Čeho všeho musel být svědkem Husův pomník od Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí (krom německých a po letech sovětských opilých vojáků). Říkal mi v mém mládí - kolem roku 1977 starý pan Kurt Mötzker o dovádění v jeho mládí: měl bohatého tatínka a tedy od raného mládí forda. S dvěma kamarády popíjeli, pak sedli do aut (nepoužívám to rádobyironické klišé „posilněni alkoholem“, připadá mi slabomyslné, podobně jako dehonestující zkratka Staromák) a před půlnocí se vsadili, že musí dojet, každý svým autem, odtud až na Staroměstské náměstí – ale po chodníku! Dojeli, dokonce pak objížděli zdejší sousoší pořád rychleji stále dokola. Nad představou takovéhle zábavy jsem při poslechu tohoto vyprávění zaplesal, na nic takového se nezmůžu. V jejich věku a v oné době bych se k nim možná přidal. - Po půlnoci se doma unaveně svalil do postele a vyspával spánkem opilcovým. Když se v pozdním ránu probudil, byl malér. Tatínek věděl vše. Držel ranní noviny, kde bylo skotačení oné trojice komentováno pod nadpisem Řádění zlaté mládeže, dokonce i se jmény majitelů aut a fotkami z jejich dokladů. Ta ostuda! Policie našla podle SPZ majitele, zkontaktovala novináře, a ti to okamžitě zpracovali. Krásný úlovek.
.oOo.
Být to dnes, třeba by jim náš nynější náruživý motorista, sportovec, chodec a nyní i důstojný prezident pomohl najít i vhodnější a ohleduplnější trasu k nočním jízdám, možná by si s nimi pak i rád kamarádsky zajezdil.
A jiná drobnost – stařičký pan Kurt Mötzker byl židovského původu a ukazoval mi svůj padělaný doklad totožnosti z války, kde se přesvědčivě přepsal na Karel Motyka. Zachránilo ho to. Dokonce dvakrát. Použil to totiž pak i za komunistů, kdy byly podobné poměry.
2024 ©