První pomoc při sděleních z duchovna
Sedmá flotila za úplňku
Vidiny a slyšiny z dáliny
Vzhůru do vesmíru?
Ufoni a jejich diktafoni
Tak vidíte. Jsem pořád ještě tady, ač jsem měl být už dávno na Plejádách či kde. Jak to? Už v roce 1972 se ke mně dostal text jakéhosi sdělení mimozemšťanů, že když jsme Zemi takhle zplundrovali, tak nás, to je ty lepší (přeci jsme všichni ti lepší, že?) odvezou kamsi do kosmu. Zemi nechají zničit. To vše prý pod řízením "Nejvyššího Ředitele kosmu, Pána našeho Ježíše Krista". Kosmické flotily už sem prý letí. Pomyslel jsem si - vida, Kristus má i vozový park a četu záchranářů. Honily se mi myšlenky - Kde asi bude nástupiště? Co mi dovolí vzít si s sebou? Budou v kosmickém autobuse polstrované sedačky? A čisté záchodky? Asi jo, přeci poletíme jen my lepší. Ale co ti špatní? To je tu Kristus jen tak nechá zhynout? Proč se tedy obětoval před dvěma tisíciletími pro všechny? Kde je ta jeho láska a milosrdenství? A vůbec - kdo rozezná ty lepší a ty horší? To není jako přebírat jablka na lísce. Nebo mají jakousi kosmickou kádrovku? To ta naše zemská mě nepustila ani do Rakouska a vida, teď si pojedu až do kosmu. A jestlipak v novém domově porostou houby? A budu tam mít zahrádku? A modré nebe? A jak dlouhý bude den a rok? A co nedořešené vztahy s druhými, kteří tu zůstanou? A co až zdevastujeme i tu další planetu? Tehdy jsem studoval - mám se vůbec ještě učit? Nemám rozdat majetek? To jsem ještě nevěděl, že na Plejádách je teplíčko několik tisíc stupňů, povrch je tam jen plynný a není tam kyslík. Honem jsem to přes noc opsal, pro jistotu jedenáctkrát, a utíkal s tím za přáteli i za svým tehdejším guru, doktorem Tomášem, aby něco nezmeškal. Ten se na moment začetl, odložil to, dal hlavu na stranu a protáhl se shovívavým úsměvem: Ale Kááárlíčkůůů. Říkal jsem si: Co je tohle za jogína, když nerozpozná dramatičnost situace.
Asi na mne zapomněli, jsem pořád ještě tady. Musím tu snášet postupně různé husáky, zemany, paroubky, smog, potíže v práci, tříbit se ve vztazích s druhými... a učit se v tom všem milovat Boha. Asi tu máme být. Jsme tu asi, abychom se potýkali s okolnostmi, do kterých jsme byli podle předcházejících zásluh postaveni, a ne abychom věřili všem sdělením.
Jiný příběh. Na psychiatrii "U Honzíčka" za Pískem skončila mladá žena, jež se octla na pokraji svých životních možností a sil. Měla různá "vnuknutí" od "panenkymarie", která ji uvedla zcela mimo zdravý pozemský život. Jednou přestala jíst, protože prý měla příkaz zhubnout o deset kilo, jindy přišly jiné nesmyslné příkazy.
Různými falešnými "sděleními" údajného Krista, Marie, ale třeba i patera Pia, tibetských mnichů, Plejáďanů aj. se to dnes jen hemží. Odkud to pochází? Mohou se zde projevovat různé nezbedné inteligence, popletení odtělení, sdělující to, v co sami věřili za života, astrální sféry, které deformují vidění podle podvědomí či přání příjemce, ale i rozjitřená psychika příjemců, deformující logiku apod. Samozřejme že to většina příjemců netuší a nerozpozná.
Co s tím? Pokusme se nalézt určitá kritéria, která pomáhají v rozpoznávání úrovně a kvality zdroje a příjemce. Jsou tu potřebné jak určité znalosti duchovních zákonitostí, tak obyčejná logika, tříbená v zemských věcech. Ale i trochu morálního faktoru.
- Spolehlivá sdělení jsou přijímána při plném vědomí a příjemce sám nahlíží jejich oprávněnost a logiku. Přicházejí proto k člověku vnitřně tvůrčímu a samostatnému, který umí mít trpělivost i vlastní duchovní inteligenci a kreativitu.
- Sdělení je nutné porovnávat s duchovními zákonitostmi, jak je známe hlavně z duchovní vědy. Spolehlivý příjemce je schopen to udělat sám, zároveň je ale ochoten to nechat přezkoumat zkušenějšímu.
- Pravá sdělení nenahrazují vlastní hledání a snahu, jen doplňují, upozorňují, ujasňují, povzbuzují, potvrzují člověku cosi, v čem již nabyl určitého samostatného vnímání, morální čistoty, globálního nadhledu apod. Nelze si jen naivně myslet, že budeme pořád jen postrkováni vyššími silami či sděleními bez vlastního úsilí. Božským silám je nutné vyjít pevně vstříc samostatným studiem, meditací, modlitbou, sebeočistou. Studium nelze utopit v pokusech o vidění, slyšení či jiné okultní síly.
- O pravosti a kvalitě sdělení napoví i to, jakým způsobem je příjemce prezentuje - například přílišná halasnost, překotnost, horečnatost či dokonce mesianistický syndrom je spolehlivou známkou klamu.
- Skutečná duchovní bytost nevystupuje nikdy autoritativně ani exaltovaně, vybízí k samostatné aktivitě a samostatnému rozhodování, nezasahuje do svobodné vůle, spoluvytváří s příjemcem určité hodnoty, o které již dříve pokorně usiloval. Vězme, že skutečné duchovní světy nedávají plody, ale semena.
