VÍME O TOM, ŽE JSME BYLI OBĚTÍ NEJVĚTŠÍHO A NEJTRAGIČTĚJŠÍHO PODVODU DĚJIN, NAVÍC S ESOTERNÍM POZADÍM, PŘEDPOVĚZENÉHO OKULTISTY UŽ V ROCE 1890?

Zasaďme si vstup komunistické ideologie a praxe do esoternějších souvislostí. Nejprve krátký výklad. Na lidstvo působí troje negativní vlivy: ahrimanské (satanské, hmotařské), luciferské (vášně, pýcha, sebezbožnění), a zejména v posledních staletích ještě soratické. Co to je? Každé těleso našeho slunečního systému má síly dobré i zlé. Ty působí na naše tři články: na tělo astrální (cítivé, pociťující) – zde jsou momentální nárazové vlny citových vznětů. Na tělo éterické (životní, povahové) – zde přecházejí nárazové vlny do trvalejšího otisku v podobě vlastností, temperamentů. A konečně na naše Já. To souvisí s rozvojem uvědomujícího se sebe-vědomí, zejména v posledních staletích. Dnešní lidstvo má či  mělo by mít plněji rozvinuté jástevní vědomí – zodpovědnost, sebepoznání, sebekontrolu, sebevládu. Co dnes vzchází z našeho Já je buď vědomé dobro, nebo vědomé, záměrné, inteligentní zlo (oproti dávným dobám, kdy zlo se vybíjelo jen citovými vzněty nebo ne dost uvědomovanými povahovými rysy).

A právě na zlo našeho Já mohou  dnes působit (podněcovat ho) síly Sorata a jeho pluků. Je to arcidémon Slunce – tedy protipól slunečních sil lásky, moudrosti a vůle. I bouře na Slunci a jejich negativní vlivy působí z neviditelné úrovně soratické mocnosti. Uvažujme ještě dál. Slunce jako nejvyšší centrum všeho bytí a života, světla, vědomí, souvisí s naším Já. Já, podobně jako Slunce, činí vše jasným, přehledným. Zde můžeme dosahovat výšin bdělého vědomí – ať už směrem k Dobru, nebo ke Zlu. Soratické mocnosti poskytují inspirace k vysokému zlu, které je lidským Já uplatňováno již vědomě, tedy i promyšleně, s plnou inteligencí a v nebývalém rozsahu (oproti vznětům vášní, pocitů, povahových nedostatků, které panovaly odedávna). Nositeli takového zla  mohou být dnes i inteligentní myslitelé. Tím je ono zlo mocnější. Jejich vědomé Já nabývá obludných, monstrózních rozměrů, a z něho vzchází mocně ven i zlo.

Jak se soratické zlo projevuje ve světě poslední doby? Nejmocněji v nejpustošivějších vlnách masového světového rozvratu, jakými byly obě totality. Ta první trvala řádově roky, druhá desetiletí, a její dozvuky budou ještě dlouho doznívat. Oba socialismy, hnědý i rudý, se vyznačovaly vědomým, inteligentním ideovým podkladem. Tím byly strašlivější. Byly vedeny z vědomého Já jejich strůjců.

Čím Marx oslovil davy, na rozdíl od jiných filosofů, kteří byli srozumitelní jen užším elitním zájemcům? Vyjděme z toho, že Marx byl povahou bezskrupulózní zločinec  a zakomplexovaný neúspěšný kapitalista, podporovaný skoro celý život úspěšnějším kapitalistou Engelsem. Podle Steinerovy analýzy umožnila jeho rychlou popularitu dosud nevídaná kombinace tří faktorů: Zaprvé schopnosti se mistrně pohybovat ve filosofických pojmech a kategoriích a pracovat s nimi. Druhým rysem je, že na rozdíl od ostatních filosofů podal vše srozumitelnou lidovou řečí, i když šlo o rafinované demagogické manipulace s pojmy jako spravedlnost, třída, rovnost, osvobození atd. Zatřetí to vše použil (zneužil) k podnícení nejnižších pudů a vášní zejména proletariátu. Zatímco dosavadní filosofové se snažili, každý po svém, dobrat pravdy a morálních východisek a poznávat vyšší řízení a smysl člověka na zemi, Marx šel opačně: vyšší řízení popřel, nahradil ho ideou revoluce, morální východiska označil za buržoasní a náboženský výmysl, a pravdu nastolil pouze tu ateistickou, jdoucí do hmoty a postavenou na diktatuře a nenávisti. Jako smršť převrátil celou filosofii opačným směrem - od směrování nahoru, k pyšnému a agresivnímu zvratu dolů. V tomto smyslu nešlo u Marxe o skutečnou filosofii (filo-sofia znamená láska k moudrosti), ale jen o její imitaci, masku, byť jakkoli důmyslnou. Podchytil, využil a zesílil tak "vědecky" egoismus, ješitnost a další pudy nevzdělaného davu, který najednou dostal do ruky srozumitelnou ideologii, využitelnou (zdánlivě) ve svůj prospěch, i s praktickými návody na revoluční násilí. Materialismus a ateismus povýšil na "základnu".

