janeček): Celému světu byl dán poukaz, že esoterně se zrodil zárodek epochy slovanské. Stalo se to tím, že samostatnost malých národů v Evropě byla prohlášena společenstvím zúčastněných národů ve Filadelfii. Otec naší slovanské kultury, náš prvý president T. G. Masaryk, zlomil apokalyptickou pečeť v době vlády tatvy Prithivi, zlomil pečeť šesté kultury filadelfské tímto prohlášením samostatnosti kolébky slovanské kultury, vycházející z naší republiky. Snad proto se to mělo symbolicky odehrát ve Filadelfii. Obraz: archivní záběry TGM, příp. i presidenta Wilsona apod.
Citát z TGM: Další práce byla, tak jak předtím v Evropě, sjednotit menší evropské národy v jejich boji za svobodu: tedy jednat s Poláky, Rusíny, Srby, Hrvaty, Rumuny a jinými; výsledkem byla ta společná Deklarace nezávislosti ve Filadelfii. Šlo dále o to, získat americký lid; co to bylo schůzí, porad, přednášek a kongresů; ale nic naplat, muselo se zpracovávat veřejné mínění, které předtím o nás vědělo málo, o Slovácích skoro nic... Když naše legie na Sibiři k sobě obrátily pozornost celého světa, měli jsme trumfy v rukou. Obraz: archivní dokumenty o TGM, hlavně o legiích, i záběry Beneše a Štefánika.
Komentář: Přičiněním prof. Masaryka byla v Americe založena Demokratická unie střední Evropy. Předsedou byl T. G. Masaryk. 23. října 1918 v historicky památné Síni nezávislosti byl projednáván a posléze vyhlášen souhrn porad a na nádvoří bylo Masarykem přečteno společné prohlášení, přičemž podle historického vzoru zazněl Zvon nezávislosti. Tímto historickým faktem počínal působit impuls šesté kultury poatlantské, která ve Zjevení sv. Jana se nazývá církví filadelfskou, ale slovo církev se nemůže brát ve smyslu církevním. Tím rozumíme pouze duchovní nauku šesté kultury. Obrazy: nebudou-li k dispozici nějaké záběry TGM z Ameriky, pak alespoň prolínámí obrazu TGM s rozhoupaným zvonem.
Citát z TGM: Někdy se mi vracívá sen, nevím, odkud se mi vzal, snad z nějakého obrazu: na moři loď a nad ní se naklání anděl s hodinami; čas po čase skane z těch hodin krůpěj do moře a anděl praví: Zas jedna minuta uplynula. Ten sen si vždycky uvědomuju jako výstrahu: Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou. Obraz: montáž nějakého obrazu anděla, přesýpacích hodin a TGM - hlavu ve vodorovné (spící) poloze. Nebo fotku TGM pracujícího u stolu a nad ním anděla s hodinami. Nebo jen přesýpací hodiny, postupně je zabírán jen písek, jehož proud se zrychluje a dramaticky naléhavě sílí a mohutní.
Komentář: Esoterní charakter Anděla filadelfského času je hořící srdce, zanícené láskou k Bohu i k bližnímu. Nepřihlašoval se Masarykovi ve snu právě tento Anděl?
Host - dr. Janeček (příp. Funk): Esoterním pozadím vzniku Československa se dosud nikdo nezabýval. To, co se takto odehrálo se Slovany, jsou zatím jen první signály a červánky budoucnosti... Neznamená to, že bychom měli filosofa, myslitele a politika T. G. Masaryka považovat za osobnost, která filosoficky programově hledala či hlásala cestu k 6. poatlantské kultuře. Ovšem jeho studie o Slovanství i politické dílo, vrcholící založením ČSR, byly zřejmě prvním vykročením českého a slovenského národa v tomto směru. Jsou to jen první krůčky ve 20. století, vlastní rozvinutá šestá (filadelfská) kultura nastoupí až kolem roku 3573 po Kristu, až jarní bod rovnodennosti bude ve znamení Vodnáře.
Obraz: různé negace ze slovanského světa: války, drogy, gulagy, ničení přírody apod.
K tomu komentář: Čím vším musí Slovanstvo ještě projít, má-li jednou začít plnit svůj úkol pro lidstvo? Velké dobro, působící ve prospěch okolí, se rodí přepracováním velkého zla. Nemusí tedy Slované sestoupit ještě hlouběji do hmoty, aby jednou lépe rozuměli světu? A budou umět nalézt cestu zpátky? Naleznou svůj úkol? Chopí se ho? Vše, co zde bylo nastíněno, je jen možnost či shora nabídnutý další krůček ve vývoji lidstva. I když slovanská kultura ještě nenastala, záleží i na naší přípravné době, zda napomůžeme pootevřít dveře těm budoucím.