- I když upozorňuje na chyby, nesráží člověka, pouze dává najevo lítost. Dává i posilu a povzbuzení k vlastnímu úsilí člověka.
- Nepředpovídá budoucnost jako neměnnou, ale většinou jen podmíněně (například - nepodaří-li se... pak nastane...).
- Neapeluje jen na city, ale připouští k věci i logiku, vůli, soudnost.
- Nespolehlivá sdělení určují lidem často meze samostatnosti či jimi manipulují. Na otázky, které vybočují z vymezené oblasti, odpovídá příjemce buď mlhavým poukazem na autoritu Zdroje, nebo podrážděně a podezíravě. Námitky označuje ihned za "temné síly" či "spiknutí", v lepším případě zaujme pózu povýšené útrpnosti nad "pobloudilcem". Bývají jen předprogramováni na určité pojmy a vzorce a na nové otázky či témata nejsou schopni vést dialog. Někteří kontaktéři s "duchovnem", s "ufony" apod. vydávají svědectví spíše o své mentální, etické, ba všeobecné osobnostní retardaci.
- Různé patenty na "spásu" se vyznačují zúženými řešeními, neintegrovatelnými do běžné praxe. Je zde typická nechuť k prověřování světa, ze kterého zdroj pochází i světa příjemcova, neboť tuší, že pak by tyto hlasy, obrazy, automatické přenosy myšlenek odkudsi, automatické psaní a jiné mlhavé přeludy vzaly za své. Pak by se jejich mesianistický patent zbortil a tím by se ocitli zase v obyčejném životě, odkud bylo tak lákavé slepě uniknout do "vyvolenosti". Ztratili by svá falešná privilegia a své domnělé vedení.
- Neumí-li člověk sám dokonale mlčet v nejhlubším a nejposvátnějším Tichu, jsou jeho vidění a slyšení pouze luciferskou šalbou, což je většina případů. Nic na tom nemění ani vznešenost, lesk, okázalost, duchovní výrazivo, deklarovaná účast na osudu člověka... Nezapomeňme, že Lucifer je schopen brát na sebe i ty nejvznešenější převleky duchovních bytostí a následovat člověka i do vysokých úrovní. Nezpracované nižší já, zapletené do iluzí, pak bezděčně považuje své vlastní představy a iluze za "hlasy boží" apod. Bludné hlasy z astrálu jsou pak při nezkušenosti a neschopnosti rozeznat jejich původ zaměňovány buď za intuitivní sdělení vnitřního slova nebo za hlas vyšší bytosti.
- Zkoumejme též, jak dlouho a jak poctivě se příjemce snaží zkvalitňovat svůj charakter, jaká je jeho logika, samostatnost a důvěryhodnost v "obyčejných" zemských věcech, zda používá i rozvahu, shovívavost a vysokou sebekontrolu a sebevládu, zda se neprojevuje fanaticky, nadřazeně, neomylně, nakolik neosobně a uvážlivě sdělení prezentuje..., zda je schopen v plném jasu vědomí konfrontovat se s osobními překážkami apod. Všimněme si, že ti, co mají různé mlhavé obrazy či sluchové vjemy odkudsi a vykládají různé smyšlenky o duchovních stavech, jsou ve věcech zemských (osobních, rodinných, společenských, politických) často nápadně zaostalí, nešikovní či popudliví. Samozřejmě tu záleží i na nás, nakolik jsme sami tyto vlastnosti schopni rozeznat, zařadit a ocenit.
- Vztah k duchovnímu zdroji nemůže být jen modlářsky servilní ani zvědavě kořistnický. Pravá poznání vyšších skutečností jsou předávána skromně, střízlivě, bez příchuti senzačnosti.
- Často neviditelný zdroj s deformovanou inteligencí jen nadbíhá lidským přáním a nalézá spojení u některých lidí skrze příbuznost s jejich povahovými slabostmi. Tito příjemci neplní vůči lidstvu svou morální povinnost vyvinout maximální úsilí k ověření si užitečnosti, objektivity a identity těchto informací.
- Ke spolehlivým přijetím je nutné být plně uzemněný, ukotvený v těle, pociťovat i při sděleních plně svou přítomnost a zároveň vědomě vnitřně splývat s vyšším partnerem. Vše se vnímá jak s trvalou průběžnou soudností a racionalitou, tak i emocionální složkou, která může být zalévána energií bytostné přítomnosti láskyplného duchovního partnera. Pak vnímáme duchovní skutečnost jako souběžnou s naší úrovní. Bez čistého srdce a osvojení si základního vědění o povaze vyšších světů a bytostí (které nám dává duchovní věda) je každý projev nespolehlivý.
- Kompetentní prostředník - příjemce, ač vynakládá určité úsilí k přijetí sdělení (spíše jen navodí v nitru potřebné klima), nechce vyrvat z duchovního světa víc, než kolik mu tento nabízí. Má schopnost okamžitě vědět, o co ve sdělení jde. Sdělení jsou pro něho jasná a použitelná, vycházejí z jemu známé reality. Je též schopen sdělení odívat do vlastního stylistického vyjádření. Integruje-li člověk toto vnímání vyšších úrovní přirozeně do běžného vědění, pak pochopí i ošidnost metod jako je automatické psaní, sdělování minulých inkarnací, anonymní channeling bez spolehlivého rozpoznání zdroje, mediumita a všechny další metody, kde si příjemce nemůže vnitřním postřehováním "ohmatat" kvalitu a úroveň zdroje. A to může teprve po dlouhodobé sebeočistné a sebetransformační práci, kdy zapracoval do svých struktur základní požadavky na čistotu a kdy přijal trvalou odpovědnost za sebe.
2024 ©