Z mailu kamarádky: Šli jsme z obce Mezná velmi příkrou strání (zprvu loukou a pak lesem - byla to skoro strž, ale upravená pro sejití zpevněnou cestou) k úzké soutěsce mezi vysokými pískovcovými skalami, kterou vytvořila řeka Kamenice a po které se jezdí na pramicích. Je to poblíž Hřenska. Tahle říčka se pak vlévá do Labe. Je tam při cestě k přečtení příběh o obchodníku s dřívím J. Clarovi. Je vtesaný do skály lesní kaple. Bylo to tam jímavé zastavení, umocněné zpěvem ptáků a naším tichým, soustředěným, velmi opatrným sestupem prudkou lesní strání, kterou jsme následně museli zdolat, abychom přišli k řece. Nutí to k zamyšlení, jak těžký život dřívější lidé vedli, když v tak odlehlé, nepřístupné krajině tehdy ten obchodník s dřevem zahynul a následně, jak na to reagovalo okolí, když vynaložilo tak veliké síly, aby přímo na tom místě uctilo jeho památku. A to tak opravdově, že ještě po věky se tam pocestný zastaví a ztiší se. Stojí tam:
Skalní kaple
při této stezce z Mezné na Růžovou byla vytesána na paměť obchodníka s dřívím J. Clara + 1870
Verš pod výklenkem ve volném překladu zní:
Bůh moudře žehná od věků,
vyslechne sny a přání naše
a rozhoduje sám, co bolestí lze léčit v člověku.
Proto když nejhůř je ti,
když zoufáš si,
vzpomeň: všichni jsme Boží děti.
Skalní kaple cestou k Divoké soutěsce na Kamenici.
2024 ©