Host - Janeček nebo Funk: V budoucích dobách se do pozemských i nebeských dějů začlení zcela nové události a prvky, včetně větší pomoci ze strany éterického Krista těm, kteří se rozhodli jít cestou pravdy. A teprve po tomto období, které je a bude velkým zápasem dobra a zla, se začne konkrétně rýsovat historicky i duchovně vědecký přístup naší eropské kultury k budoucímu věku Vodnáře a ke kultuře filadelfské. Po slovanské kultuře má následovat ještě sedmá, tzv. laodicejská. Měla by být regresem celého poatlantského vývoje, sečtením všeho, čeho jsme v něm dosáhli jako lidstvo i jako jedinci. Bude to doba našich maturitních zkoušek za dobu od prvních dob indické kultury. Ti, kteří prospěli, postoupí do vyšší oktávy života. Nezralá, propadnuvší část lidstva bude z dalšího vývoje vyloučena a bude čekat dlouhé věky na další evoluční možnost za ztížených podmínek.
Citát zTGM: Sám pro sebe žiju, jak bych si přál, aby mohl žít každý občan. Mám-li říci, v čem se můj život vyvrcholil, tedy ne v tom, že jsem se stal presidentem a že mohu nést tuto stejně velkou čest, jako těžkou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlubší: že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več jsem věřil a co jsem miloval jako chudý študent, jako učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik; že, stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily předtím. Smím říci, že se mi potvrzuje a naplňuje vše, več jsem věříval, takže jsem nemusel změnit nic na své víře v humanitu a demokracii, na svém hledání pravdy, ani na nejvyšším mravním a náboženském příkazu lásky k člověku. Říkám si, že v tom neustálém zápase o lepší příští národa a lidstva stál jsem na straně dobré. To vědomí stačí, aby život člověka byl krásný, a jak se říká, šťastný.
/Čerpáno k díla dr. Rudolfa Steinera, z knihy O. Janečka - Josef Prouza a z knihy K. Funka - Odívání sluncem./
DÍL II. - Z ESOTERIKY ČESKÉ KULTURY
Komentář: Od jógy přes mystiku až po moderní anthroposofii je známo, že struktura člověka neobsahuje jen fyzické tělo. To je oživováno tělem éterickým, tj. životním, pránickým. Naši auru tvoří tělo astrální - cítivé, pocitové. Čtvrtou složkou je naše vlastní Já. Z prvních tří nižších článků se jejich postupným vývojem dají tvořit tři články vyšší: Zušlechťováním našeho dosud nekontrolovaného myšlení a cítění, pudů a vznětů, ukázňováním, moudrostí, rozvahou atd. je astrální tělo převáděno na vyšší stupeň, zvaný manas čili duchovní Já. Je z téže substance jako astrální tělo, ta je však již zkrystalizovaná, zčistěná, přehledně uspořádaná.
Proměňováním naší dlouhodobé povahy, temperamentu, sklonů, zvyků atd., které jsou otiskuté v těle éterickém a mnohdy ho poškozují, vyvíjíme sebevýchovou složku budhi, tzv. životního ducha. Budhi je povahy mateřské, laskavé, srdečné. Činí duši mladou a elastickou.
Nejvyvinutější jedinci, jejichž manas a budhi je dostatečně vyvinuté, začínají pracovat na rozvoji atmana - tzv. duchovního člověka. Nositelé atmana vytvářejí ze zkrystalizované moudrosti manasu a zčistěné lásky budhi schopnost dokonalého činu, spravedlivého jednání, které je v souladu s vyšší vůlí. Protože úroveň činu je na hmotné úrovni, odpovídá tato složka i dokonale zčistěnému a proměněnému fyzickému tělu. Tolik jen na úvod, abychom snáze pochopili to další. Obrázek: Schéma těchto 7 složek pod sebou, třeba i barevnými písmeny, kdy šipkami se propojují postupně zmiňované tři nižší složky s naskakujícími třemi vyššími. Barevné odlišit - třeba astr. tělo červeně - manas modře. Éterické tělo třeba oranžově - budhi žlutě. Fyz. tělo černě - atman fialově. Či tak nějak. - Nebo i nákres člověka, jak se tělo astrální chvěje, jiskří všemi barvami do okolí (= aura) - pak se pohyb zklidňuje a v modré (manasu) třeba už jen trochu pulsuje. Podobně tělo éterické a fyzické.
