Jarní Růžový palouček

Napsal Karel Funk (») 12. 7. 2009 v kategorii Inspirace z dopisů přijatých, přečteno: 1325×

Jarní Růžový palouček
 
 Byly jsme tam s přítelkyní poprvé. Ten den foukal velmi silný vítr, suchý, prudký, bezpřestání. Přesto nebyl nepříjemný. Čistil nám hlavy a vyfoukával nitra. Umlčel nás......(nemělo cenu mluvit, překřikovaly bychom jej a špatně se slyšely). Růžový palouček pro nás začal v aleji vzrostlých bříz před ním. Jsou statné, mluvící svými listy ve větru i vánku ke každému, kdo naslouchá. Tentokrát břízy mluvily hlasitě, rázně, krásně. Jindy visící větve, ten den ve větru jakoby ležely vodorovně v prostoru.

Na konci aleje vezmete za kliku, otevřete branku a vstoupíte na to místo růží. Pak už jen každý za sebe.............

Jsou tam lípy, červené buky, jinany, lavička pro klid v místě zeleně a zpěvu ptáků, historie vyjádřená v obelisku, RŮŽE.

Stala se mi "zvláštní" věc. Na jednom místě upravené cesty v prostoru paloučku jsem potkala změnu - úplné závětří (to snad keř, jeden ze stromů nebo nedaleký les lomil poryv větru?) - ani vlas se v tom místě nepohnul, v tak větrném dni. Zůstala jsem stát ............a uvědomila si, že jsme navštívily místo závětří - závětří časů, kde se jen zastavíš a pobydeš............

Takový byl tenkrát Růžový palouček.
 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.