Filosofie tím byla poprvé v dějinách zcela otevřeně a programově stržena do přímých služeb odbojných, protibožských duchovních sil. Onu agresi vyjádřil potenciálně i v 11. ze 13 Tezí o Feuerbachovi: „Filosofové svět dosud jen vykládali. My jej chceme změnit.“  Změnili. Zaštítil ba zdůvodnil nenávist falešnou a předstíranou spravedlností. Bylo to nejzrůdnější a nejtragičtější zneužití intelektu a slova v dosavadních dějinách. Základní charakteristikou jeho filosofie je protibožský, odbojný názor, a v ekonomice je základem dějinného klamu demagogická šalba 1. dílu Kapitálu. Na VŠ jsem ho četl pozorně. Skutečně je to poutavé, přesvědčivé, srozumitelné čtení, avšak se zlobou a vztekem v pozadí. Dalo mi v těch dvaceti letech docela dost přemýšlení, aby člověk tu šalbu odhalil. To už jsem ale věděl, jak tento obludný experiment dopadl. Chápu ale ty méně přemýšlivé z přelomu 19. a 20. století, že naletěli. Ostatně i velká část našich umělců První republiky byla levicová. To ovšem ještě nevěděli, jak to vše dopadne. Ani jak mnozí z nich sami časem dopadnou ve vykonstruovaných procesech. Ale už mohli vědět, jak podle výhružných výroků Gottwalda, tak podle informací ze SSSR, které by si ale museli poctivě opatřovat, aby odhalili propagandu. Dokázal to například Karel Čapek v zásadním a závažném fejetonu Proč nejsem komunistou. (Malá perlička - Marta Gottwaldová poté, co se stala paní prezidentovou a mohla si nakupovat i ty nejdražší kožichy, prohlásila: Tak už jsme konečně kapitalisti.) Na sovětskou propagandu nenaletěl ani nikdo menší než G. B. Shaw. Byl se tam nakrátko přesvědčit, zda ty "lži a pomluvy" ve svobodném světě na adresu SSSR jsou pravdivé nebo ne. Přijel vítězoslavně nadšený, jak je to tam úžasné. To ovšem nevěděl, že ten úžasný oběd na návsi, který byl filmován, kde se prohýbaly stoly a všichni vypadali šťastně, byl naaranžovaný podvod. Obklopili ho jen členové místního sovětu se svými rodinami, kroje vypůjčované z muzea, drůbež a vepře zabavili těm nejchudším. Vše bylo hlídáno milicí v civilu.

K tomu ještě trochu z málo známé historie. Současný spirituální badatel S. O. Prokofjev o tom napsal: "Bolševici počali v Rusku strašný, sedmdesátiletý experiment umělého a násilného zavádění absolutně zahrimanizované duše vědomé. Tito lidé a jejich ideje tvořili nejvyšší myslitelný protiklad k bytostné podstatě  a k úkolům slovanské národní duše." Podobně napsal R. Steiner po bolševickém převratu: "Ještě nikdy se nesrazily větší protiklady než duše evropského Východu a protilidský trockismus a leninismus."