Citát z TGM: Kterékoliv věci sloužíš, drž se skutečnosti. Avšak ke skutečnosti patří též duchovno, duše, láska, mravní řád, Bůh, věčnost. Teprve s nimi žijeme plný život v plné a celé skutečnosti, ať už se jedná o jednotlivce nebo o dějiny národů. /Nebo jiný citát ze Steinera?/
Host - /snad Funk/: Jako se vyvíjejí jedinci, tak se mění i národy. Přední velikáni, zrodivší se do určitého národa, předbíhají běžný průměr a mívají určitý vývojový předstih (úkol) pro celek. Pokusme se přiblížit si podle esoterních pramenů, jak i umělci mohou být reprezentanty některé ze tří vyšších složek člověka v národním měřítku a inspirovat touto složkou mnoho lidí. Kromě velikánů víry, filosofie či politiky (sv. Václav, Karel IV., Hus, Komenský, Masaryk a jiní) se dá naplnit manas, budhi nebo dokonce atman i v uměleckém projevu. Dejme si tři příklady - snad nejcharakterističtější:
Síla manasu k nám plyne z historie duše národa, tlumočené nám například Aloisem Jiráskem.
Síla budhi k nám zpívá citovou mluvou národní hudby, kterou se dal inspirovat nejvíce Bedřich Smetana. Jeho hudba stojí nejblíže charakteru duše národa. /? V dnešních poměrech je to patrně nejvíce u hudby Petra Ulrycha./
Projev atmana k nám mluví z hlubiny Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Vidíme zde činy slovanských národů vtělené v mohutných obrazech.
Citát: Několik veršů z písně Petra Ulrycha Hora Říp z alba Meč a přeslice
Komentář: Zastavme se u těchto tří podrobněji. Manas se rozvíjí, přemýšlíme-li o hlubokých problémech, o vnitřních příčinách dějů a událostí, o dobru a zlu, právu a útlaku... K tomu nám dává potřebnou látku i historie národů. Duše národa k nám mluví z jeho dějin, tradic, písní, zvyků. Manasická moudrost se šíří slovem. Jsou-li sdělovány hluboké, pravdivé a čisté myšlenky, projevuje se jimi manas. Dá se tedy říci, že Jirásek zpracoval ideje a historii českého národa manasicky vykrystalizovanou moudrostí.
Obraz: Ex libris knih Jiráska, listování v ilustracích Starých pověstí českých, do toho krátce něco z českých historických filmů, k tomu zpěv sourozenců Ulrychových z alba starých pověstí českých Meč a přeslice, + archivní záběry Jiráska.
Citát: Podstatě Jiráskova díla se na příkladu kroniky U nás přiblížily i dobové noviny z roku 1921: "Cítíme velebný tok života, vidíme postavy zasazené do rámce mezi životem a smrtí, mezi praotci a pravnuky, a celý děj, každá postava, příroda, hovory, celé dění postupuje zákonitým, neodvolatelným, nezadržitelným krokem velikého toku životního. Tu jest kus umění nadosobního, které vyrůstá nad jednotlivé osoby a drobné příhody k typickým, hluboce národním znakům. V nové době snaží se mnozí spisovatelé, aby prostudovali psychologii lidovou. Jiráskova kronika jest po této stránce nejdokonalejší otvírajíc zakleté hlubiny lidového nitra, spojujíc umělecky hranice mezi generacemi, podávajíc klíč k poznání tajemného rašení lásky, života a rodu." /Zde ukončit, nebo lze pokračovat:/
Nad pokračováním této kroniky v knize Paměti "jakoby svítilo ranní slunko svěžího letního jitra, tak prostě, srdečně, mile a teple nesou se vzpomínky, oživující vybledlé obrazy a postavy. Mužná přímost a laskavá humánní srdečnost jest nejkrásnější ozdobou vyspělého Jiráskova umění a my chápeme, že je to nejen přirozený dar bohů zdravému a umělecky sensitivnímu dítěti, nýbrž i podzimní pohoda vykoupená intensivní prací celého života." Obrazy: viz minule o Jiráskovi, příp. něco z jeho zfilmovaných románů nebo seriálu F. L. Věk apod.
Host: Lze nalézt i jeden symbolický poukaz. Manasická síla tzv. Duchů moudrosti, což je určitá duchovní hierarchie s vymezenou inspirační působností, působí také v éterickém, tj. životním těle rostlin. O tom, že Jiráskův život skutečně souvisel s manasickou silou Duchů moudrosti, máme určitou indicii v souvislosti jeho smrti s tím, že toho dne byl poražen daleko od lože umírajícího i strom u jeho rodného statku, který byl vysazen v den jeho narození a zasvěcen jeho osobě. Duchové moudrosti mají totiž své pole činnosti i v rostlinné říši. Jsou "otcové" skupinových duší rostlin. Jirásek byl po celý život právě dobrým služebníkem duchů moudrosti. Čerpal z ducha národa zvěsti, které objasňovaly národní ráz a povahu.
