To není jako za komunistů, kdy jsem v práci dělal, že něco dělám. Tedy – co dělám? Mám prý víc chodit. Tedy chodím mnohokrát denně, hlavně od počítače do postele, a brzy se otočím zas zpátky. Tedy sem a tam. Krom semtam mailování a krom otáčení se v kuchyni se točím i jinak - točíme s Petrem Tomaidesem semtam videa, a denně dělám na rozšířené knížce o péči, provázení, umírání a o tom co bude potom. Moc se na ni těším. Jenže mi to kyne jako Hrnečku vař.
Krom obavy přetrvávající podvědomě z dob totality, abych soudruhy, co nic nedělají, nebyl přistižen, že nic nedělám, se mi též jaksi podvědomě přenesla i obava, aby si to nemysleli mí milí čtenáři, a vlastně, to hlavní, abych plnil to, co mi připadá snad jako můj nynější úkol. Tedy skládání písmenek za sebe.
Teď sem dám třeba úvod k úvodu k úvodní kapitole té rozepsané knihy:
Je hezké pozorovat z okna dvě straky. Je tu vysoká bříza, rozvětvená symetricky do Y, a každá z nich si sedne až na nejvyšší tenkou větvičku a v tom větru balancuje. Člověk by byl "chytrý" a sedl si níž, jim to ale takhle nevadí a houpou se. Říkám si, jak asi spějí, když to s nima tak houpe. My jsme o svá křídla svým pádem z nebes do hmoty přišli, tedy musíme vyrovnávat balanc pracně. Ať už vůči svým vtěleným souputníkům, nebo vůči těm, kdo už mají křídla – ať už se závažím, nebo s termikou. Obojím se bude tato kniha věnovat.
Či jinak: Bývá oblíbený výraz spálit karmu. Leckdo po tom skočí ve vidině jakési rychlé zaručené metody na nabytí blaha. To ovšem není jako spálit buchty, mosty, dopis či u někoho spálit stranickou legitimaci. Spálit karmu znamená pálit (rozpouštět) to, co k ní vedlo a třeba dosud vede, tedy nedobroty myšlení, cítění, řeči i činů – láskou, moudrostí, vůlí. Je to na víc inkarnací. I proto jsme se zrodili. Někdy karmy trochu ubyde, jindy si přiděláváme – což ovšem činíme obyčejně rádi a nepřipouštíme si to. Sotva u sebe posoudíme saldo Má dáti – Dal. Raději to sledujeme u druhých, na to jsme někteří přímo duchovní „odborníci“.
Ale: uvědomit si své nedobroty ještě tady v těle dává možnost na nich pracovat, po smrti už ta možnost není. To je dar života na zemi. Po smrti nás to pálí jako v pekle, nebo jen v očistci. Malinko o tom budeme v této nemalé tlusté knize uvažovat.
A jak se ta „kňýška“ bude jmenovat? Pokud to ještě nezměním, tak:
7xP: PÉČE, PROVÁZENÍ, PRVNÍ POMOC POZŮSTALÝM:
PŘISEDNUTÍ, POPOVÍDÁNÍ, POVZBUZENÍ.
PS – Snažím se vyhýbat módnímu trendu v psaní či řečnění o duchovnu i o realitě světa - sofistikovaným umělým mentálním konstrukcím s obecně duchovními zásadami, nepřimykajícím se ale k realitě. Učení autoři tak vypadají ještě učeněji. Často se namísto jasného stanoviska, hlavně morálního, jen teoretizuje až k uteoretizování se.
A pro koho nepíšu? Trvale a nyní i aktuálně pro ty, kteří převracejí pravdu vzhůru nohama, zaměnili útočníka za napadeného a hltají prolhané "argumenty" těch, kdo napadají sousedy, chtějí napadat i ty další, a lžou - obojí to činí už po staletí.
.oOo.
A aktuálně od Martina D.: Já furt opakuji to samé, vy jste je vystihl: přisluhovači a sympatizanti Ruska si myslí, že by dosáhli svých privileí. Ho-no! Zacházelo by se s nima stejně brutálně. Rus jakžtakž bere někoho, kdo se mu postaví silou – což je jediná hodnota, kterou Rus vyznává. Bělorusko jest okupováno de facto Ruskem, nejbližší hranice s Ruskem je tak na lince Ostrava - běloruská Brest, cca 300 km, pokud by Rusové zaútočili, asi by se s naší armádou nemazali, je titěrná 20 000 lidí, šili by do týlu – tedy třeba do čáslavského letiště, další rakety by šly na elektrárnu Chvaletice, nemocnici Kolín, trať Praha – Ostrava apod. Polsko to velmi rychle pochopilo, v úterý zveřejnili, že povolávají 250 000 branců.
2024 ©