Již v roce 1890 se v okultních kruzích západní Evropy vědělo, že "slovanská říše na východě bude sloužit jako území pro ještě nevyzkoušenou formu sociálního života."  (britský týdeník Truth v článku Císařův sen). V Londýně vyšly roku 1894 přednášky C. Harrisona o okultním vědění, theosofii a katolictví. Podle něho čeká lidstvo hospodářsko-socialistický experiment. Zatímco v rozvinutější západní Evropě by narazil na větší potíže, prostý slovanský charakter dovolí realizovat tyto socialisticko-hospodářské pokusy. Ze strany asijského východu napomáhala okultním i zevním způsobem rozšíření marx-lenismu v Rusku část tibetských mistrů - tzv. bratrstva levé ruky - kterým šlo o podporu jakéhokoliv hnutí, jež by napomohlo vymýcení křesťanství z vývoje lidstva. Západní země se po rozšíření marxismu snažily, jak se dalo, napomoci odklonění tohoto tragického experimentu co nejvýchodněji, aby je nezasáhl a nenapáchal tam tolik škod. Stačí si připomenout, jak byl Lenin se čtyřiceti revolucionáři pohotově odeslán ze švýcarského pobytu v zaplombovaném vagonu s pomocí velení německé armády zpět do Ruska, aby zde urychlil všeobecný rozvrat a destrukci. Nechal jej převézt Ludendorff, který se později podílel s Hitlerem na fašistickém puči.

Krom tohoto uvedeného záměru mělo Německo samozřejmě zájem na rozvratu Ruska, aby ho vyřadilo jako protivníka z bojů 1. světové války, což se podařilo a bolševici uzavřeli s Německem separátní mír. Německo poslalo  bolševikům k získání a posílení jejich moci obrovské bohatství ve zlatých prutech, mnoho zbraní včetně tří ponorek a 50 milionů zlatých rublů. To vše se záměrem, aby bolševický rozvrat Ruska ulevil německé frontě.

 Ale byly i skrytější cíle už od roku 1915. Destruktivní marxistický experiment měl mít uvolněnou cestu do slovanských zemí, podle Britů a Germánů tehdy zaostalých a stojících spíše mimo těžiště evropského dění. To napomohlo, aby divý vichr soratických mocností ovládl zejména prostřednictvím intelektuálně zdatného a zároveň asijsky krutého Lenina (bývalý gangster, přepadávající banky) evropský východ a část Asie. Onen intenzivní sklon Rusů k náboženství byl mistrně využit pro nadšení z klamných idejí socialismu. Ty se staly na tři čtvrtě století jakýmsi pseudonáboženstvím.

A jak bylo vymýceno náboženské cítění na ruském venkově?  Rusové  intenzivně prožívali nebeské  síly působící skrze posvátnost Matky Země. Vskrytu vyciťovali posvátnost zemské Duše, sjednocené s Kristem. Byl to základ jejich náboženství. Skrze lásku k zemi, k půdě přijímali inspirace k největší duševní  čistotě. Celou  krajinu (svou půdu) nazývali krajinou svaté Sofie. Vyjadřovali  tím, že  se jejich vztah k zemi podobá jaksi  vztahu k zrcadlu,  které zrcadlí tajemství  nebeského  světa, moudrost  duchovního  kosmu samého. Proto  když  se  chtěl  ruský člověk pozvednout k duchovnímu světu, nezvedal hlavu  k nebi, ale naopak se pokorně skláněl k zemi. Gesto pokory, odevzdanosti bylo pro něho zvlášť charakteristické. Právě tak  dovedl, když  naplňovaly jeho hruď starosti, zoufalství  nebo radost, padnout  k zemi na  hruď Matky země, jak se  mezi lidem říkalo, a plakat  nebo se smát, svěřuje se jí a skrze ni celému vyššímu světu nebes, šeptaje  svou starost a svou bolest. Dovedl  takto hledat útěchu,  podporu nebo moudrou radu, především ale čerpat ze spojení s  ní  mravní a  náboženské síly. Dostojevskij popisuje v  románu "Bratři Karamazovi"  scénu, kdy  Aljoša se vrhá na zemi, aby jí otevřel své přeplněné srdce.