Komentář: Slovanská duše je síla spíše citová, a proto se projevuje i v písni. Za to, že má český národ tolik velkých hudebníků, vděčí znamení Lva, které ovládá Čechy. Toto znamení je svrchovaným vládcem sférického rytmu v kosmu i na lidské úrovni, kde "zní" jeho hudba i šumotem lidské krve a řídí rytmus našeho srdce. Jako srdce je uprostřed hrudi, i Čechy jsou uprostřed Evropy. I z Čech všechny toky pouze odtékají, žádný do nich nepřitéká. Voda se sem dostává z éteričtější úrovně, z nebes, tak jako okysličená krev k srdci.
Lev ovládá nejen síly srdce, ale je i podkladem všeho, co koření a vykvétá z citu. Slovanská duše je tedy duší hudební, rytmickou, tak jako je rytmus vlastní srdci. Kdysi se v Čechách muzicírovalo pro vlastní potřebu i v domácnostech nejzapadlejších vísek. I prostí lidé byli schopni přijímat do lidových písní inspiraci národních duchů v míře, které se školení umělci obdivovali.
Obrazy: Mapu Čech, zvýraznit toky překračující hranice, a čárkovaně "přivádět" vodu shora obloukem na naše území (znázornění koloběhu). Zkusit najít takovou fotku lva, která by se dala umístit na mapu Čech tak, aby velká hlava s hřívou překryla Čechy a menší tělo Moravu. Příp. lva na počítači lva takto "upravit" a posadit nad mapu Čech. - Historické materiály o muzicírování v Čechách, příp. z F. L. Věka apod., staré nástroje, noty, portrét J. J. Ryby a obálku České mše vánoční, obraz J. J. Ryby od Kristoforiho (bude-li ještě k dispozici)... Zvuk: sesynchronizovat tepot lidského srdce s nějakou skladbou Smetany, nejlépe z Mé vlasti - snad z Vltavy nebo "luhů". K tomu letecké snímky Vltavy od Šumavy až po soutok s Labem...
Citát: Charles Burney - anglický muzikolog 19. století: Čechy jsou konservatoří Evropy.
Host: Prvním a dosud nepřekonaným skutečně národním skladatelem byl Bedřich Smetana. Všímal si i toho, co bylo lidovými muzikanty přijato z duše národa, i se na tuto duši uměl dokonale napojovat - byť to takto nenazýval. Ač si po stránce hudebního výrazu vzal určité poučení z Wagnera či Schuberta, mluví k nám duše národa v jeho hudbě ojedinělou a strhující silou. Nebylo ani rozhodující, že se sám teprve v dospělém věku doučoval správné češtině a že i v Prodané nevěstě, naší nejnárodnější opeře, musel dodatečně opravovat správnou českou dikci. Přiměla ho k tomu Eliška Krásnohorská, která mu za jeho špatné přízvuky v češtině velmi vyčinila.
Síla budhi, síla srdce, kterou se zušlechťuje tělo éterické, se projevuje právě hudbou tohoto rázu, mluvící moudře k srdci. Je blahodárná právě pro první jiskřičky národního budhi, které je u nás dosud neoživené. Obrazy: Záběry z Prodané nevěsty, fotka E. Krásnohorské, partitura Prodané nevěsty, noty, záběry orchestru, české krajiny atd.
Citát - Anna Hostomská: K volbě komického námětu vedl Smetanu i výchovný smysl komické opery, kterou se dá obecenstvo snáze uchvátit než tragédií. Chtěl tak učinit ovšem bez jakéhokoliv ústupku umělecké výši. V tom je pravé světové poslání Smetanovo. On, umělec pravdivého, reálného života, nemohl se spokojit pouhou parodičností dosavadních operních buff, karikatur života, jaké byly pravidlem u italské a německé komické opery jeho doby. Skutečná, ze života vzatá a přitom nejvýše umělecká moderní hudební veselohra byla proto největším Smetanovým přínosem, jímž otevřel nový svět umění pro celou operní tvorbu. Prodanou nevěstou pozvedl Smetana komickou operu na úroveň moderní opery vážné.
Komentář: Slovanská epopej Alfonse Muchy před nás staví v určitém smyslu ducha, duši i tělo národa zobrazením jeho slavných i bolestných dob ve zjevném projevu, avšak se skrytými symboly. Zachycuje ducha, tj. smýšlení národa v určitých dějinných událostech a dobách, jeho duši vyjádřením národního cítění, a činy - tělo, kterým se Slovanstvo navenek projevovalo. Obrazy: Mucha, zámek v Mor. Krumlově, první ukázky Slov. epopeje
Citát: František Palacký: Kdykoliv jsme zvítězili, bylo to silou ducha, nežli mečem.
Host: /...?/ Atman se zde projevuje nejhlubšími a nejcharakterističtějšími činy slovanských národů, malířsky zachycenými. Historici umění mohou sice dál svými samoúčelnými kritérii posuzovat, že dílo je podle nich příliš dekorativní, či že už by v něm neměly doznívat vlivy secese, která už vycházela z módy. To vše ale není podstatné v porovnání s hlubokými významy, které jsou v něm zakódovány.
Komentář nebo pokračující host: Když Mucha vystavoval své dílo v r. 1928 na "Výstavě soudobé kultury v Brně", navštívila tuto výstavu i malířka Maria Kubištová, vysoce intuičně zasvěcená do slovanské esoterie. Přítomným mistrem Muchou se nechala provázet. Nejen vysoce ocenila nesmírné úsilí, které autor vynaložil, aby mohl vypracovat tak rozměrná plátna a předem promyslet jejich ideologický námět, ale hovořila především k jednotlivým obrazům ze svého pohledu. Doplnila k mistrovu úžasu jeho výklad z rozhledu Múz, které vedly autora po dlouhá léta práce na díle. Ten byl udiven a nadšen když teprve pochopil, kolik utajené pravdy je v jednotlivých dílech, kolik mysterijních dějů a alegorií se nachází zejména v horních částech obrazů. Netušil, jak silně je napojen na inspirace genia národa, jenž zná nejlépe a nejpravdivěji naši minulost i budoucnost. Některé prvky výkladu Marie Kubištové se dostaly do písemného průvodce výstavou krátce po této příhodě.
Obrazy: fotografie M. Kubištové a záběry některých jejích mysterijích obrazů (podle originálů)
Citát - Maria Kubištová: Idea tolerance vystupuje nejzřetelněji v závěrečném obraze Apotheosa z dějin Slovanstva. Čtyři doby Slovanstva zde znázorněné odpovídají biblické čtyřduši světa resp. čtyřem tvorům Zjevení sv. Jana - Orlu, Býku, Lvu a Člověku: mytický dávnověk symbolizuje stav Orla. Slavný středověk stav Lva. Poroba stav Býka a osvobození po roce 1918 stav Člověka, který ovládl všechny stavy minulosti. Na úkol budoucnosti - sbratření národů poukazuje vití věnce pod slovanskou lípou, do něhož každý národ i jeho příslušník vnáší své vlastní květy jako dar lásky...
Komentář: Podle Marie Kubištové mateřský princip vždy provázel a bude provázet Slovany. Ženský duchovní princip je kdesi v jejich duchovních genech domovem. Tak jako počalo na Mont Athosu Bogorodicí, stojící u kolébky pravoslaví, bude pokračovat až k plnému uplatnění a vyvrcholení ženského principu v Mariánství v budoucích věcích. Velká řada slovanských umělců, inspirovaných slovanským geniem, malovala své obrazy s ústřední mateřskou postavou. Mucha snad bezděčně zachytil z insiprace vůdčího genie Slovanstva i čtyři vůdčí slovanské Cherubíny, se symbolem monastýrů: Svatý Vatoped chrání Jihoslovany, Chilandar vede Poláky, Zoograf vládne duchovně Bulharům a Pantalejmon je ochráncem širé Rusi.
Obloha na většině obrazů je zatažená. Slovany čeká ještě mnoho bolestí, válek a nejrůznějšího vlastního i cizího zla. Musí projít a propracovat nejširší škálu negací, aby jednou mohli plnit svůj sbratřující úkol. I Komenský měl odvahu říci, že trpíme za hříchy, které jsme si na sebe sami uvalili.
Obrazy: Slovanská epopej (bude-li místo, lze doplnit komentář ještě k několika obrazům)
Host - /Funk nebo některý kunsthistorik, např. A. Gavlas/: Již na přelomu 19. a 20. století si Mucha předsevzal zasvětit druhou polovici svého života práci, která by pomáhala budovat a utužovat u nás cit národního uvědomění. Byl přesvědčen, že vývoj každého národa může zdárně pokračovat jen pokud vyrůstá organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů národa. K tomu je nutné vědomí historické kontinuity a tedy znalosti historie.
Je pozoruhodné, že sám Mucha, aniž by patrně znal učení o vývoji tří vyšších struktur jedince i národů, o kterých zde hovoříme, sám je bezděčně vystihl takto:
Citát - Mucha: V literatuře máme překrásná díla, jež národu - lidu staví před duševní zrak běh našich dějin - tu slavných - tu smutných.
I v hudbě symfonie a cykly, vížící se k naší historii, probouzejí lásku k vlasti cestou umění.
Chtěl jsem promluviti svým způsobem k duši národa, k tělesnému zraku, jež nejrychleji dojmy přenáší k vědomí.