       Takto  vypadala ruská religiozita, tak působivě zpracovávaná v ruské literatuře, poezii, malířství i  hudbě, v dobách  před nástupem bolševismu. Jejím nositelem bylo hlavně rolnictvo. V  letech po říjnové revoluci  bylo přes 10 milionů rolníků bolševiky povražděno, zejména na základě Leninových dekretů. Jejich víra překážela, odmítali se kolektivizovat.  Došlo však  ještě k  něčemu velmi závažnému, co bude mít podle Prokofjeva pro ruské obyvatelstvo  těžké důsledky ještě nejméně jedno století. Ruská religiozita zmizela zejména v důsledku toho, že jedním z prvních opatření bolševici důsledně  zničili zřízení vesnických společenství. Začali s takzvanou kolektivizací nebo jinak řečeno přímo s fyzickým ničením nebo deportací  pracovitějších vrstev venkovského obyvatelstva do vzdálených a neúrodných oblastí. Těmito zločinnými opatřeními jakož i plným státním ujařmením všech rolníků v sovchozech a kolchozech, bolševici vyvrátili v nejkratší době z kořene spojení ruských rolníků se zemí. To mělo za následek, že téměř zmizelo v národě vědomí o Kristu, které vznikalo stykem se zemí. Přesněji  řečeno, vědomí o Kristu se stáhlo do skrytých hlubin duše a to pak způsobilo, že v hlavě mohl vládnout chaos nové ideologie. Bylo vymýceno to, o co se v dávných  dobách  Rusové obohatili pod  vlivem spolužití s germánskými kmeny: cítění  srdce,  zvědomované  a  procházející hlavou.

       Uvědomme si, jak silný odraz mělo toto bolševické  řádění i v našich zemích, jak silně pociťujeme  dodnes,  aniž  už o tom víme, zpřetrhání vztahu k  půdě. Hlavní kořen i dnešních problémů v zemědělství  lze  spatřovat v následcích násilné  kolektivizace našeho zemědělství, kde,  jako všude za socialismu, se ničí to, co je ničí. Co budovaly generace po staletí, se zničilo za pár let.

          Po roce 1917 rychle vymizelo u Rusů jasné vědomí o Kristově  impulsu v jejich duši. Vymizelo vědomí  srdce,  které  bylo  reflektováno  hlavou. Dlouhým vývojem budou  hledány nové cesty, cesty vědomého pronikání k duševnímu elementu, který  žije v člověku od mystéria Golgoty.

      Podle S. N. Lazareva obsahuje Internacionála mohutný ničivý program země i kosmu. Ona revoluční pýcha a agrese ("...dejme se na pochod... my ničím nejsme, buďme vším..."), jdoucí až ke snaze o všeobecné ovládnutí lidských duší, explodovala z Ruska i vůči dalšímu Slovanstvu. Protože i naše země měla s Ruskem společnou oficiální a násilně vymáhanou a šířenou ideologii, navozující i podobné poměry, vlády, ateismus, státní terorismus, ba do jisté míry i společné dějiny, nebude vymanění se z těchto destrukcí, hlavně na úrovni myšlení, snadné ani u nás. Naše niterná konstituce je sice odlišná od ruské, byla však též silně poničena a infikována vtažením do ruských poměrů a vzorů. I naši špičkoví komunističtí aktéři a mnozí jejich aktivní pohůnci na nižších stranických úrovních byli plně účastni onoho agresivního revolučního běsnění, které bylo podloženo jástevní pýchou a agresí démona soratismu. Ve zředěné podobě dodnes přetrvávají jejich klamy v myslích mnoha lidí ve falešném pojetí levicového tíhnutí (pod falešnou a naivní záminkou spravedlnosti, která je však touto cestou neuskutečnitelná). Učení se demokracii a spoluodpovědnosti za veřejné dění bude zdlouhavé.

A dnešek? Zatímco donedávna byly nositeli zrůdných ideologií a z nich plynoucí praxe státní režimy, dnes není zlo neseno jednotnou kolektivní ideologií, ale jedinci. Plochy někdejšího jednotného zla, jehož jsme byli buď aktéry nebo oběťmi, často obojím, se atomizují do našich individuí. Máme svobodu volby. Můžeme si stěžovat už jen na sebe. Je to další a zatím nejtěžší zkouška jednotlivců, aby si za nových svobodných podmínek zvolili dobro nebo zlo s plnou osobní zodpovědností. To vše s infikací a zátěží ideologie a praxe socialismu, různými způsoby prolnuvší do našich povah a náhledů. Jedním z předpokladů postupného vymaňování z tohoto marasmu minulosti je hlubší poznávání všeho, co jsme do sebe nechali jako národ, ale hlavně jako jedinci zanášet v poměrech oněch pěti desetiletí obou totalit, i jak to modifikovaně pokračuje za dnešních poměrů individuální svobody k dobru i ke zlu. Zatím nejvíce využíváme svobody k halasnému nadávání na všechno. Někdejší zbabělost si vynahrazujeme udatným kritizováním. Snad nejstátotvornější přístupy má dnešní mladá generace. Naštěstí.