Komentář: K některým historickým spojům s Amerikou, souvisejícím tak mnoha nitkami se získáním naší samostatnosti, o kterých pojednávají i některé jiné díly tohoto seriálu, přidejme ještě tento, o kterém mluví sám Alfons Mucha:
Citát: Práci tuto považoval jsem za svou povinnost. Uskutečnění tak velkého díla bez hmotných prostředků bylo nemožné. Přítel můj, pan Charles R. Crane, jenž je Američan, má velkou lásku k Slovanstvu, pochopil moje snahy a pomohl můj sen realisovati. V roce 1910 v Chicagu sjednali jsme spolu, že on pomůže nésti náklad spojený s mým dílem, jež dáno bude městu Praze darem... Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás musí všechny živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem.
Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání - aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské.
DÍL III. - MYSTERIA STROMŮ A NÁRODŮ
Komentář: Podle Goetha, Steinera i některých dalších mají rostliny i zvířata jakousi druhovou či skupinovou duši, společnou každému druhu. Ta dlí v duchovních světech a hmotné rostliny a zvířata jsou její hmotné buňky na zemi, tvořící dohromady její fyzické tělo. Pochody jako tahy ptáků, rašení či kvetení rostlin atd. jsou prý takto shora řízeny.
Podobnost duší rostlin či stromů s povahou některých národů není proto jen metaforou básníků. Vzhled a povaha, ba i energie zachytitelná v blízkosti stromu má mnoho příbuzného s povahou určitého národa. Je to tak fantastické? Prý i jednotlivé národy mají ve vysokých duchovních oblastech svou národní duši, či chcete-li genia či národního archanděla. A co když opravdu existuje nějaká podobnost vlastností národů a třeba stromů? Odkud se vzal pojem národního stromu? Duchovní bytosti různých hierarchií a různých úkolů asi nevolí své symboly náhodně. Tvůrci rostlin, tzv. Duchové moudrosti, do nich vkládají různá mysteria. Zkusme se proto podívat na některé souvislosti konkrétněji. Obrazy: volně se pohybující stádo třeba lvů či slonů či jen jeho fotografie, a animovaně nahoře na obloze kresbu onoho zvířete, třeba průhlednou (ve stylu starých kreseb souhvězdí, třeba zrovna lva apod.), a z této "velké" zvířecí bytosti proudí paprsky (mohou i vibrovat či pulsovat) do jednotlivých zvířat onoho stáda. - Pokřivené listnáče z čínských nebo tibetských uměleckých předmětů (výšivek, keramiky, rohoží apod.) , u toho i jejich písmo, aby divák vytušil už zde spojitost. - Japonské bonsaje nebo zdobné zahrady a u toho tváře japonských dívek - opět obojí sladěné vnitřní podobností, apod.
Host: /.../: Zatímco původně býval slovanským stromem tvrdý dub, s upevňováním křesťanství v mladičké slovanské rase byl vystřídán měkční lípou. Skupinová duše lípy, dlící v duchovních světech, asi odpovídá více naší povaze. V čem? Její dřevo je měkké a poddajné jako slovanská duše. Nechává se snadno opracovat, proto se z něho dobře vyřezává. Kolik je tu podobností! Tak jako Slované svou srdečností a pohostinností oblažují příchozí, i lípa voní do dálky vstříc poutníkovi a zve k odpočinku na cestě. Její měkkost však může souviset i se slovanskou pragmatickou změkčilostí či bezzásadovostí.
Lípa jakoby sama radostně ožívala vděčným bzukotem včel, kterým může pohostinně rozdávat ze svého bohatství. Pro včely je pramenem obživy. Pro Slovany by také jednou mělo být medovou slastí rozdávat světu vše, co mají cenného. Květ lípy je používán i k vyvolání potu, kterým se rozpouštějí a vyplavují nečisté látky, čímž se tělo čistí. Lipový květ léčí i kašel, tedy sevření a ztuhlost v oblasti krčního lotosu - lotosu bezprostředního vyjádření a seberealizace. Pro Slovany je typická vlastnost bezprostřední vyjadřování pocitů a srdečnost. Nemá i lípa typický srdčitý tvar? Obraz: různé lípy, třeba i s venkovskou kapličkou či lavičkou u kmene nebo i dědou na lavičce apod. + árie Přemysla z Libuše o lípách, stačí kousek + lístek lípy, přiložený na obraz celé lípy, až je zřetelný totožný tvar (je to podle zákona přírodní metamorfózy, který objevil Goethe - i to lze zmínit). + tvar srdce jako slovanského symbolu, překrytý tvarem lípy jako slovanského stromu.
Komentář: Porovnejme dřevo slovanské lípy s tvrdým dřevem germánského národního stromu - dubu. Není rozdíl markantní? Zatímco lípa přívětivě šumí ve vánku a zve k posezení a nadýchání vůně, dub se "tváří" pro nás spíše netečně, jakoby se bez nás obešel. Obraz: na dvě poloviny obrazovky vedle sebe, třeba zdálky přibližovat, lípu a dub (pro větší účinek snad vybrat i lípu s veselejší oblohou a dub z oblohou tmavší)
Host: /.../: Ano, i dřevo dubu není přístupné vyřezávání podle momentální chuti. Vyřezávání vyžaduje větší rozmyslnost, kázeň, pevnější vůli a vytrvalost i dlouhodobý plán. Nejsou to vlastnosti, kterými Germáni nad Slovany naopak vynikají? Dub je též vynikajícím stavebním materiálem, který se sice těžko opracovává, ale pak je trvanlivý a spolehlivý. I germánské kvality vycházejí z dlouhodobého zrání a jsou, tak jako dubové dřevo, pevným základem do duchovních či kulturních chrámů lidstva.
Dubové dřevo vydává v kamnech trvalý stejnoměrný žár. Jeho pevnost však může značit i mentální ztvrdlost a neústupnost, ba snad až agresi germánských bojovníků. Není náhodné, že dub je signován Marsem, zatímco lípa koreluje pravděpodobně s Venuší a Sluncem.
Komentář: Zatímco charakteristickou vlastností Slovanů je bezprostřední vyjevování toho, co cítí, je u Germánů typickým rysem písemný záznam. Germánská kultura přinesla lidstvu vynález knihtisku, který umožnil šíření vzdělání, osvěty, kultury i filosofie. Je tu zajímavá spojitost právě s dubem. Na něm se tvoří duběnky, které vznikají po bodnutí mouchy /název doplním/. Duběnka i plod dubu obsahují tanin, který po staletí sloužil k výrobě inkoustu, tedy k šíření vzdělání, kultury, výměně myšlenek atd. Takto lze vystopovat souvislost germánského stromu dubu se záznamem a šířením myšlenek. Tato změna, související s knihtiskem, byla pro lidstvo po mnoho staletí téměř revoluční a souvisela s hlavním úkolem germánské kultury - výcvikem rozumové a vědomé stránky duše. Obraz: duby, duběnky, staré tisky či rytiny píšících vzdělanců brkem, záběry z tiskáren starých i nových, vytahování rodinné bible ve staré chaloupce a usedání k četbě v rodinném kruhu, staré kroniky psané inkoustem atd.
Host - /subjektivní prožitek Marty H. - vložka - uvést ji nějakým předělem/: V nejmenších lázničkách na světě Skalka u Prostějova je alej kaštanů. A protože vím, že stromy jsou dárci zdraví pro unaveného člověka, hlavně pro jeho duši, chodívala jsem k nim pro posilu. Ale nechci jen brát stromům jejich energii, naopak k nim přistupuji s láskou a touhou dát jim i něco ze sebe, třeba vděk za jejich krásu a prostou existenci. A za to se mi strom odměnil nečekaně. Obejmula jsem mohutný kaštan na začátku stromořadí. S důvěrou k jeho síle jsem ho tiše poprosila, může-li mi předat trochu léčivé energie. Kochala jsem se jeho krásou a mohutností. On mi ale dal něco, na co v životě nezapomenu. Jak jsem byla soustředěna v lásce k jeho duši, bylo mi najednou dovoleno nahlédnout do jeho vnitřního světa. Vnitřek kmene byl celý za zlatavého světla a pak jsem se pomalu dívala stále výš, až nahoru do jeho rozložité koruny. Tu jsem spatřila vílu, odpočívající ve větvích. Okouzleně jsem na ni hleděla a přitom jsem jí říkala ta nejkrásnější slova, která mně skoro sama přicházela na mysl. Byla tak půvabná, jakoby setkaná ze zlatisté mlhy. Byla zjevně překvapená a potěšená, že ji někdo spatřil a že jí posílá lásku a souznění. Její kouzlo bylo nesmírné. Zlaté vlasy spadaly jí na ramena a její zářící oči se na mne něžně dívaly. A pak mi najednou darovala ten nejkrásnější úsměv. Má slova byla pak ještě nadšenější a láskyplnější, až ona se rozhodla, že se podívá ke mně dolů. A tak v mžiku byla celá její krása přede mnou. Nádherné oči se na mne dívaly, veliké a zlaté jako hvězdy. Viděla jsem dlouhé řasy nenapodobitelné krásy, a její úsměv, to bylo kouzlo samo. V okamžiku, kdy je člověk takto zasažen nadsmyslovou krásou, vidí tajemný svět, který je lidem skryt. Jaká škoda, že lidé mají duše zavřené a mrtvé pro tato skrytá tajemství přírody. - Duše stromu se na mne dívala a něžně se usmívala. Příští den se mi zdálo, jakoby na mne už čekala a po úsměvném pozdravu byla u mne dole. A pak ji ovládla nějaká radostná nálada a ona vylétla vzhůru do koruny a opět dolů ke mně. Tak jezdila radostně asi desetkrát. Doslova jsem se opájela její krásou, radostí a ladností jejích pohybů. Obraz: do čtení textu prolnout onu lípu ve Skalce, snad i s nějakou objímající postavou.
Komentář: Ruským národním stromem je bříza. Náhodně? To sotva. Trochu si o ní popřemýšlejme. Mnohé rysy ruské duše lze spatřit právě v bříze. Kolik ruských básníků ji opěvovalo! V poezii bývá přirovnávána k mladičké dívce, dosud plně neprobuzené. Energie, kterou lze pociťovat v blízkosti tohoto stromu, je subtilnější i záhadnější než kupříkladu u jehličnanů nebo dubu. Je to jediný bílý strom - jeho běl jako by poukazovala k často esoterně zmiňovanému cíli plného očistění a velké budoucnosti ruského národa, až v dalších dlouhých obdobích přemění veškeré národní viny, aby z něho vzešla plná nevinnost duchovního člověka. K tomu poukazuje i vysoká odolnost břízy vůči mrazům a vichřicím: To, co prožil ruský národ - a nejen v souvislosti s mrazy - viz Napoleon, Hitler, gulagy atd., by asi jiný národ zlomilo. Větvičky břízy jsou mimořádně elastické a ve vichrech se nelámou, ale poddajně ohýbají.To může souviset jak s dolní úrovní povahového spektra, tedy charakterovou ohebností až bezpáteřností, tak na pozitivním pólu s tím, že pružnost a dynamika orgánů a údů je umožňována působením duchovní lásky, je projevem duchovního mládí. Větry a bouře jsou celosvětově zapříčiňovány hlavně lidskými vášněmi, mráz zase ledovým sobectvím. To vše vydrží bříza bez újmy. Roste houževnatě i v silně kontaminovaných půdách, znehodnocených jedy civilizace. I z řádění zla, které ruským územím prošlo a ještě projde, vzejde jednou opět nezdolná běl nevinnosti. I člověk, jenž se povznesl k duchovnímu životu, je odolný proti nepřízni vnějších vlivů a při tom si umí zachovat svou běl nevinnosti. Obraz: březové lesy a háje, ruské rozlehlé krajiny, břízy rostoucí na pustých haldách po vytěžené rudě (třeba Bytíz u Příbrami) nebo na pustinách Krušných hor.
Citát: krátká báseň Julia Zeyera o břízce
Host: Není bez zajímavosti, že míza koluje v bříze v mnohem mocnějších výtryscích než ve většině jiných stromů. Tak v člověku, který projasnil a pročistil své éterické, tj. životní, pránické či chcete-li povahové tělo, koluje síla duchovní blaženosti a nesmrtelnosti, která obnovuje a chrání jeho organismus a rozpouští jeho ztvrdliny. Proto se z břízy připravuje i březový elixír, který osvěžuje i fyzické tělo a rozpouští ztvrdliny související s kornatěním tepen, revmatismem a dnou.
Možná rychlý růst a odolnost, možná i bezděčné vytušení určitého ženského mateřského principu, který je mimochodem i v ruské národní duši, vedlo v minulosti lesníky, aby nechávali na pasekách břízu, která chránila malé stromky před žárem i suchem. Proto ji nazývali matkou paseky. Obraz: dívku vedle břízy - oboje mladé, svěží a štíhlé, pak bělovlasou starší ženu vedle ochotně vypadající velké břízy. + paseku s osamělou břízou.
Citát - Thoreau: Jest rozkoš i v divokosti lesů.
Host - /prožitek Marty H. s vílou - dokončení/: Jedné noci byla bouřka a vichřice ohýbala stromy v parku za Skalkou. Ráno se vyjasnilo a tak jsem šla ke "svému" kaštanu, obývanému vílou. Ta odpočívala nahoře ve větvích a zdála se být unavená. Měla zavřené oči, hlava spočívala v listoví. Zlaté vlasy tvořily rámec její kráse. Promluvila jsem na ni tiše a snažila se jí říct ta nejkrásnější slova, která mne napadla, abych zase uviděla její úsměv a zahnala její únavu, která ji viditelně zmáhala. Chvíli se zdálo, že spí, ale pak otevřela oči a něžný úsměv ozářil její tvářinku. Dívala se na mne a já jí posílala svůj pozdrav a lásku, kterou jsem k ní cítila. I když byla unavená a vyčerpaná po bouři, musela cítit, že slova, která k ní posílám, jsou opravdová a láskyplná a tak i přes zavřené oči zůstal na její tváři něžný úsměv. Přála jsem jí, aby ji spánek posílil a slunce zahřálo její bytost. Dodnes když si na ni vzpomenu, posílám jí vždy lásku.
Zpracoval K. Funk
2024 ©